Petr Reinberk: Na hřišti se chováme jako děcka

Foto: Martin Otto  /  Nejzkušenější hráč Slovácka Petr Reinberk nešetří kritikou do vlastních řad

Petr Reinberk po dlouhém zranění naskočil v Plzni do základní sestavy a udělal tak snad definitivní tečku za herní pauzou, která trvala od prosince loňského roku.

S patnácti sezónami a 345 zápasy výhradně v modrobílém dresu patří k nejzkušenějším hráčům současného Slovácka.

Po Plzni přišla dohrávka s Hradcem a další domácí výprask. Co se v týmu po řekněme nadějné Plzni zlomilo?

Zase to byla strašná první půlka, ve které jsme Hradci darovali tři góly. Pak je už opravdu těžké výsledkově s tím zápasem něco dělat. Snížili jsme, ale pak zase dvakrát nepochopitelně inkasujeme. Na hřišti se chováme jako děcka a pak jsme za hlupáky. Sami jsme se do této situace dostali a sami se z ní musíme vyhrabat. 

Co se tedy podle vás na hřišti hlavně v první půli dělo špatně?

Chovali jsme se tam nezodpovědně, naivně, fakt jako děti, ani ne dorostenci. Těch porážek je už strašně moc. Něco si řekneme v kabině a na hřišti to pak vypadá úplně jinak. Musíme si u videa věci vyříkat na rovinu a poučit se pro nedělní Olomouc a tam začít mnohem více zodpovědněji a koncentrovaněji na organizaci hry, defenzívu. Dostat za dvě kola doma devět gólů je něco příšerného a něco si k tomu musíme říct i sami hráči mezi sebou. Jedna věc je ale říct si to v kabině a druhá to pak splnit na hřišti.

Jak probíhala přestávka? Byla v kabině bouřka?

Něco jsme si řekli, chtěli jsme se namotivovat ke vstřelení kontaktního gólu, což se podařilo. Abychom zápas vyrovnali, na to asi v našem současném stavu nemáme sílu, abychom zápas vyloženě otočili, ale chtěli jsme jej ještě více zkorigovat, abychom se mohli dobrým výkonem odrazit. Co zase předvedeme v samém konci, je něco strašidelného.

Fanoušci vás drželi celý zápas a na jeho konci jste šli opět za nimi. Byla to tentokrát mezi vámi ostřejší debata?

Bylo to ostřejší a padala tam různá slova, ale já se jim nedivím a chápu je. Mají na to plné právo a vím, že pro náš klub dýchají. Proto jejich slova i reakce nebereme na lehkou váhu. Naopak.

Nevyhlížíte toužebně už konec sezóny?

Samozřejmě bychom tuhle krizi měli rádi za sebou a nějaký zápas vyhráli. Prohry nemá nikdo rád. Je to těžké, ale znovu musím zopakovat, že jsme se do této situace samo dostali a musíme se z ní sami i dostat.

Čím jste se podle vás do této situace dostali?

Dobrá otázka... (dlouze přemýšlí) Jak jsem už říkal: na hřišti se chováme nezodpovědně, naivně opravdu skoro jako děti.

Baví vás vůbec teď fotbal? S jakými pocity chodíte na tréninky i zápasy?

Fotbal mě baví, ale nebaví mě prohrávat a už je toho strašně moc. My si něco řekneme a na hřišti se pak chováme úplně jinak. Už bych chtěl, aby se to otočilo.

Jak to vypadá v kabině? Panuje tam letargie, nebo se dokážete mezi sebou seřvat?

Umíme se seřvat. Samozřejmě nám to není jedno. Dostat ve dvou domácích zápasech devět branek, to je něco příšerného a nikdy jsem to nezažil, ani si to neuměl představit. A ani si to už nikdy představovat nechci. Určitě si to mezi sebou řekneme. Jedna věc je ale si to říct a druhá to na hřišti plnit.