Kapitán současného Slovácka Michal Kadlec byl v sestavě Martina Svědíka jediným pamětníkem úvodního utkání při otevření stadionu v Uherském Hradišti před dvaceti lety.

I kvůli slavnostní události jsme chtěli dnešní utkání vyhrát. Proto jsme zklamaní, že jsme fanouškům i celému klubu k narozeninám nedali dárek v podobě třech bodů. Na druhou stranu je nutno přiznat, že to je zasloužená remíza. Ve vápně soupeře jsme nebyli tak nebezpeční. Je škoda, že když jsme šli do vedení, tak dostaneme takový gól, kdy se míč odrazí od mého ramene na hlavu Preislera, a i když si Fryšty s jeho zakončením poradil, tak Tupta ani nevěděl, jak dostal míč do sítě. 

Byl jste na trávníku jediným aktérem zahajovacího utkání s Borussií Mönchengladbach před dvaceti lety. Jaké máte vzpomínky na toto utkání?

Mrzelo mě, že jsme před utkáním nestáli s Milanem Petrželou s legendami v jedné řadě, ale už dopředu jsme věděli, že budeme stát v té zápasové lajně. Teď ale nevím, jestli to není smutné, že jsme stadion otvírali a hrajeme dodnes... (smích) Těch dvacet let ale uběhlo strašně rychle. Když jsem viděl obrázky z dokumentu, tak jsem si vzpomněl i na původní podobu stadionu. Já hrál a běhal po všech površích, které tehdy v areálu byly. Trávník hlavního hřiště, škvára oválu kolem něj, škvára vedlejšího hřiště, beton plochy, kde je dnes umělka... Je hezké, že si vzpomněli večer před utkáním i fanoušci krásným světelným choreem na stadionu. Jediné co tomu všemu chybělo, bylo jen vítězství, a to jakýmkoliv způsobem. Škoda.

Zápasu se zúčastnilo hodně fotbalových legend. Kterou jste viděl nejraději?

Určitě všechny! Rád se uvidím nahoře ve Vipce s každým a žádného "favorita" nemám. Já byl tehdy mladý "zobák" a v kabině jsem moc velké slovo neměl. Teď je to trochu jiné, ale zase můžu porovnávat. Těším se třeba na Rasťu Kostku, kterého jsem strašně dlouho neviděl. On měl tehdy třicet, já osmnáct a byli jsme spolu na pokoji při soustředění v Nymburku. Tehdy jsme si sušili svoje věci na pokoji a krásně fotbalově nám to tehdy "vonělo". (smích)