Mazáč závodí s větrem

Mazáč závodí s větrem
Martin Mazáč
Uherské Hradiště Sport 14 / 01 / 2009

Mladší bratr jde ve šlépějích starší sestry, v juniorech nemá konkurenci

Největším rychlíkem ankety je bezesporu Martin Mazáč, který se na atletickém oválu cítí jako ryba ve vodě. Ve svém teritoriu, a to sprintu na překážky, je přímo žralokem, který loví jen ty nejcennější kořisti. V uplynulém roce se „zakousl“ hned do třech titulů mistra České republiky. Neztratil se ani v mezistátních utkáních, ze kterých si založil stříbrnou sbírku.
Osmnáctiletý expres ovládl sprinterskou překážkářskou disciplínu naprosto dokonale. Třebaže v začátku roku stále cítil pod pažemi nedávno odhozené berle, které nosil kvůli únavové zlomenině nártu, halovou sezonu ještě nevzdával. Když se dostavily další zdravotní komplikace vyvrcholené chřipkou, pomalu sklápěl hlavu zklamáním. Martin Mazáč ale z boje neutíká. Ba naopak, rozběhl se rovnou do největšího souboje, a to na juniorské mistrovství České republiky. Ač nedoufal, všem ukázal záda a vystoupal na stupínek nejvyšší za šedesátku překážek. „Zlomenina a další zdravotní nepříjemnosti kolem Vánoc zbrzdily mou průpravu na start nového roku. Už jsem se pomalu loučil s možností nastoupit na halový šampionát, ale nakonec jsem se zúčastnil a získal tu nejsladší odměnu,“ usmívá se Mazáč.
Po tomto úspěchu se mladá naděje soustředila na přípravu závodů „pod otevřeným nebem“, jež měla podobu pětitýdenního soustředění na tradičních Kanárech. Tvrdou práci zúročil na mezistátním utkání juniorů v Maďarsku, kde se utkal s domácími borci, Slovinci a Chorvaty. Cílevědomému sprinterovi se ale nalepila smůla na paty, a byla natolik neúprosná, že na jedné z posledních překážek zakopl a dosáhl pouze na stříbrnou příčku. Chuť si napravil na republikovém šampionátu na venkovním oválu, kde na sto deseti metrech překážek prosvištěl cílem jako tajfun a pověsil si na krk zlato. Během však své představení nehodlal skončit. Alespoň tedy podle původních předpokladů.
„Závodím ještě ve skoku dalekém. Šel jsem se rozcvičovat, ale bohužel jsem se mírně zranil, a tak myšlenka na další kov zanikla dřív, než jsem vůbec mohl začít,“ zoufá si při vzpomínce na předčasné odstoupení, které bylo taktickým tahem, jenž přesto nedosáhl naplnění. Zanedlouho se student pražského Gymnázia Nad Štolou vydal do polské Bydhoště na juniorské mistrovství světa, avšak bolest cítil stále. Indisponovaný atlet se přesto mezi velkou konkurencí neztratil. Probojoval se do semifinále, a nakonec zaujal slušnou jednadvacátou příčku. „Mrzí mě to zranění, které mě trochu eliminovalo. Přesto výsledek za neúspěch nepovažuji. Startovali tam kluci o rok starší, v mém ročníku jsem zaujal čtvrté místo, což je přes tehdejší handicap slušné,“ říká rodák z Uherského Hradiště.
Dalším záchytným bodem k vrcholku „Mt. Everestu“ se stal šampionát republiky do dvaceti dvou let. Mazáč si nejspíš namazal pod koleny, neboť o čtyři roky starším soupeřům vytřel zrak. Jako se sedmimílovými botami na nohou se hnal rychlostí větru k cíli, kde na něj čekalo vysněné zlato. Skvělou formu potvrdil na mezistátním utkání v Litomyšli. Tam se vepsal do paměti diváků stříbrem jak z překážek, tak z dálky. „S výkony jsem spokojený a chci je letos zopakovat. Trénuji s českým rekordmanem mé disciplíny Petrem Svobodou. Mnoho mi to dává a doufám, že jej někdy překonám,“ touží na závěr Mazáč.

Byla by ho škoda
Změna kouče a tréninkového prostředí nepramenila z nalajnovaných plánů, naopak přišla jako blesk z čistého nebe. Přesun z Uherského Hradiště do Prahy nastal nečekaně. Zčásti se pod něj „podepsala“ Mazáčova sestra Iveta, avšak největší měrou se o něj zasloužil zkušený trenér Ludvík Svoboda.
„Martin přišel do Prahy v šestnácti letech. Byl to pro mě dost risk, vzít tak mladého atleta do nového prostředí. Bohužel v Hradišti tehdy skončil s trenérskou prací Aleš Maňásek, který mu dal velmi dobré základy. Vůbec se ještě nevědělo, že jeho skupinu sprinterů převezme můj bývalý svěřenec Milan Bělošek. Strachoval jsem se, aby takový talent, somaticky skvěle vybavený překážkář, neskončil jen proto, že zůstane bez trenéra,“ sděluje předešlé obavy Svoboda. „Současně jsem věřil, že Martin půjde ve šlépějích starší sestry Ivety, která jako devatenáctiletá patřila a dodnes patří k nejrychlejším českým sprinterkám. V té době právě odcházela do Prahy. Předpokládal jsem, že díky genům kluk časem zesílí, a tím i zrychlí,“ informuje kouč, kterého běžec ze Slovácka překvapil postojem.
Třebaže mu do osmnáctky scházel ještě nějaký rok, pokynům naslouchal se stoprocentní pozorností. „Má fantastický přístup k tréninkům. Už v sedmnácti letech se dal přirovnat na úroveň profesionála,“ pochvaluje si Svoboda, jenž však s ódou nekončí. „Má výhodu, že patří k nejlepším studentům Gymnázia Nad Štolou, a tak se nemusím obávat, že by jej neuvolnili na kterékoliv soustředění. Může na sobě bezmezně pracovat,“ tvrdí. „V dobrém provedení je už tak na vrcholku. Má vynikající cit. Jeho technika přeběhu překážky patří doslova ke světové špičce, což potvrdil loni na mistrovství světa juniorů v Bydhošti, kde patřil k nejlépe vybaveným borcům,“ rozplývá se trenér. Ten nadějnému sportovci nabídl své zkušenosti, avšak také možnost trénovat s českým seniorským rekordmanem a semifinalistou OH v Pekingu Petrem Svobodou. „De facto mu dělá sparing partnera, z čehož hodně těží. Skoro mu stačí na nižších překážkách. Je jeden z největších talentů a může toho hodně dokázat,“ uzavírá trenér.

Nezkazí žádnou legraci
Nová tvář Gymnázia Nad Štolou vnesla úsměv do tváří dívek, které dobře vypadající a atraktivní atlet zaujal. Pod skořápkou nadupaného sprintera se však skrývá také výborný student a ještě lepší kamarád, což dobře ví Kristýna Kovářová.
„Známe se necelé tři roky. Přestoupil k nám z jiné školy až ve druháku. Postupem času jsme se začali bavit více a dnes mohu říct, že ho považuji za jednoho z mých nejlepších přátel. Člověk se s ním nikdy nenudí. Nezkazí žádnou legraci. Ale nejen proto si jej vážím. Pokaždé se na něj dá spolehnout,“ říká Kovářová, která na kamaráda hlavně „dá“ hlavně při matematice. „S holkami jeho znalostí využíváme zejména při opisování úkolů,“ usmívá se podezřele. „Ještě lépe si ale Martin počíná ve sportu. V atletice je opravdu hodně dobrý, má ji moc rád. Když si jdeme po škole někam sednout, on se zdrží jen chvíli, nebo úplně vynechá, protože spěchá na trénink. Kvůli soustředění nestihne maturitní ples. To nás hodně mrzí, ale prostě to k němu patří a nedá se nic dělat,“ nezlobí se kamarádka.

Rodiče: Bývá nám často smutno
Touha po úspěšné sportovní dráze přivála Martinu Mazáčovi do cesty těžké rozhodnutí. Po odchodu bývalého trenéra visel nad jeho hlavou otazník: kam jít? Přišla možnost trénovat v Praze ve skvělých podmínkách. A tehdy teprve šestnáctiletý chlapec brzy vyletěl z rodičovského hnízda vstříc stověžaté metropoli.
„Chtěli jsme mít děti doma co nejdéle, obě ale odešly současně a příliš brzy,“ vrací se o dva roky zpátky Monika Mazáčová. Její ratolesti pohltila atletika, do které udělaly velkou díru, zejména ve sprintu. „Jak Iveta, tak Martin odjeli trénovat do Prahy. Jedinou útěchou bylo, že jsou spolu a že se sestra o mladšího bratra postará,“ přibližuje pocity.
Rodinné pohodlí, teplo domova a kamarádi však nebyli tím prvním, co juniorský reprezentant obětoval. „Jeho velkou zálibou byla jízda na koni. Jako malý se zúčastnil třech závodů na ponících, v nichž získal všechny tři možné medaile. Časem mu ale nezbýval na hobby čas, a tak musel dát koně stranou,“ vybavuje si matka syna, který předčasně zvedl kotvy a dnes se o sebe již stará sám.
„Dojíždí do školy, trénuje, do toho si nakupuje, připravuje stravu. Není to lehké. Ale nemám o něj strach. Byl vždy samostatný. Již při nástupu do školy nás překvapil. Druhý den totiž vůbec nechtěl, abychom ho doprovázeli. Od té doby chodil úplně sám. Snad se neztratí ani v ruchu velkoměsta,“ doufá Mazáčová, jež synovi přeje jen to nejlepší. „I když je nám smutno, nesmírně si vážíme jeho zájmu o sport. Už od žákovských kategorií jsme rádi za každý úspěch, který je odrazem jeho poctivého tréninku a obětavosti. Pevně věříme, že se mu vyhnou zranění a splní se mu jeho sen dostat se na olympiádu,“ říká matka, která má však jasno. „Přes sportovní úspěchy a neúspěchy zůstane naším synem a doufám, že stále také slušným a citlivým člověkem,“ dodává

autor: LENKA HORÁKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace