Martin Málek poslechl lékaře a skončil. Kdyby pokračoval, hazarduje se životem!
Foto: František Tureček / Martin Málek s manželkou a synem Martinem, kterým teď věnuje většinu volného času.
Už bez tradiční červené kombinézy, jen v riflích a tričku, absolvoval poslední kolečko, zamával fanouškům a nadobro zamířil do depa, do kterého se už vrátí jen jako trenér nebo technický komisař. Plochodrážní jezdec Martin Málek, odchovanec a legenda Autoklubu Březolupy, ze zdravotních důvodů ukončil kariéru. Kdyby pokračoval, hazarduje se životem.
„Moc rád bych pokračoval, ale zdraví mám jen jedno, navíc se nám před dvěma lety narodil syn Martin. Chci si užívat chvíle s ním, chvíle s rodinou. Když mi několik doktorů doporučí skončit, už to není sranda. Uznal jsem, že už to dál opravdu nejde,“ vysvětlil Málek ukončení kariéry po dlouhých 25 letech. „U ploché dráhy ale určitě nějakým způsobem zůstanu. Vždyť mám i licenci trenéra, takže je možná na čase předat dalším generacím zkušenosti legendárního trenéra Miloše Plzáka, který je do mě hustil spoustu let,“ přemýšlí nahlas březolupský odchovanec.
Jeho osudový závod přišel loni v srpnu, na oválu v německém Pfarrkirchenu utrpěl po pádu otřes mozku a upadl do bezvědomí. „Lékaři mě nemohli probudit. Jel jsem blízko za Hynkem Štichauerem, hluboká dráha a koleje mě vtáhly. Škrtl jsem o něj a probral se až v nemocnici,“ připomněl Málek. K jeho smůle utrpěl otřes mozku i o čtrnáct dní dříve ve Francii. „Za čtvrt století závodění dostala hlava takovou nálož, že jsem se po nehodě v Německu potýkal s opravdu vážnými problémy, těžko se vůbec vyjadřoval. To bychom si asi nepopovídali… Člověk si uvědomí, jak je zdraví důležité, až v nemocnici, kdy už to bolí…,“ vracel se do těžkého životního období osmatřicetiletý borec, který za kariéru utrpěl nespočet otřesů mozku. Počítat je přestal po prvních dvaceti. „Věřím, že nade mnou drží ochrannou ruku dědeček. Je to můj anděl strážný,“ svěřil se.
S plochou dráhou začínal v roce 1998, bylo mu 13 let a na ovál v Březolupech jej přivedl táta, který mu byl po celou kariéru mechanikem. „Do parády si mě vzal trenér Miloš Plzák, který mě všechno naučil. Březolupům jsem zůstal věrný. I když jsem startoval za jiný klub, tak pouze jako hostující jezdec,“ hrdě se hlásí k mateřskému klubu.
Extraligu jezdil nejen za Březolupy, ale také Olymp Praha a AK Slaný, dále hájil barvy Žarnovic, Kopřivnice a v zahraniční hlavně polského Krosna, kde strávil dlouhých devět sezon. „Ale ovál v Březolupech je nejlepší na světě. Dlouhou plochou dráhu jsem však rád jezdil v Mariánských Lázních a trávu v německém Bielefeldu,“ pokračoval Málek. Jeho nejlepší sezona? Paradoxně loňská, kterou předčasně ukončil pád v Pfarrkirchenu. „Vyhrál jsem titul mistra republiky na dlouhé dráze a na světovém šampionátu družstev přidal stříbro, od zlaté medaile nás přitom dělil jen kousek,“ říká sympaťák, kterému utkvěl v paměti i rok 2005, kdy získal titul mistra republiky s Březolupy a extraligu ovládl se Slaným.
Třebaže se závoděním skončil, u plochodrážního oválu zůstane. Ať už jako trenér nebo technický komisař. Živí se jako konstruktér, aktuálně u jedné pražské firmy pracuje na virtuálních brýlích a leteckých simulátorech. Předtím konstruoval díly na plochodrážní motorky Jawa. Volný čas už místo rychlý strojům věnuje hlavně dvouletému synovi. „Dělá nám obrovskou radost, užíváme si každé minuty, každé sekundy, kdy si spolu hrajeme. Vymýšlí neuvěřitelné skopičiny, tak se musíme modlit, aby nechtěl jezdit plochou dráhu. Vím, kolik to je stresu, nervozity, starostí a jak to bolí. Obdivuju rodiče, že to se mnou tak dlouho vydrželi,“ říká loučící se legenda Martin Málek.