Ve Slovácku patří spíše ke svátečním střelcům. Když se však Petr Reinberk trefí, je to zápis do historie. Dvěma trefami rozhodl i pohárové finále se Spartou.

Standardní situace zahrává většinou Marek Havlík. Tentokrát jste si o ni řekl vy?

Něco tam prý křičel i Šumi z lavičky (Veliče Šumulikoski). Havlas (Marek Havlík) se moc netvářil, že by mně měl nechat kopat, ale já ho požádal, ať mně to jednou nechá, že to tam taky pošlu. A podařilo se. (smích)

Pomohlo vám trochu i štěstí?

Když jsem viděl, jak jsou vysocí, tak jsem si řekl, že to bude nadlidský úkol. Pak se ve zdi trochu pohnuli, udělali mezírku a míč prošel až do sítě.

Byl to tedy váš záměr? Trefit tu mezírku?

Nebyl. Ale i takové góly se počítají.

Veliče Šumulikoski má tedy takové slovo, že vás přes půl hřiště pošle na standardku?

On ví, jak ji kopu v tréninku. Ještě si ze mě dělá srandu, že v zápase ji tak nikdy nekopnu. (smích)

S Markem Havlíkem jste se o tom dohadovali docela dlouho.

Marek zpočátku moc nechtěl. Věřil si taky. Já mu ale pořád opakoval, že to jednou v životě také dokážu proměnit, tak ustoupil. (úsměv)

Trefil jste se zpoza vápna i v posledním ligovém zápase s Bohemkou. Podobný gól?

Ne, ne. Tohle bylo docela něco jiného.

Jak chutná vítězství na evropské scéně?

Musím říci, že je to nádhera. Z prvních třech zápasů jsme mohli mít více bodů, ale nevyšly nám výsledkově. Dnes to bylo spíše naopak. První půlku jsme nic neměli a hra nebyla dobrá.

Berete to jako určitou satisfakci za předchozí zápasy?

To si nemyslím. Závěr jsme zvládli skvěle. Nice se zmohla spíš jen na nakopávání míčů.

Dnes vás podržel brankář. Bavili jste se s ním před utkáním?

Něco jsme si řekli jako tým. Co to bylo, si necháme pro sebe. Řekli jsme si jen, že si musíme pomoci navzájem. Filda (Nguyen) to dnes zvládl perfektně.

První půlku jste sledoval z lavičky. To nebyl moc příjemný pohled.

Změnili organizaci hry proti zápasu u nás a naše reakce nebyla dobrá. V poločase jsme si však udělali změny a dali nakonec i dva góly.