Poválečný rozvoj fotbalu na Slovácku

Poválečný rozvoj fotbalu na Slovácku
Foto: archiv Petra Zapletala  /  SK Mařatice, rok 1956.
Uherské Hradiště Sport 27 / 01 / 2024

120 let historie kopané na Slovácku
4. díl 1945 – 1956

1.FC Slovácko píše v tomto období nejsvětlejší stránky své historie. Do síně slávy získalo první významnou trofej v podobě MOL Cupu a navrch přidalo ještě úspěšné působení v evropských pohárech. Jeho vznik bývá často spojován s rokem 2000, ale historie slovácké kopané na obou březích řeky Moravy sahá hluboko do minulého století a v letošním roce oslaví 120 let od založení prvního organizovaného fotbalového klubu, který je předchůdcem dnešního 1.FC Slovácko. V zimní přestávce vám v seriálu našich novin spolu s Petrem Zapletalem fotbalovým historikem a statistikem připomínáme dějiny fotbalu v centru Slovácka a tím i dějiny slováckého reprezentanta na vrcholné fotbalové scéně.

Po skončení druhé světové války se celá společnost a i ta fotbalová znovu nadechla a veřejný život se pomalu rozbíhal a snažil se dohánět léta, kdy byla drcena protektorátním režimem. „Po skončení 2. světové války a opětovnému návratu Slovenska do jednoho státu, byly obnoveny nové československé fotbalové soutěže. Nejvyšší soutěží se stala Státní liga a pod ní byly divize. Slovácká Slavia se díky vítězství v 1. A třídě v ročníku 1943/44 stala účastníkem Moravskoslezské divize 1945/46, tedy druhé nejvyšší soutěže v Československu,“ připomíná poválečný návrat ke struktuře soutěží historik Petr Zapletal. Tehdejší Slovácká Slavia se  v náročné soutěži pohybovala v horní polovině tabulky a nakonec skončila na 7. místě šestnáctičlenné divizní skupiny. „Bylo to nejlepší umístění v klubové historii od založení klubu v roce 1904,“ upozorňuje Zapletal.

Po hodech přichází půst

V další divizní sezóně 1946/47 však přišel útlum a mužstvo skončilo na posledním místě a čekal ho sestup. Bohužel tento pád se nezastavil ani v 1. A třídě a umístění v ročníku 1947/48 na předposlední 13. příčce opět znamenal pád o třídu níž. To už byl konec června 1948 a společnost začínala pociťovat vládu dělnické třídy pod vedením Komunistické strany Československa. „Obrovské změny se chystaly i na sportovním poli. Jednak v administrativě, řízení soutěží, jejich struktuře a také termínům. Sovětský svaz byl velkým vzorem, a proto došlo k nařízení, že se fotbalové soutěže budou hrát v kalendářním roce, tak jako je tomu i v SSSR. Navíc došlo k rušení profesionálního sportu a hráči museli být zaměstnáni. Jednotlivé kluby dostaly partnerské výrobní, nebo zemědělské podniky, vznikly nové kluby v resortu armády (Dukly) a policie (Rudé hvězdy). V mnoha případech byly přejmenovány a docházelo i k absurdním situacím, že mužstvo, které se umístilo uprostřed tabulky, tak nakonec sestoupilo, protože místo něho musel postoupil klub, který reprezentoval jiné hospodářské odvětví,“ popsal Petr Zapletal nelogické kroky komunistického vedení, které se projevovaly i mimo fotbalovou scénu.

Fotbalisté Slovácké Slavie do uniforem.

Resortní přičlenění fotbalových klubů se týkalo především ve dvou nejvyšších soutěží. Přestože se Slovácká Slavia v soutěžích propadla do nižších pater, spadala dva roky patronátně pod místní vojenskou posádku (Vojenská sokolská jednota Slovácka Uherské Hradiště). S rostoucím významem leteckého průmyslu v regionu a rozvojem Letu Kunovice se hradišťský klub přesunul pod patronátní křídla kunovického výrobce dopravních letadel a převzal název TJ Spartak Let Uherské Hradiště. „V první polovině padesátých let se první mužstvo mužů potácelo jen v nižších krajských a okresních soutěžích, které měnily své názvy,“ popsal fotbalovou reorganizaci Uherském Hradišti Petr Zapletal.

Sloučení Hradiště a Mařatic

V roce 1954 hrál Spartak Let Uh. Hradiště pouze Okresní přebor, kde mu za soupeře byly kluby z okolních obcí včetně Spartaku Hradišťan Mařatice. Hradišťský tým tuto soutěž vyhrál a společně s druhou Topolnou postoupil do 1. B třídy Gottvaldovského kraje. V té tobě již probíhala jednání o možném sloučení dvou sportovních jednot v Uherském Hradišti. Mařatice byly od 1. ledna 1948 městskou částí Uherského Hradiště a sportovní areály obou sportovních klubů (tělovýchovných jednot) se nacházely nedaleko sebe. Tento významný krok nastal 19. března 1956. Došlo tak ke sloučení Spartaku Let Uh. Hradiště a Spartaku Hradišťan Mařatice.

Úspěch mladých na pravém břehu Moravy

Poválečný fotbalový život se probouzel po válečném konfliktu i na druhém břehu Moravy. Hned v roce 1946 zaznamenal obrovský úspěch dorostenecký tým Staroměstského SK Uherské Hradiště, kteří se probojovali do finálového zápasu o Mistra Moravy, ve kterém podlehli na olomouckém stadionu ASO Olomouc 1:2. Úspěch mladé generace se projevil v příštích letech a v období 1951 – 1954 hrál Staroměstský SK Uherské Hradiště přebor Gottwaldovského kraje, což byla tehdy druhá nejvyšší soutěž v Československu.

Chemici ze Starého Města

Ani Staré Město neminula „resortní“ proměna fotbalu a Staroměstský SK byl přejmenován na Závodní sokolskou jednotu Chemik Staré Město a od začátku roku 1953 nastupoval pod názvem Dobrovolná sportovní organizace Jiskra Staré Město. 

Zajímavost:

Fotbalisté na bruslích málem do ligy

V poválečném období byla mladá generace plná nadšení a energie. Sport byl ideální příležitost realizovat své sportovní sny. Proto nebylo výjimkou, že někteří fotbalisté hráli lední hokej a naopak. Ve Starém Městě se v té době zrodila výjimečná generace. Staroměstský hokejový oddíl tehdy divizi a druhou nejvyšší soutěž v České republice. Dvakrát dokonce bojovali v baráži o postup do nejvyšší soutěže. Poprvé jim vystavili stopku Pardubice a podruhé pro změnu Vítkovice. V roce 1947 sehráli staroměstští „obojživelníci“ Vavřiník, Obšnajdr, Čuba, Melichárek, Stašek, Suchánek, Bednařík, Foral, Beran, bratři Hejdovi a další sehráli na přírodním kluzišti na Širůchu vidělo zápas s legendárním LTC Praha, kteří nastoupili i se svými hvězdami Zábrodským, Roziňákem, Konopáskem, Trousílkem   a brankářem Modrým na šest tisícovek sportuchtivých fanoušků.

Pohled historika Petr Zapletal:

V létě 1945 se země teprve vzpamatovávala se skončeného válečného běsnění, ale sportovní kluby již obnovily svou činnost. Byly zahájeny jednotlivé soutěže, tak jak byly skončeny na konci července 1944. AC Slovácká Slavia se jako nováček kvalifikovala do druhé nejvyšší soutěže Moravskoslezské divize, kde odehrála dvě sezony. Jenže to už se pomalu schylovalo k události, která na čtyřicet let silně ovlivnila dění v Československu. V únoru 1948 došlo k převzetí vlády Komunistickou stranou a začaly velké změny. Těm se nevyhnul ani sport. Oficiálně skončil profesionalismus, hráči byli vedeni u patronátních podniků a institucí. Navíc došlo k hromadnému přejmenovávání klubů a také v mnoha případech i k zákazům tradičních barev a dresů. Komunisté se snažili násilným způsobem vymazat historii a docházelo tak třeba k absurdním změnám názvů. Takže dnešní klub Bohemians Praha 1905 nesl název Železničáři Praha a od roku 1953 Spartak Praha Stalingrad, v současné době ligový lídr Sparta Praha měl od roku 1949 název Sokol Bratrství Sparta a od roku 1951 dokonce Spartak Praha Sokolovo. Ze Slavie Praha nejenže vyhnali jejich legendu Pepi Bicana do Vítkovic, zakázali jim sešívané dresy a klub nesl název Dynamo Praha. V té době se mezi fandy šířil vtip: „Píše se to Dynamo, ale vyslovuje Slávie!“. Na Slovácku sice kluby neměly profesionální statut, ale i tak došlo ke změnám, nejenom názvů, když AC Slovácká Slavia nesla název Spartak Let Uh. Hradiště a rival z pravého břehu řeky Moravy ZSJ Chemik St. Město a později DSO Jiskra St. Město. V roce 1956 došlo ke sloučení klubů z Mařatic a Uh. Hradiště. Klub se nově jmenoval TJ Spartak Hradišťan Uherské Hradiště. Až v polovině šedesátých let se sportovní kluby postupně vracely ke svým starým názvům.  

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist