Michal Kadlec: Jsem rád, že jsem ve Slovácku mohl zanechat nějakou stopu

Michal Kadlec: Jsem rád, že jsem ve Slovácku mohl zanechat nějakou stopu
Foto: Martin Otto  /  Michal Kadlec se zápasem se Slavií rozloučil s bohatou fotbalovou kariérou
Uherské Hradiště Sport 21 / 05 / 2024

Svůj fotbalový konec si Michal Kadlec představoval jinak. Chtěl se s fanoušky rozloučit na hřišti, ale problémy s Achillovou šlachou mu to nedovolily.

Na tiskovku jste si vzal na sebe dres Slovácka. Je v tom nějaká symbolika?

Přemýšlel jsem, v čem přijít. Marek Jurák (tiskový mluvčí) mně řekl, že je to na mně, tak jsem zvolil tematický dres. Možná to není naposledy, protože třeba pro mě bude mít dres i stará garda Slovácka. (smích)

Mrzí vás, že jste se v zápase na hřišti aspoň na pár minut neukázal, jak bylo v plánu?

Mrzí a nemrzí. Chtěl jsem se rozloučit na hřišti. V závěru zápasu bylo pořád možné něco s výsledkem udělat a já byl připravený skutečně jen na taktické, či symbolické střídání na minutu či dvě. Přestože jsem se snažil achilovku dát nějak dohromady, tak není dobrá. Tři měsíce jsem vlastně nic nedělal. Byl jsem sice ráno na rozcvičce, včera na tréninku, ale spíše jsem jen pobíhal. Při každé zátěži achilovka reaguje. Bude potřebovat ještě čas. Trenéři se mě ptali v 85. minutě, jestli jsem připravený, ale za mě to bylo ještě dlouho. Nechtěl jsem se loučit nějakou minelou. Celou kariéru se mně vážná zranění vyhýbala. Toto zranění sice není vážné, ale bohužel přišlo v období, kdy se s tím nedalo moc dělat. Nezastavíte ani věk a regenerace i tkáně se ve čtyřiceti chovají jinak. Nepodařilo se mně to dát dohromady tak rychle, jak jsem si přál. Moc si vážím, co mně fanoušci a lidé z klubu přichystali. Beru to, že je to za to, co jsem klubu - a troufnu si říci, že i českému fotbalu - věnoval.

Jak silné jste prožíval emoce? Ukápla i nějaká slzička?

Emoce se nedají nijak plánovat. Někdy přijdou a ani nevíte jak. Emotivní bylo i poděkování kluků v kabině. Tam slzička byla. S trenérem jsme všechny kluky i vedení klubu pozvali po zápase na posezení a myslím, že tam bude také možnost  si něco říct.

Jak dlouho ve vás zrálo rozhodnutí ukončit kariéru?

Přemýšlel jsem o tom už na podzim. Plánoval jsem i nějaký rozlučkový zápas, který jsem musel kvůli zdraví zrušit. Když pak přišla ta achilovka, tak jsem věděl, že je to definitivní. Je čas se dívat dopředu. Dívat se na něco jiného a užít si život i trochu jinak než jen fotbalem. Život rychle běží a je potřeba i uvolnit místo mladším. Dalším momentem bylo i rozhodnutí trenéra Svědíka nepokračovat. Končit v devětatřiceti je super a jsem rád, že i tělo to nějak vydrželo. Možná, že mně to právě teď dává "sežrat". (úsměv)

Rozhodování o konci kariéry bylo dlouhé. Už víte, kam budou směřovat vaše kroky po kariéře a budou spojené s fotbalem?

Plán nemám žádný. Kdo chce, tak číslo na mě má nebo si jej sežene. Otevřený jsem všemu, pokud to bude dávat nějaký smysl a bude to konkrétní nabídka. Teď se ale těším na odpočinek a že v červenci nebudu muset běhat v Kunovském lese nebo na hřišti a půjdu se třeba okoupat. Nejsem typ, který by sedl na gauč, a možná se začnu věnovat více cyklistice a golfu, které mě baví. Třeba začnu více trénovat právě golf, protože člověk potřebuje nějaký pravidelný režim.

 Ve Slovácku končíte vy i trenér Svědík. Jak bude bez vás Slovácko vypadat?

Hodnotit mohu to, co bylo, ne to, co bude. Dnes i v předešlých zápasech bylo vidět, že se Slovácko zase zvedá. Přijde nový trenér, když jsem dělal rozlučkové video s fanoušky, tak jsem je požádat, aby fandili tak jako dosud. I kdyby se dařilo méně. Slovácku budu i nadále fandit, aby hrálo stejně dobře, ne-li líp.

Jak budete na trenéra Svědíka vzpomínat? Byl to váš osudový trenér?

Martin Svědík dokázal celé Slovácko pobláznit. Když přišel, byl tu stejný kádr jako za trenéra Korduly. Trenér Svědík dokázal ze všech vymáčknout maximum. Vytvořila se parta, která táhla za jeden provaz, a vygradovalo to ziskem poháru i účastí v evropském poháru. Jsem rád, že jsem toho byl součástí a že jsem ve Slovácku, kde jsem začínal, zanechal nějakou stopu.

Které momenty kariéry považujete za nejsilnější?

Těch je víc. Už začátek ve Slovácku byl těžký, protože jsem nesl jméno Kadlec a řada lidí mně nevěřila a možná si myslela něco o protekci. Já však šel do Sparty, do zahraničí, dostal jsem se i do nároďáku a řada lidí to snad přehodnotila.

autor: Aleš Mazúrek

Galerie

Tagy článku

TOPlist