Místo Baroše visí přítelkyně

Místo Baroše visí přítelkyně
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 22 / 05 / 2013

Slovácká fotbalová akademie vydala další diamant, který nejvyšší fotbalová soutěž pomalu obrušuje. Příchod Romana Haši na zelený trávník oslavil především kotel domácích fanoušků, mezi které čestvě dvacetiletý útočník ještě před pár lety chodil fandit svým ligovým vzorům.
Máte za sebou čtyři ligové starty v řadě a jeden ligový zásah. Už jste se v lize zabydlel?
Myslím, že ano. Jen doufám, že se v sestavě udržím co nejdéle.
Který z těch čtyřech zápasů se vám podařil nejlépe?
Řekl bych, že první poločas na Slavii a druhý poločas s Budějovicemi.
Na druhou stranu v zápase s Libercem vás trenér střídal už v poločase.
Ten zápas mi moc nevyšel, ale to střídání bylo spíše věcí taktiky než nějakého moc špatného výkonu.
Necítíte na sobě, že by vám liga tak trochu zevšedněla?
To určitě ne. Snažím se jezdit na hřišti pořád naplno a každého zápasu si vážím, jako by byl můj první.
Jdete ve šlépějích svého kamaráda Mariána Kováře, se kterým jste rozstříleli nejvyšší dorosteneckou soutěž, ale například i juniorku Sparty. Hned si vybojoval zajímavý přestup, ale momentálně musí o místo v sestavě urputně bojovat. Není ta jeho zkušenost pro vás zvednutým prstem a bavíte se o tom v kabině?
Určitě se o tom bavíme a chci si na to dát pozor. Myslím ale, že Mariánovi uškodilo, že v zimě neodešel do Jablonce a zůstal tady. Myslím, že tam by hrával.
Váš vzestup tak paradoxně znamenal pro něj větší konkurenci a vlastně jste jej vytlačil ze sestavy.
Takhle bych to určitě nebral.
Nemrzí vás, že jste si spolu v lize ještě nezahráli?
Určitě mě to mrzí. Cítím pořád i na tréninku, že Mariána najdu i naslepo, a stejně tak on mě. Není ale ještě všem dnům konec a třeba si spolu zahrajeme v některém z posledních třech zápasů.
Kotel fanoušků Slovácka si vás obrazně řečeno vyskandoval do sestavy a vlastně si vyskandoval i váš první ligový gól. Měl jste už možnost to s kamarády z kotle oslavit a co vám jejich přízeň dodává?
To ještě ne, ale telefonátů s kamarády bylo nepočítaně. Jejich přízeň mně samozřejmě dodává další energii a důvěru. Na druhou stranu ale i zodpovědnost.
Jak se vám vůbec teď žije v rodném městě, když jste mnohem známější tváří?
Necítím žádnou výraznější změnu. Je to všechno v pohodě.
Ale pivo navíc by vám asi neprošlo?
To si uvědomuji. Lidé mě přece jen více poznávají, ale já s tím pivem nemám žádný problém. Vím, co si mohu dovolit a co ne.
Vy jste prošel poměrně vážnými zdravotními problémy, kvůli zánětu slinivky jste vynechal i jednu zimní přípravu. Přibrzdily vás nějak v kariéře a je už všechno v pořádku?
Nemyslím si, že by mně nějak ublížily. Možná mě naopak posílily. Teď už je ale všechno v pořádku a nemusím dodržovat ani zdaleka tak přísnou dietu jako dříve, kdy jsem nesměl vůbec nic mastného ani připravovaného na oleji. Takže jsem se naučil na špagety, rýži...
To musel být pro vás pořádný skok...
(úsměv) To teda byl, ale jak jsem říkal, vlastně mi to i pomohlo. Tím neříkám, že si výjimečně třeba vepřo-knedlo-zelo nedám.
Jak jste na tom teď vůbec s váhou? Trenér Habanec vám dal na podzim podmínku, že musíte shodit pět kilogramů.
Váhu si držím pořád plus minus jedno kilo.
Spíš plus, nebo minus kilo?
No spíš kilo plus, nad váhu. Hlídám se ale pořád, hlídá mě i trenér. 
Před vámi je série posledních třech zápasů. Budou v něčem jiné, než byly řekněme ty tři předchozí?

Myslím, že to budou podobné zápasy, jako byly ty s Budějovicemi a Hradcem. Nebudou ale pod takovým stresem. Liberec nepočítám, protože ten byl kvalitou někde jinde.
Kolik z těch třech zápasů chcete vytěžit bodů?
Šest. Vyhrát v Jihlavě a s Baníkem. No a k tomu bod s Brnem.
Brno je vůbec zvláštní soupeř, se kterým Slovácko už hodně dlouho nevyhrálo.
To si opravdu ani nepamatuji, kdy naposledy Slovácko s Brnem vyhrálo. V kabině se o tom někdy bavíme, že každá série jednou skončí. 
V neděli přijede na Slovácko ostravský Baník pravděpodobně i s Barošem. Pokud se dostanete na hřiště, tak to bude pro vás určitě zajímavé setkání.
Samozřejmě by to byl zážitek, potkat se s ním osobně na hřišti. Vždyť Milana jsem měl vylepeného v pokojíku i s jeho podpisem. 
Kdy jste ten podpis získal?
Když hrál za Baník na Širůchu, to je tak dvanáct let. Tenkrát jsem měl osm let a požádal jsem jej o podpis.
Jeho rychlost byste asi bral?
Tu určitě. Já ale nejsem rychlostní typ. Jsem spíše silový. Já bych bral ale ještě schopnost dávat góly. Ale zase třeba hru hlavou mám asi lepší já.
V pokojíku už jej vylepeného nemáte?
Už ne. Visí místo něj fotka přítelkyně a taky s podpisem. (smích)


 

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace