Tělo jako obr a síly snad ještě víc. Armwrestling, neboli páka, je sport pro opravdu silné chlapy a také ženy. O titul Sportovec okresu za rok 2017 bude premiérově bojovat i hlucký silák Dušan Tesařík. Borec, který má už na svém kontě třináct titulů mistra ČR. Ten poslední přidal v loňském roce. Ještě než se vypracoval v jednoho z nejlepších pákařů v republice, válel za zelenými stoly. „Ze sportů mě v mládí zaujal stolní tenis, sice jsem ho nehrál na závodní úrovni, ale bavil mě. Na druhou stranu byl v Hluku stolní tenis vyhlášený, takže nebylo co řešit. Až někdy na konci osmé třídy jsem zavadil o posilovnu,“ pousměje se Tesařík.
Porazil i obra Živného
„Ze začátku to byla jenom posilovna, bez žádných velkých ambicí. Ani kulturistika mě moc nebavila, spíš cvičení jako takové. Na chvíli jsem také zkusil kick box, protože v té době s tím začínal i můj bratr. Zkusil jsem pár tréninků, ale to bylo asi vše. Najednou se ale objevila páka a já si řekl, že to také vyzkouším. V Hluku sice fungoval klub páky, ale byl tak nějak před zánikem. Tehdejší vedoucí Radek Salanci mě přivedl na první trénink a to bylo někdy v roce 2004, kdy už mně bylo sedmadvacet let. Takže žádný mladík. Začal jsem docela pozdě,“ říká Dušan Tesařík. Ze začátku ho kluci na tréninku docela lehce poráželi. Jenomže postupem času se Dušan Tesařík zdokonaloval čím dál víc, až se vypracoval na jednoho z nejlepších. „První dva roky byly zkušební, na závodech jsem většinou končil v půlce startovního pole. V roce 2006 jsem získal první mistrovský titul a od té doby jsem ho získal každým rokem, k tomu další medaili. První přerušení přišlo v roce 2016, to jsem tehdy nestartoval. V loňském roce se k tomu přidaly další dva,“ doplňuje Tesařík.
Na domácím šampionátu se musí, ať chce, nebo nechce, Dušan potkat na pravou ruku s českou legendou Frantou Živným. „Vždycky jsou to souboje kdo s koho. Momentálně je na tom o něco lépe Franta. Sice už to není, co to bývalo, ale pořád je ho těžko porazit. Třeba na republice jsme spolu bojovali v kategorii Masters nad 100 kg. Na levačku ho nebyl problém porazit, ale na pravačku jsem na něho neměl,“ říká Tesařík, který na republice získal tituly dva. Ten druhý také na pravou ruku, a to díky parádní jízdě, při které jeho soupeři nestíhali. K tomu přidal i stříbro na levou ruku, to když ve finále podlehl svému oddílovému parťákovi Václavu Vaculovičovi.
Medaile být nemusí, stačí dobrý pocit
Kromě úspěchů doma sbíral medaile i na evropských a světových kolbištích. Na mistrovství Evropy v Polsku si vedl nad očekávání dobře. „Velkým překvapením bylo, že se mi podařilo získat dvě medaile, a to i na levou ruku, na kterou jsem žádný úspěch neočekával. Ale když se daří, tak i na slabší ruku dokážete něco vyhrát. Mně se podařil bronz. Na silnější pravačku jsem ale moc dobře nezačal. Hned první zápas jsem prohrál, takže od té chvíle jsem už musel každý další souboj vyhrát, jinak by byl konec. Nakonec jsem se do finále probil a tam jsem musel soupeře porazit dvakrát, abych vyhrál. O to to bylo těžší. Nechal jsem tam opravdu všechno a povedlo se. Soupeřem byl domácí Polák, hodně ho tlačili fanoušci, bylo to hodně těžké,“ těší stále Tesaříka úspěch z Polska. Na podzim pak výprava hluckých pákařů vyrazila na mistrovství světa do Maďarska. „V Budapešti se konal velmi kvalitní podnik. I tady na mě čekaly dobré souboje, na rozdíl od Evropy mi tady ale trochu štěstí chybělo. Na levou ruku se mi nepodařilo nic vybojovat a na pravou jsem to nakonec uválel na sedmé místo. Já osobně mám z výkonu dobrý pocit, umístění si moc cením,“ dodává Dušan Tesařík.
Pro pákaře není důležitá jenom síla, ale i psychická kondice, protože ne všechno je jenom o síle. V posilovně tak Dušan tráví čas od pondělí do pátku, na víkendy si dává volno. Tedy pokud nejsou závody. „Trénuji v posilovně každý všední den. Ve čtvrtek pak máme v posilovně klasický trénink na stole, kde spolu s ostatními borci pilujeme techniku,“ uzavírá hlucký silák Dušan Tesařík.