Prohry mě motivují

Prohry mě motivují
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 21 / 03 / 2016

Těch ovšem plavkyně Štěpánka Michalčíková moc nezažívá, ve většině závodů totiž vítězí

V Uherském Brodě se plavalo od nepaměti. Nejdříve se plavci museli spokojit s řekou Olšavou. V novodobější historii se závodní plavci jezdili zdokonalovat do Uherského Hradiště a od roku 2003 si užívají vlastního zázemí. Za tu dobu prošlo klubem spoustu plavců, ovšem v posledních letech je výraznou tváří teprve třináctiletá talentovaná plavkyně Štěpánka Michalčíková, která sbírá jeden úspěch za druhým, a to díky své píli a zápalu do tohoto sportu. Za tím, že Štěpánka patří k velkým plaveckým nadějím, stojí tak trochu i náhoda. „Chodili jsme s rodiči do plavání a tatínkovi se líbilo, co všechno se v plaveckém oddíle dá naučit. Proto se domluvil s trenérkou, jestli bych mohla do tohoto kroužku plavání chodit také,“ říká Štěpánka, která bydlí v Bojkovicích a jestliže se chtěla plavání věnovat, musela počítat s dojížděním do Uherského Brodu. I přes tento malý hendikep se dokázala vypracovat ve výbornou plavkyni.
„Plavání mě prostě uchvátilo,“ shrnuje do jedné krátké věty, co vidí na svém oblíbené sportu, Štěpánka, která se po příchodu ze školy nejprve vrhne na úkoly, pak si sbalí věci a spolu s tatínkem a dvěma mladšími sestrami vyráží směr Uherský Brod. Odtrénuje hodinu až hodinu a půl, přijede domů, dodělá si věci do školy a jde spát. Takto to u Michalčíků vypadá minimálně třikrát týdně, kdy jsou na programu tréninky. Další tréninky jsou pak v sobotu v ranních hodinách. K tomu jsou většinou o víkendu závody, takže na žákyni sedmé třídy se toho někdy nahrne víc než dost. „Měla jsem i období, kdy jsem chtěla se vším praštit, ale to prostě nejde. Musím zatnout zuby a snažit se dál,“ dodává dvojnásobná mistryně ČR z letního mistrovství mladšího žactva ve Zlíně, kam se probojovalo nejlepších 24 závodnic z celé republiky daného ročníku v dané disciplíně. V případě Štěpánky to byl ročník 2003. Z celkových šesti startů v šesti disciplínách vybojovala dvě zlaté, dvě stříbrné, jednu bronzovou a jednu nepopulární bramborovou medaili. „Jestli mají ze mě soupeřky strach? Nevím. Prostě se snažím podat co nejlepší výkon. Hlavně v závěru se snažím soupeřkám uplavat, ale je to jak kdy. Klidně můžu mít natrénováno na perfektní čas, ale vše záleží na momentální formě a psychické pohodě. Hodně důležitý je start, kdy stačí sebemenší chybička a rozhodčí vás diskvalifikuje. Nejhorší je, že se to dozvíte až v cíli. Místo radosti přijde smutek. Ale často se mi to nestává. Zatím,“ směje se Štěpánka, která si závody ve Zlíně užívala. Zlato brala v prsařské disciplíně na 100 a 200 metrů.
Následná obhajoba na zimním mistrovství republiky už Štěpánce tolik nevyšla, soupeřky si na ni dávaly větší pozor. Přesto dokázala vybojovat druhé místo na 100 m prsa a třetí na 200 m prsa.
Ještě než zazářila ve Zlíně, udělala si ze svých soupeřek na oblastních přeborech žactva Olomouckého a Zlínského kraje doslova trhací kalendář. Z devíti individuálních startů brala vždy první místo, a to takovým způsobem, že v každém závodě stanovila nový oddílový rekord, který sama vytvořila v předchozích závodech. „Nerada prohrávám, jsem totiž hodně soutěživý typ a jakákoliv prohra mě motivuje k ještě lepším výkonům,“ říká Michalčíková, která ještě hraje i volejbal a dokáže si sama sebe představit i coby fotbalistku. „Paní trenérka z toho, že hraji volejbal, moc nadšená není, drží se totiž osvědčeného rčení, že se plavec nemá kamarádit s balónem. Další mojí oblíbenou zálibou je i fotbal, když mám čas, jdu si zahrát s kluky, nebo si jen tak kopu u babičky na zahradě,“ prozrazuje svoje další koníčky.

Zatím jí talent stačil
Štěpánka byla už od mala sportovní typ, žádný sport jí nedělal problém. Ráda lyžovala a plavala. To ještě ani nechodila do školy, když ji během návštěv v plaveckém bazénu začali zajímat plavci, kteří tam trénovali. Zkusili jsme to, a jak se ukázalo, byla to správná volba. Podle mě je plavání pro ni ideálním sportem. Snažím se pro ni udělat maximum, dokonce jsem začal pomáhat s trénováním v bazénu. Jinak se ji snažím trénovat na suchu, běháme spolu, jezdíme na kole, a když je dobré počasí, tak jedeme na trénink do Brodu na kole a zase zpět.
Podle mě je to ale pořád hra, protože děti v tomto věku by neměly soupeřit, kdo je lepší a kdo ne. Zatím rozhoduje talent, ale ten už postupem času stačit nebude. Protože je pohybově nadaná, dokázala docela rychle splnit to, co se po ní chtělo. Díky tomu dokázala získat před ostatními náskok, a proto vyhrávala. Teď to bude čím dál víc jen o té tvrdé dřině, ať už v bazénu, nebo na suchu. Když si představíte, že jste víc jak polovinu tréninku s hlavou pod vodou, pochopíte, jak moc je to tvrdý sport.
Vlastimil Michalčík, otec a trenér

Štěpánka k nám přišla v necelých pěti letech. Má pro plavání talent, dokáže skloubit protichůdné vlastnosti jako třeba sílu a cit. Na druhou stranu je také velký dříč, který si všechno poctivě odmaká v přípravě.
I díky tomu, že se její tatínek stal trenérem, dosahuje výborných výsledků. Určitě jí pomohlo a pomáhá trénování se staršími kluky, které musela výkonnostně dohánět.
Štěpánčiny plavecké začátky byly rámovány kraulem. Postupem času se z ní stal velký univerzál, kdy jediný slabší styl je u ní znak. Největší a nejmíň čekané zlepšení dosáhla u prsou, která se stala její doménou.
V oddíle vytváří tmelící článek, se všemi bez problémů vychází a každý ji má rád. V loňském roce dokázala vybojovat dva mistrovské tituly, které sice v zimním mistrovství neobhájila, ale i přes krátké přípravné období zaplavala kvalitní časy. Všichni jí přejeme, aby se splnil její cíl - stát se součástí reprezentace.
Renata Krůželová, trenérka a předsedkyně plaveckého klubu

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace