Tomáš Košút začal zápas kvůli zlomenině nosu s celoobličejovým krytem a už v desáté minutě zbytečně ve vápně fauloval Juliše. „S tím krytem to nemělo vůbec nic společného. Šel jsem tam prostě jak blbec. Jsem dost zkušený na to, abych při takovém momentu nešel do míče nohou. Jednoznačně moje chyba. Pak jsem nohu sice stahoval, ale trefit jsem jej trefil. Přestože jsme prohrávali už o dvě branky, byli jsme si vědomi, že jsme otočili i jiné zápasy a že musíme držet spolu a jinak než bojovností to nepůjde. To ale nevyšlo.“
Smutným hrdinou úvodu utkání byl brankář Milan Heča, který fatální chybou už ve druhé minutě nabídl domácím vedení. 
„Špatný začátek. Chtěl jsem dát dlouhý míč, ale dal jsem jej pozdě a odrazil se mi do brány. Dočkal mě překvapil. Byl tam hrozně rychle a já na tu vteřinu zaváhal a to stačilo. Prostě moje chyba. Gólman nechce dostat jakýkoliv gól, vždycky chci vychytat nulu. Proto jestli je takový nebo je z penalty, je vlastně jedno. Počítá se stejně. Pak jsem si sáhl na penaltu. Čekal jsem, že to tam kopne, a měl jsem na ni jít dřív. Škoda. Věřil jsem si na ni. V kabině jsme si říkali: Hlavně nedostat brzo gól.
Proti „svým“ si zahrál Michal Kadlec a ve druhém poločase se rozhodně nenudil.
„To je pravda. My jsme trochu polevili, přestali jsme ve středu hřiště napadat a to se nikdy nevyplatí. Na druhou stranu, kdyby dal „Šury“ (Šural) na 3:0, tak by bylo asi po zápase. V kabině jsem ale upozorňoval, že 2:0 je nejzrádnější výsledek, a potvrdilo se to. Slovácko mě potěšilo, má svoji kvalitu a rád jsem se pozdravil s lidmi, které znám, i když z kabiny pamatuji už je „Šumiho“ (Šumulikoski). Škoda že do konce děkovačky nevydrželi fanoušci Slovácka, chtěl jsem jim jít také poděkovat a pozdravit je, ale zůstali tam jen dva. Klobouk dolů před nimi, že se vydali za klukama takovou dálku a fandili, i když to na hřišti nevycházelo. Po Fenerbahce to byl pro mě v úvodu sezóny druhý speciální zápas proti „svým“.“