Proti pražské Spartě zahrával penaltu v 90. minutě

Rozhodnout fotbalové utkání v poslední minutě gólem z penalty? Na to už musí mít fotbalista docela pevné nervy, aby se při pohledu gólmanovi do očí před bouřícím stadionem a ještě proti silnějšímu mužstvu nerozklepal a mohl slavit. Tak přesně to zažil na konci minulého roku fotbalista 1.FC Slovácko Marek Havlík. V utkání proti pražské Spartě šel za stavu 1:1 už v nastaveném čase kopat penaltu. V situaci, kdy byl bod proti Spartě zlatý. Ale tři? To už by se snad jednalo o zázrak. Ty se ale občas dějí, a Marek Havlík dokázal, že má pevné nervy, a zajistil Slovácku velmi důležité tři body. „V té chvíli už nebyl Vlasta Daníček na hřišti, tak jsem to vzal na sebe, protože jsem byl další v pořadí určený na penaltu. Trošku problém byl v tom, že proti mně stál Milan Heča, se kterým jsme ještě před půl rokem hráli v jednom týmu, a on ví, jak penalty kopu. Na druhou stranu já zase vím, jak on je chytá,“ vzpomíná Marek s úsměvem na situaci ze začátku prosince. „Naštěstí jsem ji proměnil, ale i kdybych ji nedal, bod proti Spartě by byl dobrý. Po vítězství to byla nepředstavitelná euforie. Spartu neporážíte každý zápas,“ dodává.

Místo zápasu jel do porodnice
Za celý rok 2018 se Marek Havlík do střeleckých statistik zapsal pouze ve čtyřech případech. Dvakrát skóroval na konci fotbalové sezony 2017/2018 a dvakrát v závěru podzimní části ročníku 2018/2019. „Já góly moc nedávám, od toho jsou tam jiní. A že jsem dal góly vždy na konci sezony? Asi když jsou potřeba, tak je začnu dávat i já,“ směje se zajímavé statistice ohledně skórování. V pětadvacátém kole na konci dubna dvěma brankami doma porazil pražskou Duklu. Poprvé skóroval ve 39. minutě, druhý zářez přidal ve 45. minutě gólem z penalty. „Góly jsem oslavil narození syna. Jeden patřil přítelkyni a druhý právě synovi. Aby se nehádali,“ vysvětluje s úsměvem Marek Havlík, který se v březnu stal otcem. „Úžasný zážitek, jen jsem musel trenéra požádat, aby mě uvolnil ze zápasu v Olomouci. Přítelkyni začal porod ráno v den zápasu. Vše jsem stihnul a mohl jsem u toho být,“ říká hrdý otec Havlík, který teď má o důvod víc hned po zápase spěchat domů za rodinou. „I profesionální fotbalista má čas na procházky s kočárkem. Teď už je to jiné, když se po nepodařeném zápase potřebujete odreagovat, malý syn vás dokáže rozveselit a přivede vás na jiné myšlenky. Už má za sebou i několik zápasů v roli diváka. Sice si z toho nebude nic pamatovat, ale pro mě to znamená hodně, když rodina sedí na tribuně,“ je Marek rád.

Zvládli jsme i těžký podzim
A jestli bude z prvorozeného syna jednou také fotbalista? „To se uvidí,“ zní zatím na tuto otázku odpověď. Když byl Marek malý, začínal s fotbalem v Lubné u Kroměříže. „Dva starší bráchové hráli fotbal, otec i děda byli fotbalisti, takže to v mém případě nemohlo dopadnout jinak. Ze začátku se mi ale moc nechtělo, protože jsem byl nejmenší a u nás hráli všichni dohromady. Až v 6. třídě jsem přešel do Kroměříže na sportovní školu. Tam mě fotbal opět chytnul, ale nikdy jsem si nemyslel, že se s ním jednou budu živit. V 16 letech přišla nabídka z italského AS Bari, ale na přestup jsem se v tom věku ještě necítil. Volil jsem raději něco v domácích podmínkách a nabídlo se mi Slovácko. Začínal jsem v béčku, po půl roce už jsem začal trénovat s áčkem, ve kterém jsem zůstal,“ popisuje v kostce svůj fotbalový růst. V dresu Slovácka nastupuje v pozici záložníka. „Posty jsem docela točil. Chvíli jsem byl i obránce. Jediné, co jsem nikdy nebyl, je post útočníka. Vyhovuje mi hrát na levé straně. Když už dám gól, tak jedině nohou, hlavou skoro vůbec,“ dodává.
Na konci roku 2018 při vyhlašování nejlepších hráčů v 1.FC Slovácko napříč všemi věkovými kategoriemi byl tím nejlepším vyhlášen právě Marek Havlík. „Minulý rok se docela povedl. Až na pár zápasů, hlavně během podzimu, kdy jsme se dlouho trápili. Bylo to hodně špatné. Na druhou stranu byl pro mě nejlepší zápas se Spartou. Hodně vyhecovaný, video několikrát v akci. Sice čekání na verdikty v zimě nejsou moc příjemná, ale na druhou stranu rozhodčí vidí zákroky z různých úhlů a může rozhodnout přesněji,“ dělá tečku za loňským rokem Marek Havlík.