Milan Petržela: Končit se mi ještě nechce

Foto: Martin Otto  /  Milan Petržela dres 1.FC Slovácko už neobleče. Nakonec se rozhodl pro druhou ligu na Žižkově.

Když Milan Petržela před rokem slavil jubilejní pětistý zápas v nejvyšší české soutěži, vytkl si před sebe další symbolickou metu 555 ligových startů. Na podzim se však počítadlo zaseklo a česká fotbalová legenda seděla hlavně na střídačce.

Jsem si vědom, že moje kariéra se blíží ke svému závěru. Nechci ji ale končit na střídačce a paběrkovat na hřišti jen v posledních minutách. Pořád se cítím dobře a jsem přesvědčený, že ligový zápas bych zvládl. Ať už celý, nebo jeho větší část. Ve Slovácku však měli jiný názor, což mě docela i mrzí, protože jsem myslel, že kariéru zakončím tam, kde jsem ji začal. Ale člověk míní a fotbalový život mění.

Pod trenérem Svědíkem jste zářil spokojeností a zdálo se, že vše je zalito sluncem. Co se změnilo?

Přišli noví, mladí trenéři a ti mají na fotbal i na zkušenější hráče svůj pohled. Na jednu stranu říkají, že věk je jen číslo, ale realita vypadá trochu jinak. Ale já to respektuji a asi je to trend dnešní doby. Je jasné, že Slovácko vstoupilo do období přestavby týmu a je věcí trenérů a vedení, jak radikální ten omlazovací řez bude, a mně nezbývá než to přijmout. Když jste ale vzpomněl Martina Svědíka, tak ten s námi zkušenějšími komunikoval jinak, pracoval s námi individuálně. Dodnes si spolu voláme, přejeme si zdraví, úspěchy… Mladá generace trenérů to má zřejmě nastavené jinak. To je ale asi logické a přirozené a já to nezměním.

Jak tedy chápat váš odchod z klubu, kde jste chtěl zakončit kariéru a plánoval i rozlučku na hřišti?

Prostě jsme se s vedením dohodli, že se nemá smysl navzájem trápit. Klub mně nabídl nějakou formu působení mimo hřiště, ale já se opravdu cítím ještě na sezónu dvě v profesionálním  fotbale. Chci rozdávat a také přijímat radost z fotbalu stále ještě na hřišti.

Přes vánoční svátky se hodně spekulovalo o zájmech různých klubů. Líšeň, Vyškov, Zlín, Žižkov… Který z nich jste si vybral?

Ozvaly se mi i kluby z první či třetí ligy, ale nakonec jsem vybral Viktorii Žižkov. Zaujala mě rodinná atmosféra klubu, kde se všichni znají, každý den potkávají, mají dobré podmínky i zázemí pro svoji práci. Mají ale i ambice, vizi, cíle, klub zpevňuje vlastnickou strukturu… Když to zjednoduším, je to malé Slovácko ve velkém městě. (úsměv)

Proč právě Viktoria Žižkov?

No protože jsou mně Viktorie asi souzené. (smích, Milan Petržela strávil jedenáct sezón ve Viktorii Plzeň) Teď ale vážně. Viktorka se ozvala mezi prvními a měla velký zájem po celou dobu. Pavel Hoftych mně volal ze sjezdovky i před Štědrým dnem. Už po telefonu jsme si rozuměli. Pro mě je důležité, že znám lidi z vedení a také hlavní akcionáře klubu, významné partnery... Přátelíme se z Hradiště s Rudou Mazánkem i Kubou Vymyslickým, potkali jsme se před Vánoci a probrali jsme fotbalový i nefotbalový život. V Hradišti mně vždycky pomohli, když jsem něco potřeboval mimo fotbal, a já jim to můžu i takhle alespoň částečně na hřišti vrátit. Nebudu nalhávat, že jsme se nebavili i o tom, čím bych jim mohl být prospěšný po kariéře. To ale není momentálně na pořadu dne. S Viktorkou jsme domluveni zatím do konce sezóny s tím, že se pak budeme bavit co a jak dál.

Viktoria Žižkov je pražský klub, což pro vás znamená i životní změnu. Přesunete do Prahy i rodinu?

Ne, ne, dcera chodí do školy v Hradišti, kde mám kořeny a zázemí, které nechci měnit. Přece jen to může být angažmá jen na půl roku. Navíc v Hradišti, na Slovácku a obecně na Moravě jsme doma a spokojení.

Čeká vás tedy pendlování do Prahy?

No, budu se muset naučit cestovat víc vlakem a taky pohybovat se po Praze. První zkouška ale dopadla dobře... (smích) Viktorka mně vytvořila skvělé podmínky. Krásné bydlení deset minut chůze od stadionu, na vlak to mám pěšky také deset minut, takže z tohoto pohledu ideál. Jen to metro pro mě bude asi oříšek. (smích)

Takže svůj poslední zápas kariéry odehrajete v květnu v červenobílém dresu žižkovské Viktorie?

Nikdy neříkej nikdy. Před šesti roky jsem myslel, že svoji rozlučku s kariérou budu mít v Plzni, před šesti měsíci jsem zase myslel, že ji budu mít ve Slovácku. Takže teď už si raději nemyslím vůbec nic. (smích) Ale končit se mi opravdu ještě nechce!