Odvádím jen svou práci

Odvádím jen svou práci
Uherské Hradiště Sport 11 / 02 / 2011

Gólman prvoligového 1.FC Slovácko Miroslav Filipko v bráně občas čaruje

Anketa o nejlepšího sportovce okresu získala mezinárodní punc. Zásluhu na tom má nominace slovenského gólmana Miroslava Filipka momentálně hájícího barvy prvoligového 1.FC Slovácko, do kterého přestoupil v roce 2008. Svými výkony v minulém roce přispěl velkou měrou nejen k prvoligové záchraně, ale během podzimu i k dobrému umístění svého týmu v tabulce. „Beru to pragmaticky, v týmu jsem placený od toho, abych mu pomáhal. Co se týká jarní části a záchrany, byl jsem v konečném důsledku sám se sebou spokojený, mužstvu se podařilo zachránit a já jsem odvedl práci, kterou ode mě klub očekával,“říká skromně gólmanská jednička 1.FC Slovácko.
Během loňské jarní části Gambrinus ligy nastoupil gólman Filipko ke třinácti z celkových čtrnácti utkání. „Asi nejsmolnějším utkáním byl zápas v Teplicích. Dlouho jsme vedli 1:0. V posledních pěti minutách se ale zápas zlomil, dostali jsme dvě branky a jeli domů s prázdnou. Ve fotbale se prostě takové věci občas stávají. Souhra náhod dělá fotbal pro někoho krásným a pro někoho krutým. Po takovém zápase vás to určitě mrzí, ale všechno musíte hodit za hlavu a do dalšího utkání jít s čistou hlavou,“ říká k teplickému zápasu Filipko. Naopak domácí zápas proti Mladé Boleslavi, který skončil těsnou výhrou 1:0, si gólman pamatuje docela rád. „Pro záchranu a vývoj v tabulce byl tento zápas asi zlomový. Navíc se mi podařilo udržet čisté konto, což v tak důležitém zápase o to víc potěší,“ dodává.
Zápasy s Teplicemi a Mladou Boleslaví hrály jednu z hlavních rolí i během podzimní části. K prvnímu podzimnímu kolu přijeli do Uherského Hradiště právě Severočeši a Miro Filipko se mohl radovat z čistého konta. „Kvalitní soupeř na úvod, který nás ale musel hrubě podcenit. My jsme naopak podali velmi slušný výkon,“ uvádí ke startu nového ročníku Gambrinus ligy. Černý, respektive červený zápas čekal nejen na gólmana Filipka, ale celý tým v Brně. „Co se týká výsledku, tak asi horší zápas nebyl. Prostě nám nesedl, a k ostatním okolnostem se nemá ani cenu vyjadřovat,“ nechce se moc do jihomoravské metropole vracet. A vyloučení? „V české lize první, ale celkově (dlouze přemýšlí) asi někdy dávno bylo ještě jedno, ale nevzpomenu si. Nejsem zlý muž (smích), spíš dostávám karty za zdržování, ale to se jedná o taktiku. V Brně to byla komedie, která se zvrhla v divadlo,“ dodává ke svému vyloučení, které ho na jeden zápas vyhnalo z brány. Náladu mu opět zvedlo utkání v Boleslavi. „Důležitá výhra, která ukončila čekání na body,“ doplňuje.
První ligový start si Miroslav Filipko připsal v dresu Spartaku Trnava. „První gólman si natáhl třísla, a bylo už tři dny před utkáním jasné, že budu chytat. Tuším, že to bylo proti Dunajské Strede, a vyhráli jsme 4:0, ale soupeř byl tehdy neškodný, takže mě moc neprověřil. Byla to moje první nula, ale nevedu si statistiky, kolik jich už celkem mám. V průměru tak sedm za sezonu,“ vzpomíná, kolikrát už udržel čisté konto. Za svou dosavadní fotbalovou kariéru už procestoval i kus světa. Poprvé se v české lize představil v Českých Budějovicích, kam v roce 2004 zamířil z izraelského Hapoel Holon. Tam působil čtyři sezóny. Poté v roce 2007 zamířil do řeckého Iraklisu Soluň a odtud v roce 2008 do Slovácka. „Ze soutěží, kterými jsem prošel, je nejvýš řecká před izraelskou a českou. Na samé dno jednoznačně slovenská liga, a to i přesto, že Slováci hráli na mistrovství světa.“ Tam se údajně měl v reprezentačním dresu představit i gólman Slovácka. „To byla fáma,  nevím, kdo ji rozšířil. Jednalo se o úplnou blbost. Já osobně jsem ale byl hrdý, že jsem Slovák a že náš tým hraje na tomto šampionátu,“ říká Filipko, pro kterého byl fotbal vždy na prvním místě. „Jako malý jsem se snažil dělat více sportů. Rodiče se věnovali volejbalu, ale já jsem nejvíc běhal za balónem. Jednoho dne jsem se postavil do brány, a už jsem tam zůstal,“ uzavírá Miroslav Filipko.

