Pět penalt a pět červených!

Pět penalt a pět červených!
Foto: sal
Tupesy Sport 14 / 06 / 2010

Sudí Josef Chramcov pokořil magickou metu, v černém dresu absolvoval dvoutisící zápas

Když před čtyřiadvaceti lety odstartoval kariéru, Diago Maradona zrovna přivedl na světový fotbalový trůn Argentinu. A když se dnes bůh s číslem 10 na zádech v roli trenéra pokouší znovu o výšlap na vrchol v Jihoafrické republice, sudí Josef Chramcov z Tupes dosáhl významného rozhodcovského milníku. Absolvoval jubilejní dvoutisící střetnutí! A píšťalku i nerozlučnou dvojici karet může pověsit na hřebík...
„Už jsem ani nedoufal, že metu pokořím. Vždyť před sezonou jsem čtrnáct dní marodil s koleny, hrůza. Ale štěstí mi bylo nakloněno,“ říká Chramcov, který druhou tisícovku odpískaných zápasů zaokrouhlil v neděli 6. června. Duel mezi Fryštákem a Lubnou skončil vítězstvím hostů 5:1.
Fotbalu se upsal už v žákovských letech, kdy poprvé oblékl brankářský dres rodných Tupes, kterým vlastně zůstal věrný během celé kariéry. Jen ve vojenských letech hájil barvy uherskohradišťské Dukly. Brankářské rukavice vyměnil za černý „talár“ až v pětatřiceti letech a vlastně z donucení... „Asi tak. Když klub nechtěl hrávat domácí zápasy v neděli dopoledne, musel svazu dát rozhodčího. Výbor mě proto dotlačil k pískání. Že prý nikdo jiný nepřipadá v úvahu. Nic jiného mi tudíž nezbylo,“ vzpomíná na „nedobrovolný“ start devětapadesátiletý arbitr.
Třebaže oblékl dres rozhodčího poprvé v pětatřiceti letech, postupně si získal respekt a platil za pana nesmlouvavého, nekompromisního. Když měl přijet, funkcionáři důrazně apelovali na hráče, aby si dávali pozor na jazyk. Chramcov totiž nepřipouštěl žádnou diskuzi. „Hráči si musí uvědomit, kdo je pánem. Diskutovat můžeme u piva, nikoliv na hřišti,“ zdůraznil Chramcov. Kdo mu do pískání nepatřičně kecá, musí počítat s karetním trestem.
S píšťalkou to dotáhl až do krajského přeboru, aktuálně píská I. B třídu. Ačkoliv odřídil dva tisíce zápasů, na jeden v životě nezapomene. Na derby mezi Loukami a Malenovicemi, ve kterém nařídil pět pokutových kopů a pětkrát z kapsičky vytáhl červenou kartu!
„Byl to nevídaný mariáš,“ vzpomíná s úsměvem Chramcov. „A přitom mi ještě delegát po zápase vytkl, že jsem předčasně do sprch neposlal i hostujícího kapitána. Sousedské derby bylo neskutečně vyhrocené. Když jsem třeba vyloučil prvního hráče Malenovic, domácí borec jej ještě chytil pod krkem a už taky viděl červenou. Louky nakonec vyhrály 7:5, když zahodily tři penalty.“
S inzultací se za čtyřiadvacet sezon nepotkal, jen si dvakrát „vychutnal“ pocit zkrápěného pivem... „Ve Strání mě polili pivem při odchodu do kabin, v Sadech mě zase odměnili pivní sprchou, když jsem avizoval gól coby asistent. Gólman už totiž chytil míč za brankovou čarou,“ říká dnes už s úsměvem Chramcov.
Jeho kariéra se totiž pozvolna, ale jistě chýlí ke konci. Opona brzy spadne. Už jen dvě představení... „Neustále mám zdravotní problémy s koleny, což je důsledek brankářské éry. Vždyť jsem léta chytal na škváře, kolena dostávala pořádně zabrat a teď mi to vrací. Už mi z nich tahali i vodu. A tlačí na mě i rodina, už to asi opravdu vzdám,“ je de facto rozhodnutý.
Jméno Chramcov však z rozhodcovských listin nezmizí. V jeho šlépějích už totiž léta kráčí syn, který už patří mezi třetiligovou elitu.

autor: PETR ČECH

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace