Čtvrtým rokem se Milan Petržela vrací se Slováckem do Plzně, kde strávil jedenáct úspěšných sezón, a pokaždé jej fanoušci Viktorie vítají potleskem.

Pokaždé, když hrajeme v Plzni, tak si mě novináři vyžádají, a už se mně zdá, že pokaždé opakuji to samé. (úsměv) Do Plzně se těším vždycky. Hezky mě tady přijmou, mám jen ty nejlepší pocity. Když ale zhodnotím dnešní zápas, tak v prvním poločase jsme byli hodně pod tlakem a nějakým způsobem jsme jej přežili, i když extra moc šancí na obou stranách nebylo. Připadalo mi spíš, že se hraje uprostřed hřiště. Když jsme dostali v úvodu druhé půle gól, tak to bylo složitější. Vždycky jsme se ale do hry vrátili a dokázali reagovat gólem. Měli bychom zapracovat na druhých poločasech, protože ty nás teď trápí. Dnes jsme ale byli ve druhé půli Viktorii vyrovnaným soupeřem.

Dvakrát jste prohrávali a dvakrát jste dokázali vyrovnat a vrátit se do zápasu. Jak moc si toho vážíte?

Je složité se do zápasu vracet a reagovat na inkasované branky i gólově. Zvláště teď, když se nám střelecky nedaří. Hlavně tady v Plzni je složité se do zápasu vracet, když se Viktorka dostane do vedení. Z tohoto pohledu nás může remíza jen posílit.

Druhé vyrovnání zajistil Filip Vecheta. Je důležité, že se trefil i útočník, kterým to tam letos moc nepadá, a může to být v úvodu finálové nástavby plusový moment?

Každý vstřelený gól pomůže každému hráči. Potřeboval to určitě i Vechy (Vecheta) a může jej to mentálně posílit. Víc si věřit v zakončení. Góly od něj potřebujeme. Od toho je útočník na hřišti. Dneska splnil úkol, který při příchodu na hřiště určitě dostal. Musí ale pracovat dál.

Pod oba góly se podepsal gólman Staněk. Stihl jste s ním prohodit pár slov?

S ním ne, ale probírali jsme to s některými ostatními kluky Viktorky. Je na nich momentálně nějaká deka a dostávají laciné góly. My jsme si ale za těmi góly šli, byli v šestnáctce důrazní a to je pak mužstvo většinou odměněné.