Všem nám dává jistotu
Pokud fotbalisté Slovácka zamíří mimo Uherské Hradiště, sdílí Miroslav Filipko pokoj s Alešem Urbánkem. „Poznali jsme se až ve Slovácku, a za tu dobu, co se známe, můžu říct, že Mira je velkou oporou, ve spoustě zápasů nás podržel. Je každopádně zkušeným a vychytaným gólmanem, který má toho hodně za sebou. I v kabině je dobrým parťákem,“ pěje chválu na spoluhráče Urbánek. „V každém zápase chytí minimálně dva až tři góly. Všem hráčům, co jsou na hřišti, dává svou přítomností v bráně jakousi jistotu. Když už je soupeř na dostřel brány, tak nás vždy podrží. A co se pozápasových aktivit týká, tak někdy si jdeme sednout na večeři a rozebrat věci kolem. Jinak jsem s ním na pokoji, takže na pokec máme hodně času. Z mého hlediska ho hodnotím jenom kladně,“ uzavírá obránce Aleš Urbánek.


Filipko je výrazná osobnost
„Miroslav Filipko jednoznačně patřil k našim nejlepším hráčům. Během podzimu měl nejvyrovnanější výkony a troufnu si říct, že v hodně zápasech kromě toho, co chytit má, nás podržel v klíčových momentech, a tím se výrazným způsobem podílel na bodech, které jsme získali. Pro Slovácko je to taková jistota v bráně, a po právu byl vyhodnocený v jedenáctce ligy jako brankář. Pro náš tým je Míra Filipko výrazná osobnost,“ říká ke gólmanské jedničce Slovácka trenér Miroslav Soukup. Říct, který zápas gólmanovi Filipkovi nejvíce sednul, je těžké. „Mezi takové zápasy patří i ty, které se na první pohled nezdají až tak důležité. Stačí vzpomenout třeba na domácí utkání s Hradcem, ve kterém jsme hráli výborně, a v nastavení v poslední minutě Míra chytil jasnou šanci a zachránil vítězství od remízy. Podobně tomu bylo i v Hradci. Takových zápasů je víc, ale tento mi zrovna utkvěl v paměti,“ spoléhá na výborné výkony gólmana Filipka Miroslav Soukup.


Práci si domů nevozí
Zatímco většinu svého pracovního času tráví Miroslav Filipko v Uherském Hradišti, v Bratislavě na něho čeká manželka Barbora s pětiletým synem Markusem. „S manželem jsem se nepoznala přímo přes fotbal. Pracovala jsem ve firmě, jejíž šéf vlastnil fotbalový klub, za který Miro hrával. Náhodně jsme se seznámili na jedné akci. A právě dnes (2. února, pozn. autora) je tomu jedenáct let,“ směje se do telefonu z Bratislavy Barbora Filipková.  „Byli jsme spolu v Izraeli i Řecku. První angažmá trvalo čtyři roky, to druhé už bylo kratší. Teď, když hraje kousek od domova, tak jsem zůstala v Bratislavě, odkud to do Uherského Hradiště není daleko. Stačí sednout do auta a vyrazit. Kolikrát ani manžel netuší, že přijedeme,“ líčí cesty na Slovácko Filipková. Nejedná se ale o záměr. „Spíš se rozhodnu na poslední chvíli. Strach, že by byl manžel z naší přítomnosti na stadionu nervózní, nemám. Je to profesionál,“ doplňuje. A pokud není přímo na stadionu, tak se o tom, jak manžel hrál, víc dozví z internetu nebo ze zpráv, než přímo od něj. „Kolikrát ani doma netušíme, jak vlastně utkání dopadlo. Práci si s sebou domů nevozí (smích). Doma je pro něj rodina na prvním místě,“ je ráda manželka.
Že jablko nepadá daleko od stromu, platí i v případě malého Markuse Filipka, který už vesele prohání balón na každém volném plácku. „Geny se prostě nezapřou. Syn je velice šikovný, už mu musím koupit nové kopačky, protože ty loňské jsou mu už malé. Až trochu povyroste, bude mu manžel určitě velkou oporou, a to nejen ve fotbale. Je totiž všestranný sportovec. Třeba teď v zimě rád vyráží na běžky,“ říká ke svým dvěma sportovcům Barbora Filipková.

autor: RADEK SALAQUARDA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace