Marián Kovář: Na Duklu jsem připravený

Marián Kovář: Na Duklu jsem připravený
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 04 / 03 / 2013

V podzimním zápase na Julisce dokázal Jiří Dekař, který tehdy Slovácko vedl, vytáhnout trumfové eso, které pražské vojáky dokonale zaskočilo. Marián Kovář ve svém prvním startu v základní sestavě zařídil svým premiérovým ligovým gólem a přihrávkou první bod, který mužstvu pomohl hlavně psychicky.
Při tom prvním gólu jsem dostal výbornou přihrávku od Ládi Volešáka a jen jsem přehodil gólmana. Při druhém gólu jsem vypálil do tyče a odražený míč Láďa Volešák vrátil do sítě. Před zápasem jsme si tehdy řekli, že musíme hrát pozorně vzadu a uhrát aspoň bod, a byla z toho poločasová porážka 0:2. Pan Dekař nám v kabině promluvil do duše a ten zápas jsme dvěma góly otočili.
Pod předchozím trenérem Miroslavem Soukupem jste na pořádnou šanci čekal. Dostal jste ji až od Dekaře. To vám Soukup nevěřil a měl jste tehdy na Dukle o to větší motivaci?
Určitě jsem se mu chtěl ukázat a předvést mu, že do základu patřím. Proti trenéru Soukupovi nemám nic, ale on se spíše díval na papíry a různé statistiky. Chyběl mu takový lidský pohled na hráče.
Přitom ale mladí u něj měli zelenou...
On má čich na talentované hráče, ale potom stavěl pořád stejnou sestavu, i když se nedařilo. Nechtěl dělat změny.
Na Julisku jste vyběhl jako neznámý hráč, pro obránce soupeře naprosto nečitelný. To musela být tehdy výhoda, ne?
Určitě. Když začaly pod panem Habancem přibývat moje starty, tak si mě začali všímat a už věděli, co a jak hraju. Bylo to pochopitelně těžší.
Přispěl k tomu i fakt, že jste poměrně rychle přestoupil do Jablonce a tím vás objevila i média?
Tak je to podle mě u každého hráče.
Bylo těžké se s tím vyrovnat?
Nevnímám, jestli mě bude bránit ten či onen. Jdu na hřiště s tím, že chci podat svůj co nejlepší výkon. 
Za sebou máte zimní přípravu, která nebyla příliš šťastná.
To máte pravdu. Začalo to už před ní anginou. Pak jsem se na týden zapojil do přípravy a přišlo zranění kotníku v zápase zimní ligy. Doktor mi radil nechat jej čtyři pět týdnů v klidu. Já to uspěchal, ale teď už kotník drží.
Takže na Duklu vás trenér vytáhne opět do druhého poločasu jako svého žolíka?
(úsměv) To je otázka otázka na trenéra. Já se cítím na sto procent v pořádku. Dohnal jsem i kondici, kdy jsem doma běhal se sporttesterem.
Vzpomenete si, proti komu jste na Julisce hrál? Načítáte si své protihráče předem?
Vzpomínám si na Pavla Haška, který nám dal z rohu krásný gól. Vybavím si Gedeona, v bráně Radu... Co jsem se ale teď díval na sestavu, tak ji mají hodně pozměněnou. Přiznám se, že hráče z klubů, jako je Dukla, Hradec, Budějovice, moc neznám. Na druhou stranu Liberec, Sparta, Plzeň, Slavie, to už je jiná.
Svoji roli bude hrát i domácí prostředí. I z tohoto pohledu to bude jiný zápas než na Spartě.
Ten zápas jsme už hodili za hlavu. Přece jen pro nás leží body jinde než na Spartě.
Poznamenaly vás čtyři inkasované branky?
V první moment určitě, ale druhý den jsme si udělali s trenérem rozbor a už jsme se orientovali na Duklu.
Vraťme se na závěr k zimní přípravě. Zraněný kotník byl vaším prvním vážnějším zraněním a jak jste jako mladý teenager vyplnil nucený čas bez fotbalu?
Kotník byl skutečně prvním vážnějším zraněním. Navíc jsem na něj nemohl stoupnout, takže jsem musel být doma. Většinou jsem tak byl na počítači, sociálních sítích. Čas jsem trávil i s rodinou a přítelkyní.

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace