Ke sportům, které byly v minulém roce nejvíce na výsluní, určitě patří judo. O to se díky zlaté olympijské medaili Lukáše Krpálka zajímalo snad celé Česko. K nadějným mladým sportovcům, kteří oblékají kimono, určitě patří i Markéta Prusenovská z Uherského Brodu. Tato čtrnáctiletá hnědovláska se tomuto bojovému sportu věnuje už sedmým rokem a za tu dobu dokázala, že prostě umí. Obzvlášť v loňském roce, kdy se radovala z premiérového domácího titulu. „K judu mě ve třetí třídě přivedla mamka, která se mu také docela úspěšně věnovala. Už od začátku mě judo začalo bavit, takže nebyl důvod, abych měnila,“ říká s úsměvem Markéta, která ani po sedmi letech tréninku a závodění nemůže říct, že všechno zvládá. „Pořád je na čem pracovat a je co dopilovávat. Možná kdybych začala o něco dřív, tak by to teď bylo ještě lepší, než to je,“ doplní Markéta. A právě poctivý trénink, kterému se věnuje třikrát týdně po hodině a půl plus páteční hodinový kondiční trénink, dovedl Markétu mezi nejlepší judistky v její věkové kategorii.
Rok 2016 vidí Markéta Prusenovská jako zatím svůj nejúspěšnější. Sice to byl poslední rok v kategorii starší žačka, ale o to víc si ho užila. Od letošního roku už bude startovat za dorostenky. První místo na mistrovství republiky hovoří za vše. „Docela mě to překvapilo, protože těsně před mistrovstvím jsem musela přestoupit do vyšší váhové kategorie. Do té doby jsem závodila v kategorii do 44 kg, ale před šampionátem už jsem musela do kategorie do 48 kg, měla jsem přes povolenou váhu, takže jiná možnost nebyla, a zrovna to vyšlo v tu nejméně vhodnou dobu,“ konstatuje Markéta. Ale jak se ukázalo, zase až tak velký hendikep to pro ni nebyl. Musela se najednou popasovat s váhově těžšími soupeřkami, přesto nechtěla z Jičína odjíždět s prázdnou. „Myslela jsem si alespoň na bronz, ale po prvních vyhraných zápasech jsem to viděla hodně optimisticky. Ve finále jsem narazila na soupeřku z Turnova, nebylo to těžší ani tak vzhledem k fyzické kondici, ale spíš po psychické stránce. Ta má kolikrát rozhodující sílu. Naštěstí se mi to podařilo ustát a mohla jsem se radovat. Byla jsem hrozně šťastná, ale určitě jsem tam nijak nekřepčila,“ směje se dnes mladá judistka, pro kterou to byl historicky první mistrovský titul. „Vyšlo to až na třetí pokus. Předtím mi to dvakrát nevyšlo,“ dodává Markéta.
Ještě předtím, než se radovala z domácího žákovského titulu, zazářila i na několika mezinárodních závodech. V dresu Zlínského kraje reprezentovala na mezinárodním turnaji v Budapešti, který patří k jedněm z největších v Evropě. „Podařilo se mi dostat do semifinále, ale to jsem prohrála. Neuspěla jsem ani v boji o třetí místo a nakonec skončila pátá. Sice to bylo pro mě v první moment zklamání, ale nakonec to beru jako úspěch. Stačilo vyhrát jeden zápas navíc a mohla být medaile. Ale jak jsem už říkala, je to i o psychice,“ bere dnes už všechno s nadhledem. Do Maďarska směřovaly kroky Markéty Prusenovské ještě jednou. Tentokrát pro změnu v českém reprezentačním dresu. V Györu se konal Evropský pohár a i tentokrát si odvezla páté místo. Dobré výsledky jak s reprezentací v Maďarsku, tak i na domácím poháru přinesly Markétě pozvánku na reprezentační soustředění do Chorvatska. „Právě tady jsem měla možnost vidět přípravu pozdějšího olympijského vítěze Lukáše Krpálka, kterému jsem pak u televize držela palce. Pro náš sport to byla velká reklama,“ dodává Prusenovská, kterou nyní čekají příjímací zkoušky na sportovní gymnázium v Olomouci, které se specializuje na trénování juda. „Nechtěla bych to moc zakřiknout, ale zatím se mi vyhýbají zranění. Kromě pár modřin mám zatím štěstí. Snad mi to vydrží i do budoucna,“ věří v pevné zdraví a další úspěchy.