Nad hlavu hodí i osmdesát kilo

Nad hlavu hodí i osmdesát kilo
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 07 / 02 / 2015

Juniorská kajakářka Kateřina Pjajčíková vodu už i slyší

Už od dětství měla Kateřina Pjajčíková asi předurčeno, jakému sportu se bude věnovat. A nebylo to jenom tím, že pochází z Ostrožské Nové Vsi, kde už dlouhou dobu vyrůstají nadějní a úspěšní kanoisté. Druhým předpokladem, že se tomuto sportu bude věnovat, byl fakt, že se mu věnuje i její otec Vít Pjajčík. „Už ve dvou či třech letech mě otec brával na jejich tréninky. A když jsem se v pěti naučila plavat, mohla jsem i do lodi. Jiný sport byl u mě bez šance,“ směje se dnes sportovní volbě Kateřina. Ovšem vše nebylo úplně tak ideální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Narodila se totiž s poruchou sluchu a až do roku 2013 pádlovala prakticky v tichu. Ani tento hendikep jí ale nevzal sílu bojovat o medaile. Ba právě naopak - o to víc musela dřít, aby byla schopna dohnat ztrátu ze startu, protože neslyšela startovní výstřel. Díky kochleárnímu implantátu, který má více jak rok a půl může svět kolem sebe vnímat jako ostatní. „Chvíli trvalo, než jsem si zvykla, ale teď už je to v pohodě,“ dodává Pjajčíková.
Rychlost je její přednost
Poctivými tréninky a přípravou patří v současné době k nejúspěšnějším juniorským kajakářkám v republice. Už v roce 2012 patřila k finalistkám mistrovství juniorů v deblkajaku na 1000 metrů v Portugalsku. Dalších úspěchů dosáhla i v roce minulém. To opět startovala na juniorském šampionátu. Ve francouzském Mantes la Jolie bojovala v olympijské disciplíně čtyřkajaku na 500 metrů. „Ve čtyřce se musíme absolutně shodnout. Ale to bohužel nebyl náš případ. Ta, co seděla jako první a měla udávat tempo, na startu znervózněla a přestala se soustředit na to, jak jede, a to nás rozhodilo, protože jsme byly předem domluvené, jak pojedeme. I proto z toho nakonec bylo celkové desáté místo. Mně vůbec nejvíce vyhovuje, když jedu singl. Co umím, musím umět prodat,“ říká stále usměvavá slečna. A má pravdu. V rychlostních disciplínách patří ve svém věku k nejlepším. „Nejsem vytrvalkyně. Dvoustovka je optimální vzdálenost. Ale věnuji se všem disciplínám. Někomu jde lépe kilometr, někomu ne. Každý má tu svoji oblíbenou trať,“ doplňuje. Jelikož se tomuto sportu opravdu věnuje poctivě, dokázala své tělo připravit tak, že svou sílu dokáže prodat právě v rychlostních disciplínách. „Patřím k nejsilnějším holkám. Na bench zvednu skoro osmdesát kilo. Občas slýchávám poznámky, že jsem skoro jako chlap,“ směje se.
Vítězí i na dračích lodích
Na domácím šampionátu v Račicích vybojovala Kateřina tři cenné kovy. Dvakrát se radovala ze stříbra a jednou z bronzu. „Asi nejblíže zlatu jsme měly ve společném finálovém závodě žen a juniorek v disciplíně K4 na 200 metrů. Tady jsme dlouho držely krok s reprezentační posádkou, ale spokojenost je i s druhým místem,“ dodává Pjajčíková, která si medaili stejné hodnoty pověsila na krk i za závod K1 na 200 metrů a bronz z K2 na 200 metrů. K dalším úspěchům patří i vítězství na mezinárodní regatě v italské Savoně v olympijské disciplíně K1 na 200 metrů. „Závodilo se v přístavu, kolem jezdily parníky a dělaly vlny. K tomu tam byla šíleně slaná voda,“ vybaví se jí i dnes ještě slaná příchuť vítězství. Ani ve volnu ovšem Kateřina nezahálí. Po skončení sezony zasedá do posádky dračích lodí, a jak je u ní zvykem, i tady vítězí. „Spolu s holkami kajakářkami závodíme na dračích lodích. A protože nás bylo asi osm, co spolu závodíme, měly jsme docela dobrou souhru. Nakonec se nám podařilo vybojovat dva domácí tituly na 200 a 500 m,“ doplňuje úspěšná sportovkyně, které se ovšem jeden sen nesplní. Po maturitě, která ji čeká příští rok, by ráda studovala na policejní škole, ale kvůli zdravotnímu hendikepu nemůže. „Vždycky to byl můj sen, ale nepodaří se mi ho splnit,“ pokrčí rameny. 

Pohled trenéra
Začínající sportovci mají u nás, i díky klimatickým podmínkám, všestrannou přípravu. Bylo zřejmé, že koordinace pohybu pro ni byla hračkou, jediným limitujícím faktorem byl vlastně jen řečový procesor. V minikajaku se začala projíždět snad ještě dřív, než začala chodit do školy, no a snad v sedmi letech absolvovala první závod. První republikovou medaili získala ve třinácti. Coby šestnáctiletá startovala poprvé na mistrovství Evropy juniorů v Portugalsku no a letos se pokusí porovnat s kajakářkami usilujícími o účast na olympijských hrách v brazilském Riu. Momentů, kdy Katka chtěla pádlování pověsit na hřebík, nebylo málo. A najednou bude závodit už mezi ženami!
Vít Pjajčík

Vyhrávala, i když neslyšela
Kromě vody bojuje i se studiem na gymnáziu

Katka se věnuje sportu takřka od narození. Poněvadž od roku 1991 se rychlostní kanoistice věnuji jako trenér, trávila u vody spoustu času.
Zápolí nejen se svými zdravými soupeřkami, ale i se sluchovým hendikepem. Obdivuhodné jsou její výkony na nejkratší, dvousetmetrové trati. V době, kdy ještě nepádlovala s řečovým procesorem, tudíž startovala pouze na základě zrakových vjemů, tedy většinou opožděně, často bojovala o vítězství! Za jejími výkony stojí i úžasná účinnost jejího záběru ve vodě a silové předpoklady. Na druhou stranu, velkým zápřahem je pro ni studium na staroměstském gymnáziu. I přesto, že trénuje prakticky denně, zdaleka to není tolik, co její silné soupeřky.
Velkým příznivcem jejího snažení byl docent Kabelka, největší český expert na kochleární implantáty, který ji ostatně v pěti letech operoval a s nadšením sledoval její vývoj. Možno snad říci, že Kateřina Pjajčíková z Ostrožské Nové Vsi je patrně nejrychlejší uživatelkou kochleárního implantátu na kajaku ve světě.
Vít Pjajčík, otec

Kateřina Pjajčíková
kajakářka
největší úspěchy 2014
semifinále ME juniorů (K4 500 m), MČR jun. 2. místo (K1 200 m, K4 200 m), 3. místo (K2 200 m), 5. místo žebříček ČP, 2x 1. místo MČR dračích lodí

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace