Ondřej Mihálik: V Evropě už o nás budou vědět

Ondřej Mihálik: V Evropě už o nás budou vědět
Foto: Martin Otto  /  Ondřej Mihálik zajistil gólovou tečí cennou remízu.
Uherské Hradiště Sport 13 / 11 / 2022

S příchodem Ondřeje Mihálika se zvýšila údernost slováckého útoku, kterou pětadvacetiletý útočník korunoval vyrovnávací brankou, když dorážel do sítě Tomičův střelecký pokus.

Byla to taková rána, že jsem nestihl uhnout. Míč lízl můj chránič holeně a směřoval do sítě. Ani jsem si nebyl jistý, jestli střela letěla mimo bránu, anebo by v síti skončila i bez mé teče.  Mrzí mě, že jsem ale neproměnil už tu předchozí šanci.

Mluvíte o šanci, kterou jste měl po centru Michala Kohúta na přední tyči?

Ano. Vůbec jsem netrefil míč. Chtěl jsem jej jen líznout směrem na bránu.

Nelekl jste se při tom brankáře Popoviče, který vyběhl z brány a snažil se vás rozhodit? 

Já jsem byl před gólmanem a on za mnou, takže jsem jej ani neviděl a vůbec jej neregistroval. 

V závěru utkání jste měl za vyrovnaného stavu ještě jednu šanci, kdy jste si zpracoval míč na prsou a přestřelil bránu. Nešlo sklopit nárt a dostat míč do brány?

Vždycky jde udělat něco lépe. Snažil jsem se míč trefit čistě, což se mi i podařilo. Směr střely ale neměl gólové parametry a šla vysoko, vysoko nad. Nemyslím si ale, že by to byla stoprocentní šance. Ta předchozí z přední tyče byla vyloženější a měl jsem ji proměnit.

Překvapilo vás, že jste si vypracovali více šancí než Partizan? Nemrzí vás z tohoto pohledu, že vezete jen bod?

Samozřejmě, že jsme chtěli zápas vyhrát a odvézt si tři body. Musíme si ale přiznat, že Partizanu k postupu do play-off stačila jen remíza. Věděli, o co hrají... Extra nebezpeční nebyli. Šance na tři body byly, ale myslím, že jsme všech šest zápasů ve skupině odehráli velmi slušně. Nehráli jsme žádné druhé housle a i silným týmům v Evropě jsme ukázali, že jsme konkurenceschopní.

Část zápasu jste seděl na střídačce. Měl jste více prostoru vnímat atmosféru, kterou vytvářelo na dvacet tisíc školáků, a jak se vám zamlouvala?

Z mého pohledu byla strašná. Bylo tady sice dvacet tisíc dětí, ale to nebylo fandění, ale spíše "pištění" a bučení. Za mě to nebylo příjemné a možná bych hrál raději před prázdným stadionem.

Bez klasických fanoušků jste hráli i v Nice. Měli jste smůlu na skupinu?

No vyšla na nás "skupina raubířů". (úsměv) Přispěli jsme k tomu ale i my tím vhozeným kelímkem, po kterém máme podmínku. Byla to škoda, že se hrálo bez diváků a řádné atmosfery, protože ta k fotbalu patří. Fotbal je takovým sportovním divadlem a bez fanoušků ztrácí svoji podstatu.

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace