S házenou zažil dobré i zlé

S házenou zažil dobré i zlé
Uherské Hradiště Sport 12 / 03 / 2011

OVV ČSTV v Uh. Hradišti opět ocení trenéry a funkcionáře. Patří mezi ně i legenda české a československé házené Jiří Zerzáň.

Jen těžko byste v České republice našli někoho, kdo toho v ženské házené více dokázal. Jiří Zerzáň je trenérem, který vedl reprezentaci žen na mistrovství světa i na mistrovství Evropy. Trénoval většinu nejlepších tuzemských ženských házenkářských klubů, získal si mezinárodní renomé díky svému působení v Lublani a Koprivnici a je také držitelem ceny fair play. Sám se přitom k házené dostal víceméně náhodou.
„Začalo to v roce 1952, když jsem šel jako tehdy jedenáctiletý kolem uherskohradišťské sportovní haly, kde se na hřišti hrál pro mne naprosto neznámý sport. Tehdy mne oslovil nestor hradišťského sportu pan Strádal a já měl brzy registračku. V té době se tady hrála česká házená, ale ještě ten rok se přešlo na handball. Zajímavé je, že jsem v té době nikdy nechytal, ale hrál jsem jako útočník,“ zavzpomínal na své počátky muž, který letos ke svému věku připíše sedmý křížek.
Do branky se vlastně pořádně postavil až na vojně, kdy hájil barvy Červené hvězdy Žilina, s níž vyhrál slovenskou ligu.
„Pak však přišla reorganizace v armádě a my jsme přešli do Slovnaftu Bratislava. Tam jsem zůstal i po vojně, protože jsem tam potkal svou životní lásku, která také hrála házenou a byla rovněž brankařkou,“ vysvětlil.
První trenérskou štací byla pro Zerzáně Nitra. „Bylo mi tehdy čtyřiadvacet let a trénoval jsem tam dorostenky a ženy. V roce 1966 jsme však čekali dítě a neměli jsme kde bydlet, a tak jsme se v prosinci vrátili do Uherského Hradiště. Od ledna 1967 jsem pak převzal trénování hradišťských mužů, u kterých jsem byl až do roku 1969,“ zavzpomínal na návrat do rodného kraje.
Také další štace byla v blízkosti Zerzáňova rodiště. „Dostal jsem od Balcara nabídku trénovat ženy v Kunovicích, které předtím spadly z první ligy. V klubu jsem působil devět let, ale nikdy se nám nepodařilo vrátit se do nejvyšší soutěže,“ připomněl si své historicky nejdelší působení v jednom týmu.
Zerzáň si mezitím dokončil dálkové studium trenérů v Bratislavě, což mu pomohlo k získání vůbec první profesionální štace ve slovenském Partizánském.
Od počátku osmdesátých let minulého století se začal Zerzáňův trenérský talent projevovat naplno. Přešel do Gottwaldova a začal trénovat juniorky Československa a vzápětí vedl i reprezentaci žen, a to celé dva olympijské cykly.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let najednou dostal zajímavou nabídku z německé Bundesligy. „Jednalo se o klub Buxtehude, který vedl zřejmě odsunutý Němec. Když už jsem se chystal na cestu, přišla nečekaná rána, majitel klubu zemřel a celý klub se tehdy rozpadl,“ připomněl první větší nezdar ve svém životě.
Nabídky se Zerzáňovi, úspěšnému kouči české ženské reprezentace, naštěstí hrnuly i dál, a tak netrvalo dlouho a kývl na nabídku jugoslávské Lublaně.
„Troufnu si tvrdit, že jugoslávská liga byla v té době nejkvalitnější házenkářskou soutěží na světě. Netrvalo proto dlouho a na nabídku jsem kývl. Ze strany klubu přitom zazněl požadavek, zda bych s sebou nemohl přivézt i nějakou kvalitní hráčku. Zavolal jsem proto Máji Ďurišinové, která mi zhruba po pěti minutách řekla, že půjde se mnou. Ďurišinová byla mimořádná hráčka, což následně prokázala v Lublani. Dvakrát vyhrála Křišťálový pohár pro nejlepší střelkyni celé Evropy!“ poukázal na mimořádnou slovenskou házenkářku.
S Lublaní získal Zerzáň čtvrté místo, což bylo považováno za mimořádný úspěch a nejlepší výsledek klubu v historii. Jugoslávská pohádka však měla brzy skončit.
„Jednou ráno, když jsme šli na dopolední trénink, mi Mája řekla: „Trenére, podívejte se, tady se filmuje!“ Bohužel, jak se ukázalo, tanky nebyly součástí žádného filmového scénáře. Vzápětí totiž za námi přiběhl technický vedoucí klubu, který zděšeně volal: „Rychle pojďte pryč, napadli nás Srbové!“
Zerzáň tak musel chtě nechtě opustit krajinu, což nebylo vůbec snadné. Prakticky všechny hraniční přechody byly uzavřené a jediná volná cesta vedla přes Terst. Po čtrnácti dnech se situace uklidnila a z Lublaně přišla pro letošního sedmdesátníka nabídka v klubu pokračovat. Jugoslávská liga skončila, a tak měl Zerzáň působit v samostatné slovinské nejvyšší soutěži. Na nabídku kývl, ale později se ukázalo, že návrat domů bude pro věhlasného kouče lepším řešením.
„Odešel jsem do Nitry, kde mne chytlo rozdělení Československa, a tak jsem přešel do Zlína, se kterým jsem vybojoval historicky první samostatný český titul, s Lenkou Černou v brance, a zároveň jsem převzal reprezentační družstvo žen, se kterým jsme na mistrovství Evropy skončili na osmém místě. Zajímavostí je, že ze světového šampionátu jsem byl nejhůř pátý,“ připomněl.
Zájem Slovinců o českého kouče však trval a Zerzáň vábení nakonec neodolal a jak se říká, vrátil se na místo činu, do Lublaně. Návrat prestiž hradišťského kouče ještě zvýšil. S Krymem dokonce bojoval o titul nejlepšího týmu Evropy. Nakonec je však zastavil norský Viborg za okolností, které mu zůstanou nadobro uložené v paměti. „V domácím zápase jsme tehdy vyhráli o sedm branek a ve Viborgu jsme prohrávali o šest. V okamžiku, kdy zazněla siréna a naše brankářka začala slavit, vystřelila jedna z domácích a více než sekundu po skončení řádné hrací doby poslala míč do sítě. Rozhodčí i delegát rozpažili ruce, že branka neplatí, ale následovaly intenzivní desetiminutové protesty domácích a světe, div se, gól byl dodatečně uznán a vítězem se stal Viborg,“ uvedl hořkou vzpomínku.
O další titul byl zřejmě Zerzáň obrán při své první štaci ve Veselí nad Moravou. „Hráli jsme finále s Ostravou a ve čtvrtém zápase rozhodčí velmi hrubým způsobem ovlivnili zápas. Troufnu si tvrdit, že jsme byli lepším týmem, a měl se tedy hrát rozhodující pátý duel ve Veselí. Netvrdím, že bychom stoprocentně vyhráli, ale zápas se hrát měl,“ je přesvědčen Zerzáň i po letech.
Po Veselí odešel Zerzáň do slovenské Šaľy, o které dnes tvrdí: „Byl to nešťastný a nepředložený krok motivovaný finanční nabídkou. Krom Šaľy jsem trénoval i slovenskou reprezentaci a získal s ní historicky první body. Po třech vítězných utkáních mi najednou řekli: „Už nejsi náš trenér! Co bylo důvodem tehdejšího odvolání, dodnes nevím a vůbec to nechápu,“ uvedl Zerzáň, který se tak vrátil do republiky, kde začal trénovat pražskou Slavii. „Slavia Praha byla mou nejlepší štací v republice, získali jsme české tituly a dařilo se nám i v evropských pohárech. Vyřadili jsme Madeiru, Madrid i Bordeaux. Rád na to vzpomínám a Slavia patří vedle Veselí nad Moravou mezi mé srdeční kluby,“ upřesnil.
Zerzáňova trenérská aktivita tím ovšem ještě ani zdaleka neskončila, působil ještě v chorvatské Koprivnici, vrátil se do Veselí nad Moravou a pomohl Kunovicím k postupu do nejvyšší soutěže.
Nyní bedlivě sleduje házenou  z pozice fundovaného odborníka a fandí současným reprezentačním trenérům. „Poloz s Bašným mi tak trochu připomínají mé začátky. Musím říct, že jsem viděl reprezentaci nejen výsledkově, ale i herně, a velmi se mi to líbí. Dokázali se vykašlat na stará jména, která již nechtějí reprezentovat, a sestavili úplně nový nároďák, kde hrají opravdu ty, které si to zaslouží. Chytili ten správný vítr. Trochu mne mrzí jen to, že v kvalifikaci se Srbskem se bude hrát první zápas doma. Odveta v Podgorici totiž bude určitě velmi těžká. Nebyl jsem tam sice s reprezentací, ale vím, že na klubové úrovni tam domácí dokáží vytvořit opravdu obrovský kotel,“ přidal jednu ze vzpomínek.
V současné české ženské házené se mu velmi líbí složení pražské Slavie, která je výborně vyvážená na každém postu. U Zlína se mu líbí spojková řada, která je podle něj nejlepší ze všech týmů v soutěži. Zklamán je naopak z výkonů Olomouce a poukazuje, že Veselí nad Moravou se brzy může dostat do velkých problémů. „Chybí tam kvalitní líheň. Kde jsou dnes nastupující kvalitní odchovankyně jako Kočí, sestry Roubínkovy, Motalová, Zvoničová či Baráková? Pokud by odešly Fleková, Kočí a Černá, Veselí v podstatě nemůže hrát ligu. Z těch mladých by si určitě více prostoru zasloužila Kratochvílová. Ta by měla hrát! Proti loňsku paběrkuje Viniatynská, a to je velmi kvalitní hráčka. Nevím, zda nepotřebuje cítit větší podporu trenéra,“ zamyslel se v závěru nad soupiskou současného Veselí Zerzáň.

autor: HYNEK ZDENĚK

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace