Nejchytřejší hráči jsou gólmani

Nejchytřejší hráči jsou gólmani
Foto: rek
Uherské Hradiště Sport 01 / 06 / 2012

Kája Vachopulos a Ondra Pavelec si před sobotní beneficí náramně notovali

Setkání s významnými osobnostmi sportu je zajímavé. Setkat se ale se sportovními osobnostmi a navíc ještě výraznými osobnostmi svých týmů, to je zážitek, který se jen tak nezapomíná. A právě takové bylo setkání s gólmanskými osobnostmi Slavoje Houslice Kájou Vachopulosem (Jakub Kohák) a hokejového Winnipegu a českého národního týmu Ondřejem Pavelcem. Už na první pohled z nich vyzařovala sebejistota a rozhodnost, tedy vlastnosti, pro které jsou ve svých týmech těmi nejváženějšími. Právě tak se představí v sobotu 2. června od 15.00 na staroměstském Širůchu, kdy se Kája Vachopulos postaví do brány týmu Okresního přeboru a Ondřej Pavelec do brány týmu kamarádů Karla Rachůnka. Na jejich bedrech bude ležet tíha největší zodpovědnosti za výsledek.

Pánové, vy jste v sezóně velmi vytíženými sportovci. Máte v jejím průběhu vůbec čas sledovat výkony svého protějšku?
Ondra Pavelec (O.P.): Já jsem viděl kolegu jednou. Bylo to teď ve filmu a musím říc, že pokud bude českej nároďák náhodou bez gólmana, tak se nemusí vůbec obávat. Navíc Petr Čech tam také nebude věčně.
Kája Vachopulos (K.V.): No von je na tom už teďka hůř než já. To jméno ho tam ale pořád drží. Hodně dělá i ta helma a vůbec ta reklama kolem něj… Pokud můžu říct něco i na tebe, tak je fakt, že to, že ses letos nedostal do nároďáku, vo něčem svědčí. Ta forma jde už asi trochu dolů. Nejmladší už taky nejseš, ale musím říci, že ti fandím. Určitě to pro tebe ale musí bejt signál. Já teda v nároďáku také nejsem, ale to je z jinejch důvodů. Výkonnost to ale určitě není. Nicméně teď budu instalovanej do fan clubu nároďáku. To už je významnej krok.
Ondra Pavelec je zase ve fan clubu Slavoje Houslice. Na setkání si dokonce vzal i čepici Slavoje Houslice.
O.P.: …Já myslím, že jako každej, kdo viděl seriál a film. Jen ta čepice mě trochu vyděsila. Vždyť já za ni dal čtyři stovky. To je víc jak za čepici Winnipegu. Dres, který jsem chtěl, tak jsem vůbec nesehnal. Mám jen tričko Jardy Kužela.
K.V.: No nediv se. My taky nejsme nějakej tuctovej americkej nebo kanadskej klub. My jsme Slavoj Houslice. A nějaký repliky, na to zapomeň. Dresy Houslic jsou jedinečný. Ty máme na sobě jenom my a ani je neperem. Abys ale neřekl, tak jsem ti vzal náš plakát podepsaný vod všech hráčů. Chybí tam jenom Phun, protože toho už deportovali. On tu byl načerno.
Jak to, že tento český seriál tak perfektně znáte? Jak jej vůbec sledujete?
O.P.: Samozřejmě přes internet, na webových stránkách NOVA. Vždycky když jsem měl čas, tak jsem se na to podíval a jak jsem se teď vrátil ze zámoří, tak jsem šel hned na film. Doufám taky, že budou nějaká pokračování.
K.V.: Zatím nemám zprávy. Je fakt, že nás fandové sledujou po celým světě přes internet. Hodně na nás tlačej Japonci, ale taky Američané a Kanaďané. Uvidíme, jestli se nechají tvůrci oblomit. Zatím si nás lidé musej užívat naživo. A my rozdáváme radost plnými hrstmi.
Co byste jako zkušený gólman svému kolegovi poradil? Třeba z oblasti psychiky…

K.V.: Tak to by mě zajímalo.
O.P.: To je záludná otázka. Myslím ale, že nepotřebuje radit. Viděl jsem jej v tom zápase a až na tu penaltu to bylo dobrý.
K.V.: No jo no. To víš. Von mi ten balon vždycky zatočí. To je zvláštní. Vem to ale, ta moje brána je vo hodně větší než ta tvoje. A já navíc nemám chrániče. Ty máš strašně malinkou bránu a ještě si vobalenej jako vobaleč. Já mám bránu jako kráva…
O.P.: To jo, to jo. To mám výhodu. Na druhou stranu ale ty dostaneš góla a nemůžeš za něj. Když ale dostanu góla já, tak mně za to vynadají. Když něco chytíš ty, tak jsi bůh.
K.V.: To máš pravdu, to máš pravdu. Nemáš to lehký. Já bych s tebou neměnil.
Takže přestup Ondry Pavelce do Houslic nepřipadá do úvahy.
K.V.: Hele byl by jsi dvojka. Jestli by tě to uspokojovalo…
O.P.: Mně to tak ale vyhovuje. Podle mě druhý gólman ve fotbale je nejlepší, co může být.
K.V.: Hochu, podle mě je nejlepší třetí. Druhý gólman, to pořád smrdí, že půjdeš chytat. Třetí je úplně perfektní věc.
O.P.: To ale sedíš na tribuně.
K.V.: Ne, ne. Tam se někde motáš kolem.
O.P.: Jenže jen nosíš vodu.
K.V.: Já bych zase chtěl bejt třetí gólman v hokeji. Jen ale probůh, ať se těm dvěma nic nestane.
O.P.: Abych jen trénoval, nosil vodu a věděl, že se tam nedostanu, to ne. To bych raději dělal fakt toho druhýho gólmana.
Černá můra každého gólmana je vlastní branka. Budí vás někdy ze spaní?
O.P.: Samozřejmě. Mockrát. Občas se mi to zamotá pod nohama a bouchnu si to tam. Ale je pravda, že mi to tam spíše vrazí spoluhráči.
K.V.: Já jsem si samozřejmě vlastní gól nikdy nedal. Spoluhráči mi ho ale dávaj hodně často. Dokonce bych řekl, že co zápas, to gól. To, co jste viděli ve filmu, bylo samozřejmě animovaný na počítači. Já a vlastní gól? To vůbec!     
V sobotu 2. června se postavíte v bránách proti sobě. U Káji Vachopulose je to asi jasná věc, ale, Ondro, co vy? Postavíte se do brány stejně jako vloni?
O.P.: Tak já bych to rád zkusil i vepředu, ale to běhání mně moc nevyhovuje. Přece jen mám sto kilo…
K.V.: Ty moc dřeš! Bereš to moc hokejově. Vy jste tam zvyklí pořád makat a dřít. Minutu makáte na doraz a pak jdete střídat. I když tebe v bráně se to samozřejmě netýká. Fotbal chce ale klid. Chodíš si tam, prozpěvuješ si, díváš se… Když to jde kolem tebe, tak to chytneš, sprintíček, někomu to pošoupneš a zase klid. Hra se přelejvá. To hřiště je veliký. Udělej to ale jako já. Já první půli budu chytat a pak jdu do pole na hrot.
O.P.: To je chytré. Až jsou všichni unavení, tak tam jdeš a dáváš góly.
K.V.: Přesně! Pamatuj si. Gólmani jsou nejchytřejší hráči. Viděj to všechno před sebou a maj v tom jasno. Neřeknu žádnou novinku, ale kromě brankářů jsou v tom týmu samí blbci!
O.P.: …hlavně obránci.
K.V.: (velký smích)
Když jsem hovořil s majitelem Houslic Lubošem Matějkou, tak ten říkal, že v žádném případě s sebou nevozíte ženy. Jednak na Slovácku by to bylo nošení dříví do lesa a navíc, že ženy kazí pozitivní atmosféru v mužstvu. Je ale pravděpodobné, že v dresu kamarádů Karla Rachůnka se objeví Tereza Chlebovská, úřadující Česká MISS. Jak na to oba týmy budou reagovat?
O.P.: (suše) Já se rád podívám.
K.V.: Předpokládám, že na ni budu nasazen na těsnou osobní obranu. Já jí nedám dejchat.
O.P.: Boss má ale pravdu s tím nošením dříví do lesa. Na Slovácko jezdím třetí rok po sobě a musím mu dát za pravdu. Na druhou stranu, čím víc pěkných žen tam bude, tím líp.
K.V.: Přesně to jsem chtěl říct.
O.P.: Musím ale říct, že všeho moc škodí.
K.V.: Proč? I voškliví musí mít šanci.
O.P.: My gólmani jsme ale všichni krásní.
K.V: … a chytrý!
Kájo, tím ale popíráte slova vašeho šéfa.
K.V.: Proč?! My si ženy nevozíme. Pokud jsou ale v publiku a tak kolem hřiště, tak to se vítá. Moc rádi se pak podepisujeme. A můžeme i do pozdních ranních hodin vysvětlit něco z naší taktiky, přípravy a tak. Jenom ať se neostýchají a přijdou.
Cílem červnové benefice je ale kromě zábavy také pomoci potřebným. Právě s touto myšlenkou Karel Rachůnek benefice založil. I letos půjdou peníze z benefice na dobročinné účely. Když pomineme tedy legraci, tak čím je pro Houslice i brankáře týmu Karla Rachůnka tato benefice?
O.P.: Každý hráč s sebou bere nějaké svoje dresy, hokejky, večer je dražba a celý výtěžek jde na potřebné. To je hlavní cíl této akce. Karel byl na toto super člověk a já budu jenom rád, když kluci kolem Kuby Kováře v tom budou pokračovat.
K.V.: Pro mě osobně je to připomenutí toho, že život je strašně vrtkavý. Můžete dosáhnout čehokoliv, ale náhoda či nepředvídaná událost to všechno otočí. Beru to tedy jako vzpomínku na Karla, ale i ostatní kluky, kteří tam bohužel zůstali.
Pojďme na závěr k něčemu veselejšímu. Když jsem seděl s bossem Matějkou, tak jsme si povídali před SYNOTTIP arénou, nejmodernějším stadionem u nás. On mi říkal, že by za žádnou cenu houslické hřiště neměnil. Že jejich hřiště je takový jeden velký skybox, kde si můžete chodit s pivem kolem dokola, na fotbal se můžete dívat třeba při plení ředkviček apod. Kde se vám hraje lépe? V supermoderních arénách, anebo právě na takovém jednom velkém skyboxu?
K.V.: Já jsem všude doma. Nezapomeň, že mě chtěla Barcelona i Real a že jsem momentálně v Houslicích, to je pro mě jen přestupní stanice. Doma jsem tedy na stadionu, který je pro sto lidí, ale i na stadionu pro sto tisíc lidí. Zažil jsem všechno. Samozřejmě že diváci mě motivují k lepšímu výkonu. Čím je jich víc, tím líp. Proto se určitě přijděte všichni na mě podívat.
O.P.: Já to mám obráceně. Čím míň, tím lépe. Od jahod, ředkviček, po pivo a párek kolem hřiště. To je můj domov. Pak si sednout na klandr a povykládat si.
K.V.: Tak to ne. Já jedině šampaňský, kaviár, losos, zálivka, luxus a tisíce fandů. Tak má vypadat pravý sport.  

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace