Při penaltách na EURO dokázal zachovat klid

Při penaltách na EURO dokázal zachovat klid
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 04 / 02 / 2012

Rok 2011 byl pro fotbalistu 1.FC Slovácko Tomáše Jelečka vrcholem jeho dosavadní kariéry. V reprezentačním výběru do 19 let pod vedením trenéra Jaroslava Hřebíka vybojoval na mistrovství Evropy stříbrnou medaili. Fotbalový zadák k zisku stříbrných medailí přispěl dvěma góly z pokutových kopů v základní skupině proti Rumunsku a v semifinále proti Srbsku.
Tomáš Jeleček, rodák ze Zbýšova u Brna, začínal s fotbalem v sedmi letech. Ve třinácti letech si ho všimli trenéři fotbalového Slovácka, kteří mu nabídli přestup do Fotbalové akademie. Ani na chvíli nezaváhal a odešel se svolením rodičů do Uherského Hradiště. „Ze začátku to byla pro mě velká změna, ale po půl roce jsem si zvyknul. Rodiče mě podporovali a byli rádi, že můžu hrát fotbal na vyšší úrovni,“ vzpomíná na fotbalové začátky ve Slovácku levonohý fotbalista.
Cestu do Rumunska, kde se evropský šampionát do 19 let konal, si čeští fotbalisté vybojovali v kvalifikaci a už v té patřil Tomáš Jeleček k oporám týmu. „Samotná kvalifikace byla rozdělena na dvě části, v té druhé, která se hrála o rok dříve na Moravě, byl už kádr fotbalistů, kteří by následně měli jet na mistrovství, z velké části vybrán. Mezi nimi jsem byl i já, takže pravděpodobnost mé účasti na EURO byla velká. Jen jsem měl strach ze zranění. To se mi naštěstí vyhnulo,“ oddechne si český reprezentant, kterého trenér Hřebík pokaždé postavil do základní sestavy. „S tím nemůže nikdo počítat. Vždy je na trenérovi, jakou určí sestavu,“ dodává.
Trenérovi se za důvěru odměnil úspěšnou exekucí pokutových kopů. Hned v prvním utkání ve skupině proti Rumunsku vzal na sebe velkou odpovědnost a postavil si míč na penaltový puntík. „Za stavu 1:1 jsme kopali roh, po závaru před bránou někdo fauloval Tomáše Kalase. Nikdo z kluků se ale k penaltě neměl. Trenér přímo nikoho neurčil, spíš to nechal na nás. Vzal jsem tedy odpovědnost na sebe,“ popisuje důležitý moment v podobě proměněné penalty, se kterými paradoxně neměl moc zkušeností. „Spíš si je zkouším na tréninku, ale v zápase, to ne. V tomto případě jsem si věřil. Kluci proti tomu neprotestovali a nechali mi ji kopnout. Za její proměnění jsem byl rád. Nakonec jsme utkání vyhráli 3:1,“ doplňuje Tomáš k nejdůležitějšímu zápasu celého mistrovství, kdy český tým hrál proti domácím, které podporovali fanoušci. „Když jsem se stavěl k míči, celý stadion začal pískat. Nic příjemného to nebylo.“
Podobná situace se opakovala i v semifinále proti Srbsku. Český tým se brzo dostal do dvoubrankového vedení. K tomu měl možnost zahrávat pokutový kop. Odpovědnost vzal opět na sebe Tomáš Jeleček. „I tady jsem si věřil. Tentokrát mi ale gólman směr střely vystihl, konečky prstů si na míč i sáhl. Měl jsem štěstí a vsítil třetí český gól. Kdo si nepřipouštěl drama, ten se zmýlil. Srbům se podařilo dát dvě branky a utkání zdramatizovali. Finále nám ale neuniklo,“ vzpomínal na finálový zápas. V boji o zlato narazil český tým s Tomášem Jelečkem na favorizované Španěly, kterým fandil celý stadion. „Říkali jsme si, že si fanoušky nakloníme během zápasu na naši stranu. Moc nechybělo a zlatá medaile mohla být naše. Škoda že jsme neměli více štěstí. Dostali jsme vyrovnávací branku čtyři minuty před koncem a v prodloužení už nás Španělé dorazili. Stříbrná medaile je sice krásná, ale být první je vždycky nejlepší,“ ví, že historie si pamatuje jenom vítěze. Samotná stříbrná medaile byla po skončení šampionátu neustále v jednom kole, všichni ji chtěli vidět. „Teď ji mám doma pověšenou v pokojíku na stěně, kde mám takovou malou síň slávy,“ směje se Tomáš.
Samotná účast na EURO mělo pro Tomáše ještě jeden význam. Během kvalifikace v Břeclavi slíbil trenéru Hřebíkovi, že pokud postoupí na mistrovství a tam ještě postoupí ze skupiny, že si dodělá maturitu. V té době totiž Tomáš dělal pouze učební obor truhlář. Začátkem září začal tedy slib plnit a nastoupil na střední školu Mesit a vybral si obor podnikání. „Zatím to moc růžové není, skloubit fotbal se školou je těžké. Ve druhém pololetí se budu muset víc snažit,“ je odhodlán splnit si i školní povinnosti.

Pro klub je zajímavým hráčem
V loňském roce toho Tomáš Jeleček stihnul hodně. Během jarní části odehrál poslední zápasy za devatenáctku Slovácka. V létě reprezentoval na mistrovství Evropy a na podzim už bojoval o místo v sestavě prvoligových fotbalistů. „Tomáš patřil ke stavebním kamenům devatenáctky Slovácka. Byl to totiž jeho poslední rok mezi dorostenci. Zkušenosti, které dokázal nasbírat ve všech věkových kategoriích, uplatnil právě v jarní části. Spíš jsem ho využíval do ofenzivní části hry, kde byl pro soupeře velmi nebezpečný, a o něco málo jsme mu ulevili od defenzivní činnosti,“ říká jeho poslední trenér v dorostu Jan Kameník, pro kterého bylo také překvapením, že se na EURO postavil k exekuci pokutových kopů.
„V devatenáctkách penalty vůbec nekopal. Na ty jsme měli určeny jiné hráče. To, že si vzal míč,a šel kopat penaltu, je součást jeho dobrého charakteru a povahy. Dokáže být vyrovnaný a není nervózní, nepřipouští si žádný stres. Každopádně nejen mě tím překvapil. Co se týče jeho dalšího fotbalového vývoje, tak bude především záležet na něm, jak moc na sobě bude pracovat a jakým způsobem chytne příležitost, kterou momentálně má. Každopádně je pro Slovácko zajímavým levonohým hráčem, kterých je na fotbalovém trhu stále nedostatek,“ upřesňuje Jan Kameník.

Fotbal je pro něj vším
Ve třinácti letech se Tomáš rozhodl, že přestoupí do Fotbalové akademie 1.FC Slovácko. I přesto, že ho rodiče v jeho fotbalových aktivitách vždy podporovali, byla tato zpráva pro ně doslova šokující. „Byl to pro nás šok, hlavně pro manželku, která z toho byla víc nervózní než samotný Tomáš, kterého nic jiného než fotbal ani nezajímalo. Před Vánocemi volali z Uherského Hradiště, abychom se přijeli podívat, že mají o syna zájem. Svého rozhodnutí jsme nikdy nelitovali. Hlavně v loňském roce, kdy se mu podařilo vybojovat stříbrnou medaili,“ říká Tomášův otec František Jeleček, který sám v mládí hrával fotbal a dokonce syna a jeho kamarády v přípravce trénoval.
Během finále, kde Tomáš bojoval o zlatou medaili, měl v hledišti rumunského stadionu podporu v podobě rodiny a kamarádů. „Slíbil jsem mu, že když se probojují na EURO, tak za ním přijedu, nebo i přiletím. Nakonec jsme jeli ve dvou autech. Cesta byla náročná, 1 200 kilometrů dlouhá, ale stálo to za to. I když nás fandilo asi čtrnáct Čechů proti třem a půl tisícům domácím, kteří podporovali Španělsko. Klukům uteklo zlato o pět minut, ale i tak je to velký úspěch,“ je hrdý na svého syna. Toho, pokud to pracovní povinnosti dovolí, jezdí celá rodina podporovat i v lize. „Do Uherského Hradiště jezdíme pořád, téměř pravidelně,“ dodává.

Tomáš Jeleček  
Fotbalista 1.FC Slovácko
Největší úspěchy v roce 2011
Vicemistr Evropy do 19 let

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace