Od hasičů na světová kolbiště

Od hasičů na světová kolbiště
Slovácko Sport 24 / 01 / 2010

Atletka Vendula Kolářová patří v hodu kladivem k dorostenecké špičce

Novou tváří, která se poprvé probojovala do desítky nominovaných sportovců, je atletka Slovácké Slavie Vendula Kolářová. Při pohledu na ni by málokoho napadlo, že její sportovní disciplínou je hod kladivem a že v něm dosahuje tak dobrých výsledků. V roce 2008 se jí dokonce podařilo překonat žákovský rekord z roku 2005, a to o 54 cm na nových 53,29 metru. „Hodila jsem ho v Hodoníně a málem jsem trenérovi urazila hlavu. Stál totiž na hranici padesáti metrů a tak dlouhý hod nečekal,“ popisuje svůj žákovský rekord.
Ovšem v roce 2009 má za sebou Vendula další úspěchy. V dorostenecké kategorii na mistrovství České republiky dorostenců a juniorů v červnu v Ostravě vybojovala dorostenecký titul v hodu tříkilovým kladivem. Na titul dorostenecké mistryně stačil hod do vzdálenosti 57,33 metru.
Mezi největší loňské úspěchy řadí šestnáctiletá Vendula Kolářová nominaci mezi čtyři nejlepší děvčata z Česka na festival olympijských nadějí, který se konal na konci července ve finském Tampere. Tam odlétali nejlepší čeští sportovci do sedmnácti let. Tento festival je nazýván malou letní olympiádou. „Závody ve Finsku byly moje první mezinárodní závody. Spíš než výsledky jsem jela získávat závodní zkušenosti. V mezinárodní konkurenci jsem bohužel neprošla kvalifikací v hodu kladivem. Ale i přesto jsem z Finska odjížděla nabitá novou energií,“ hodnotí své první mezinárodní závody Vendula, která byla ke sportování vedena již odmala. Ze všech sportů, co provozovala, ji asi nejvíce zaujal ten hasičský. „Od druhé třídy základní školy jsem byla členkou žákovského družstva Sboru dobrovolných hasičů v Mistřicích. Naše družstvo vyhrávalo skoro všechny soutěže. Napřed jsem byla na pozici proudaře, později na místě košaře. Bohužel se naše družstvo rozpadlo a já dál nemohla závodit,“ popisuje sportovní začátky coby mladá hasička. Po přestupu na druhý stupeň základní školy na sportovku do Uherského Hradiště potkala i svého trenéra Jana Horáka. „První dva roky jsem měla všeobecný trénink a až v roce 2006 jsem se začala specializovat na hod kladivem. Hodila jsem i limit na republiku a k velkému údivu jsem stála i na bedně. Sice jako bronzová, ale stála,“ říká ke svému prvnímu medailovému úspěchu Vendula, které tehdy blahopřál desetibojař Tomáš Dvořák. „Taková malá holka a tak daleko háže, tato slova si pamatuji dodnes.“
Aby patřila ve svém sportovním odvětví k těm nejlepším, je potřeba poctivě a tvrdě trénovat. Závodníci se dělí na ty, co mají sílu, a na ty co mají techniku. Vendula patří k těm, co mají techniku. „Týdně strávím v posilovně asi pět hodin. K tréninku patří i dřepy, benč, imitace odhodů. Hodně se musí i běhat, hlavně sprinty, protože bez pořádného běhu není vrhač. V pěti sekundách musíte zvládnout čtyři otočky a v návalu energie ještě trefit rozevření v kleci, které je jen dva a půl metru. Všechno se musí během zimy nacvičit. Když je člověk nervózní, nemusí trefit výseč a hodí do sítě, nebo přešlápne. Pak vás to rozhodí a rázem máte po závodech,“ dodává mladá atletka, kterou naštěstí při mistrovských závodech přešlap nebo síť ještě nepotkaly.
V současné době se této specializaci věnuje v republice přes tři sta závodnic, z toho třetina dosahuje dobrých výsledků. „V dorostenkách si říkáme moravská pětka. Tedy pět děvčat z Moravy, která spolu závodí. Dvě jsme z Hradiště, dvě ze Zlína a jedna z Čejkovic.“ V příštím roce čeká Vendulu Kolářovou přechod do juniorek. Poslední sezonu v dorostenkách by si chtěla užít a kromě překonání dorosteneckého rekordu by se chtěla probojovat i na mistrovství světa juniorů do Kanady. „Trenér už nasadil takový trénink, abych byla schopná hodit limit, díky kterému bych se do Kanady mohla podívat. Limit 59 metrů musím hodit na oficiálním závodě do 26. června. V loňské sezoně jsem se dokázala během roku zlepšit o osm metrů, takže věřím, že i letos se mi bude dařit,“ věří ve své schopnosti Kolářová.
„Atletiku dělám proto, že mě to baví, je to sport plný emocí, napětí a zážitků. Mám kamarády po celé České republice i ve světě. Každoročně absolvuji alespoň pět reprezentačních soustředění. Makáme tam tak, že se večer můžeme už jen plazit, ale najdeme vždy v sobě ještě trochu síly pro nějakou zábavu, což trenéři vůbec nechápou,“ dodává na závěr atletka Vendula Kolářová.


Podpora rodiny je velice důležitá
Vendula byla již od dětství sportovní typ. Rodiče ji od malička vedli ke sportu, chodila do sportovní gymnastiky, lyžovat, ale nejvíce ji zaujal hasičský sport. Od druhé třídy základní školy byla členkou žákovského družstva Sboru dobrovolných hasičů v Mistřicích. „Každý rodič musí být dobrý psycholog, dokázat poznat i beze slov, co jeho dítě potřebuje, kdy potřebuje povzbudit, dodat síly nebo přitlačit a zvýšit hlas,“ říká maminka Eva Kolářová.
Už samotný výběr školy možná ovlivnil Vendulinu sportovní kariéru. „Chtěla jsem, aby Vendula chodila do školy v Uherském Hradišti. Protože bydlíme v Mistřicích, spadáme pod školu v Bílovicích, ale já pracuji v Hradišti, tak jsem chtěla, aby dcera jezdila se mnou. Na Unesco to nešlo, ale na sportovce nás odchytil učitel Beran, že by nebyl problém, ale jen do atletické třídy. Třídním se stal pan učitel Horák, což je specialista na hod kladivem. A jestli mi vadilo, že hází kladivem? Nevadilo a ani nevadí. Hlavní je, že má výborného trenéra, pod kterým to může daleko dotáhnout,“ je spokojená s výběrem sportovního odvětví své dcery a dodává: „Povzbuzujeme Venďu hlavně na závodech, nemusí to být slovem, stačí, když ví, že sedíme někde na tribuně. A když to opravdu nejde, tak nastoupí i pohlazení a slovní podpora: To dáš, vzpomeň si na trénink, jak ti to šlo, nevzdávej to apod., ale bez suprového trenéra by to opravdu nešlo.“

Tvrdým tréninkem k úspěchům
Trenér atletů Slovácké Slavie Uherské Hradiště Jan Horák má v portfoliu svých svěřenců Vendulu Kolářovou již šest let. „Byl jsem už jejím třídním učitelem na Základní škole Sportovní v Uherském Hradišti. Trénujeme spolu již šest let, z toho poslední tři roky se specializujeme na hod kladivem. Ze začátku převažovala v tréninku technika nad silou,“ říká na úvod trenér Horák. Od nástupu Venduly na Gymnázium a jazykovou školu do Zlína se změnil i trénink. „Více jsme se zaměřili i na silovou stránku hodu kladivem. Nyní trénujeme pětkrát týdně, z toho dvakrát týdně dvoufázově,“ dodává k tréninku nadějné kladivářky Jan Horák.
Pokud má sportovec dobrou tréninkovou morálku, zdraví a podporu rodiny, má větší šanci na medailové úspěchy. „To je příklad Venduly. Mezinárodní závody jí snad otevřely oči a úspěchy na mistrovství České republiky jsou, doufejme, jen začátkem sportovní kariéry. Vendula ví, že jen pravidelný trénink vede k úspěchům. Jen tvrdým tréninkem je schopná se vyrovnat mezinárodní konkurenci, která je o třídu až dvě výše. Vendula zvládla i přechod na střední školu a sladila své zájmy s tréninkovým procesem. Myslím si, že se zvyšujícími se výkony bude brát přípravu i závody víc a víc profesionálněji a to povede ke sportovní i zdravotní pohodě a výborným výkonům,“ uzavírá Jan Horák.


Prima kamarádka, která umí poradit
„S Vendulou se známe už dlouho. Není to jenom výborná kladivářka, diskařka a prostě atletka, ale taky dlouholetá hráčka na cimbál. Hlavně ale dobrá kamarádka, která ráda přispěje dobrou radou. Nejcennější jsou její rady a povzbuzení na závodech. Když se mi zrovna moc nedaří, dojde za mnou, řekne, co mám v hodu zlepšit, ale taky ve mně vyvolá naději, že se příští pokus povede zas o něco líp. Myslím, že jsme dobré parťačky i na trénincích. Občas sice víc kecáme, než cvičíme, ale to se někdy taky musí. Většinou ale pilně plníme rozkazy trenéra. Jinak by se ani jedna z nás nedostala tam, kde je. Určitě bych ji chtěla popřát hodně štěstí, úspěchů a pěkných výkonů,“ říká Martina Kluková, kamarádka a parťačka v hodu kladivem.

autor: RADEK SALAQUARDA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace