Nováček bojoval o medaile, skončil ale čtvrtý

Nováček bojoval o medaile, skončil ale čtvrtý
Kunovice Sport 18 / 02 / 2012

Obhájit loňské prvenství v anketě o nejlepší sportovní kolektiv roku mohou softbalistky Snails Kunovice. Zatímco rok 2010 byl pro ně historický, vybojovaly si postup do Extraligy, čekalo se, jak si v ní v loňském roce povedou.
Před začátkem ženské Extraligy nechtěli v Kunovicích ponechat nic náhodě. Stávající kádr, který vybojoval historický postup, se trenér Petr Křivák snažil doplnit novými posilami. Do klubu přivedl hned tři. „Jsem rád, že jsme při hledání posil nešlápli ani jednou vedle. Petra Křiklánová byla strůjkyní našeho jarního úspěchu. Dodala všem hráčkám sebevědomí a ukázala jim, že se nemusíme nikoho být. Byla oporou jak na nadhozu, tak na pálce. Plně naplnila naše očekávání. Škoda jenom, že s námi nemohla absolvovat podzimní část a klub si ji povolal zpět. Paradoxně její odpaly rozhodly semifinálovou sérii na podzim. Takže nás vlastně dostala do play-off a pak nás vyřadila. Petra Slaninková přicházela jako mladá hráčka bez větších zkušeností. Velmi rychle se však zabydlela na postu zadáka a právě s Petrou jí to náramně šlo. Stále totiž platí pravidlo, že polovinu výkonu nadhazovače dělá zadák. Většinu roku chodila jako první pálkařka a měla velmi obtížnou úlohu začít dobře zápas. Dobrou formu si z týmu přenesla i na ME, kde byla v dresu Slovenska nejlepší hráčkou. Naštěstí se nám podařilo odolat italským nabídkám a Petra bude i nadále v našem týmu. Barbora Neklapilová se bohužel hned na úvod sezóny zranila, a tak do zápasů naskočila až v polovině. V play-off již byla jasně hráčkou základní sestavy a ve vnějším poli také ona splnila naše očekávání. Také ona v týmu zůstává i pro příští rok,“ podává hned na úvod vyčerpávající odpověď ohledně posil Petr Křivák.
Jako nováček si šnečice nemohly klást cíle nejvyšší. Zimní příprava sice naznačila, že každý soupeř je hratelný, ale Extraliga je úplně o něčem jiném. Proto byla záchrana v soutěži brána jako hlavní cíl. „Před sezonou jsem říkal, že lehčí pozici pro záchranu mají rozhodně ženy. Věděl jsem, že hratelných týmů je v Extralize žen výrazně víc než u mužů. Takže jsem v play-off doufal. Věřil jsem, že kromě dvou nejlepších týmů, Joudrs Praha a Eagles Praha, můžeme hrát vyrovnaně se všemi. Bohužel nám scházelo měřítko, protože s žádným z týmů jsme v poslední době nehráli. Ale 4. místo na halovém turnaji, kde už byla téměř celá Extraliga, mě velmi potěšilo. Že budeme prohánět favority i v sezóně jsem ale moc nevěřil,“ přiznává po úspěšné sezoně, Křivák.
Když čtvrtý dubnový víkend konečně zvedla ženská Extraliga na kunovické Mlatevni oponu, hrálo se jen podle jedněch not. A to domácích. Čtyři zápasy, čtyři vítězství a k tomu skóre 36:1. První poznaly sílu domácích obhájkyně bronzových medailí Sabat Praha, poté si šnečice smlsly na Plzni. „Co může trenér říct, když historicky první čtyři extraligové zápasy tým vyhraje? A ještě k tomu rozdílem třídy,  jako se to povedlo nám. Oba soupeře o záchranu jsme na domácí půdě jasně přehráli. V týmu vládla spokojenost a nadšení. Takže jsem se ho snažil trošku brzdit. Ale pochvala zaznít musela,“ říká trenér k historicky prvním zápasům. Po základní části patřilo týmu čtvrté místo. Před svěřenkami trenéra Křiváka tak bylo play-off a s ním i boje o medaile. Pro tým, který šel do soutěže s tím, že se chce zachránit, trochu nezvyklá role. „V týmu se otevřeně v té době mluvilo o tom, že chceme medaili. Věděli jsme, že se musíme soustředit na tu bronzovou. Ty zbylé dvě byly nesmírně vysoko,“ bylo jasné trenérovi, že chtít vyhrát celou soutěž by bylo asi hodně troufalé, ale hlavně i přes dílčí úspěchy nereálné. „Trochu jsem se toho bál. Play-off je hodně ošidné  a naše zkušenosti s ním byly mizivé. Naštěstí jsme poměrně dost dlouho dopředu věděli, že čtvrtfinále budeme na 95 % hrát s Chemií. A tak příprava na tuto sérii začala už během léta. A také jsme ji zvládli bravurně. Možná ještě lépe jsme odehráli zápasy v semifinále proti Joudrs Praha. Ale soupeř byl úplně z jiné kategorii. V závěrečném boji o bronz nám nepřálo štěstí a scházela právě zkušenost.“
Kunovice se tak nakonec medaile nedočkaly. I přes všechnu snahu na ně zbylo nepopulární čtvrté místo, které se neobešlo bez slz. „V prvním momentu to bylo určitě zklamání, vždyť ho hráčky i obrečely. Vždycky je nepříjemné končit sezonu porážkou. A ještě k tomu v zápase o vysněnou medaili. S odstupem času se na to díváme jinak. Věřím, že pro většinu hráček to byla motivace k další práci. Pochopily, že se jim otvírá cesta i někam dál. Do reprezentace, do profi soutěže v Itálii nebo možnost získat stipendium ke studiu v USA. A to je nejdůležitější. Některé hráčky považovaly loňskou sezonu za poslední, ale motivovalo je to k tomu své rozhodnutí ještě odložit a pokusit se náš tým posunout ještě o kousek výš. Všechno zlé je k něčemu dobré,“ říká k závěru sezony trenér Petr Křivák a dodává: „Sezonu nelze hodnotit jinak než pozitivně. Ta medaile je jediné negativum. Je jasné, že vždycky jde všechno udělat líp. Snažím se z hráček, v rámci jejich možností, ať už rodinných, pracovních, studijních a v neposlední řadě finančních, vytěžit co nejvíc. A letos můžu říct, že se to podařilo. Takže já jsem spokojen.“


Loni brambory, letos chceme medaili
Myslím, že takový průběh nikdo nečekal ani ve snu. Pravdou je, že jsme si v zimě hodně mákly, vědomy si toho, že nás čeká těžká sezona, na kterou nás ostatně i trenér připravoval. Jediným naším cílem tak bylo udržet se v nejvyšší soutěži, neboť úroveň hry, především pak nadhozu, se markantně liší od druhé ligy. K tomu nám měla dopomoct i naše nová posila, hostující hráčka z Joudrs Praha Petra Křiklánová, která měla oživit právě tento zmiňovaný post - post nadhazovačky. A povedlo se jí to báječně. Vedla náš tým dalo by se říct od výhry k výhře. Byla jakýmsi hnacím motorem, který jsme my doplňovaly téměř bezchybnou obranou a znamenitým útokem.
Hned začátkem sezony jsme se tak rázem ocitly na čele tabulky a samozřejmě začali přemýšlet nad vyšším cílem, a tím byla účast v play-off. Do toho jsme také nakonec ze čtvrté příčky opravdu postoupily. Jelikož byla ale Petra svázaná na play-off domovským týmem, musely jsme najít adekvátní náhradu, pakliže jsme chtěly v boji o medaile uspět. Podařilo se získat nadhazovačku ze Slovenska Táňu Borisovou. Tu, ač za Petrou nezaostávala, jsme již bohužel nepodpořily stoprocentně v obraně a ani v útoku. Joudrs Praha byla nad naše síly a sérii jsme prohrály 0:3. Následně jsme pak prohrály i sérii o bronzové medaile s favorizovanou Čechií Praha 1:2. A jaká byla nálada? No, hodně smutná a plačtivá. Nikdo v tu chvíli nemyslel na to, že nováček soutěže skončil na výborném čtvrtém místě a rozhodně potrápil favorita.
Zklamání bylo obrovské, nicméně byla to i jakási satisfakce a motivace do sezony nastávající.  Chceme medaile, i když víme, že to bude letos těžší. Těžší nejenom proto, že se nám nepodařilo získat Petru ani Táňu na nadhoz, ale také proto, že některé letité hráčky svou kariéru ukončily a zraněná je momentálně i Terka Vlčková. Doufám jen, že se dá do začátku sezony do pořádku a stane se tak s Eliškou Mlýnkovou stěžejním pilířem týmu. V zimě se zúčastnily MS juniorek v Africe a nasbírané zkušenosti doufám zúročí v rozhodujících zápasech. Také nová posila na postu nadhazovačky, dnes ještě juniorská hráčka slovenského Apolla Dominika Rampáčková, spolu s hostující Terezou Královou z Univerzity Brno dává na medaili naději. A pakliže nám zůstanou naši fanoušci tak věrni jako loni, určitě dokážeme víc.
Helena Zedníková, kapitánka týmu

Softbal ženy  
Snails Kunovice

Největší úspěchy v roce 2011
4. místo Extraliga

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace