Milan Petržela: Smetana? Do kávy si ji kyselou nedávám…

Foto: Martin Otto / Milan Petržela si dává pozor, aby si do kávy nenalil kyselou smetanu

Uherské Hradiště Sport 03 / 07 / 2025

Ve středečním horkém počasí stíral dvaačtyřicetiletý Milan Petržela po pětačtyřiceti minutách úvodního přípravného duelu po návratu do Slovácka pot z čela.

Po půlroce stráveném v žižkovském vyhnanství z něj ještě nevyprchala naštvanost na chování trenéra Smetany, který jej vypoklonkoval z kabiny, ve které zažil nejúspěšnější sezónu v historii klubu.

Po půlroce na Žižkově se vracíte na Slovácko. Máte z návratu radost?

Samozřejmě. V Hradišti jsme našli s rodinou domov a já jej musel na půl roku nedobrovolně opustit. I proto mám z návratu radost. Navíc si na rozdíl od pana Smetany pořád myslím, že můžu Slovácku něco dát jak na hřišti, tak mimo něj. Vyzkoušel jsem si druhou ligu a i když půlrok na Žižkově byl díky lidem v klubu i mimo něj parádní a jsem vlastně i rád, že jsem jej mohl zažít, první liga je prostě první liga a já jsem přesvědčený, že na ni pořád mám. I když třeba ne na celých devadesát minut. Mám ale pořád obrovskou motivaci ukázat všem, že věk je opravdu jen číslo, i když příprava a všechno s ní spojené bolí víc než před dvaceti lety.

Z vašich slov je cítit, že v sobě máte pořád zklamání z odchodu ze Slovácka.

Nechci se v tom stále pitvat, ale mám už s fotbalem asi dostatek zkušeností na to, abych mohl říci svůj názor. Jednání trenéra Smetany jsem opravdu ještě nezažil. Způsob, jakým mně vzkázal, že už do kabiny nemám chodit, je podle mě fakt za hranou i z lidské stránky. Bohužel jsem nebyl jediným, ke kterému se podobně choval. Přestože jsem hrál na Žižkově, tak mně Slovácko nebylo lhostejné a sledoval jsem jej. A když jsem viděl, jak se kluci na hřišti trápí, jak z nich nejde žádná energie, odhodlání, tak mně z toho bylo smutno. A to jsem se dozvídal jen útržky z kabiny.

Vracíte se do Slovácka v jiné roli, než jste z něj odcházel?

O mé roli rozhodne trenér. Já jsme připraven na jakoukoliv variantu. Ale opravdu cítím obrovskou motivaci a chuť ukázat, že nejsem ještě starej dědek.

Na svém kontě máte 519 ligových startů, což je těžko překonatelný rekord ligy. Máte motivaci tohle číslo ještě zvyšovat?

Tak jak je pro mě věk jen číslo, tak i těch 519 startů je jen číslem. Na druhé straně tyto statistiky mohou být motivací ve chvílích, kdy příprava skutečně bolí. Až jednou opravdu skončím s fotbalem, tak si chci při tom svém ohlédnutí za kariérou říci: „Stálo to za to.“ A jestli bude jméno na čele nějakých historických tabulek či statistik, to je už jen bonus.

Nejvyšší soutěž opustily v létě legendy. Matějovský, Jindřišek, Hübschman, … Nepředstavoval jste si při tom svoji rozlučku?

Nooo, to je dobrá otázka. (úsměv) Samozřejmě, že jsem takové osobnosti a jejich fotbalové rozlučky zaregistroval a tak nějak pro sebe jsem si říkal: „Už se kácí v našem lese.“ (úsměv) Ale svoji rozlučku jsem si při tom nepředstavoval. Mě prostě pořád fotbal baví a věřím, že jím mohu bavit a pomáhat i svému okolí.

Mluvil jste o své pozici s trenérem Kameníkem?

Nemá cenu tajit, že jsme byli spolu ve spojení nějaký čas. Koneckonců už v zimě mě chtěl do Vyškova. Řekli jsme si naše pohledy na fotbal a to je vždycky dobrý předpoklad úspěšné spolupráce. Určitě nejsem ale v pozici, že bych bouchal pěstičkami do stolu, když nebudu hrát devadesát minut každý zápas. Chci být prospěšný týmu, klubu a chci nabídnout svoji chuť do fotbalu, své zkušenosti a rád pomůžu i trenéru Kameníkovi, protože vím, jak mu na Slovácku záleží a že také jde o jeho první ligovou trenérskou štaci.