Pohled z tribuny Ladislav Botek

Pohled z tribuny Ladislav Botek
Uherské Hradiště Sport 31 / 10 / 2012

V sedmi zápasech nás hráči namlsali a my jsme začali oprávněně pomýšlet na pohárovou Evropu. A hráči také! Ale co se nestalo. Místo jasných šesti bodů s nejslabšími soupeři  ligy máme pouze dva. Rozhodčí Jech nepřipustil diskuzi o způsobilosti terénu. A aby podtrhl své rozhodnutí,  potrestal sebe i asistenty krátkým rukávem a Frantovi Bednaříkovi nadělal vrásky. Na Kotalův a ani na Plíškův Hradec nemáme štěstí, přestože jsme v sobotu mohli přepisovat historii. Hradec nepřijel pouze bránit a někdy dokonce i v šesti hráčích podnikal ofenzivu. Jenže postupně se dostal do situace, že na nic jiného než hlubokou defenzivu neměli Votroci ani myšlenku a ani sílu. A když se k tomu přidal svým pozdravem panu Plíškovi ještě kotel, nechtěl bych být v jeho kůži. Slovácko nezapomíná! Celé utkání byla jedna velká zábava, byla to show pro diváky. Hráči bojovali, dřeli do posledního hvizdu v závěru nervózního utkání. Proč tedy jen remíza? Předvedenou hrou přece nepatříme do poloviny tabulky. Ale divák chce branky, divák chce vítězství. Ještě jedno takové utkání a ochozy budou pískat. Jsme dost silní, abychom nemuseli hledat příčiny ve špatném výkonu rozhodčího v Budějovicích, také více žlutých by sedělo Hradci. Ani volání kotle po penaltě za ruku rozhodčí nevyslyšel. Stejně jako hráči nevyslyšeli volání svého lodivoda: „Hrejte fotbal, něco vymyslete. Tentokrát jsem poprvé nechápal, proč Jirka Valenta dohrál celé utkání, proč jsme trvali na tom, že budeme hrát vrchem, proč střídáme v 90. minutě, kdy vrcholí náš tlak, a proč hráči hazardovali se šancemi, které si vypracovali. 

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace