Skupinová obhájila trůn

Skupinová obhájila trůn
Slovácko Sport 08 / 01 / 2010

Dvojnásobná česká královna kanonýrek kývla v létě na nabídku Lipska

V anketě o nejlepšího sportovce Uherskohradišťska nemůže chybět fotbalistka par excellance Zdeňka Skupinová. Dokud brázdila vody nejvyšší české ligy, na trůn nejlepší kanonýrky si ostatní hráčky musely nechat zajít chuť. Rodačka z Boršic tam totiž měla rezervé. A třebaže ji v loňské sezoně v úvodu zbrzdilo zranění, titul královny střelkyň opět putoval do jejích rukou. Umění hráčky 1.FC Slovácko neuniklo zahraničnímu zájmu, a tak se v létě tahounka českého bronzového medailisty upsala Lokomotivě Lipsko.
Paní fotbalistka, přesně takové označení si v České republice nikdo nezaslouží víc než Zdeňka Skupinová. Té pánbůh nadělil do vínku tolik talentu, že by jí ho mohli leckteří mužští zástupci závidět. Dokazuje to obhajoba korunky střelkyň, kterou si vysloužila čtyřiadvaceti trefami. Na začátku jara to přitom nevypadalo dvakrát růžově. „Vyřadilo mě zranění a v půlce sezony jsem měla na kontě sedm branek,“ vzpomíná Skupinová. Ta však po přestávce přeřadila na vyšší stupeň a soupeřkám spadla čelist až na zem. Za osm zápasů totiž bojovnice ze Slovácka nasázela úctyhodných sedmnáct fíků. A skvělý výkon byl účinným heslem na zakletou bránu reprezentace, v níž po Skupinové hodilo laso německé družstvo 1. FC Lokomotiva Lipsko. „Projevili o mě zájem už loni, ale sešlo z toho. Teď si mě vyhlédli na dvojutkání s Polskem, a tak jsem tam jela na testy,“ říká. V přátelském utkání se česká zástupkyně nejprve držela při zemi, poté to ale rozbalila ve velkém. „V prvním poločase jsem se nemohla trefit, ale ve druhém jsem dala šest branek,“ umívá se Skupinová, která si kanonádou podepsala přestupní lístek. A Slovácko, které podpírala dlouhá léta, přišlo o nejcennější diamant. „Neodcházelo se mi vůbec lehce, ale uklidňovala jsem se myšlenkou, že se jednou vrátím,“ slibuje nepřímo.
Třebaže půl roku působí za hranicemi, úspěšné jaro v dresu Slovácka ji posunulo do nejlepší desítky sportovců Uherskohradišťska. „Velmi příjemně mě překvapilo, že neplatí: sejde z očí, sejde z mysli. Moc si vážím toho, že i když jsem v cizině, někdo dokáže mou práci zpětně ocenit,“ neskrývá dojetí Skupinová. Ta také často vzpomíná na uznání, kterého se jí dostalo v rodných Boršicích. „Bylo neskutečné, jakou akci pro mě všichni nachystali. Dostala jsem i sošku jako hráčka roku 2009 SK Boršice,“ pokračuje.
I když dravou útočnici vytěžuje šest až osm tréninků týdně a k tomu zápasy, na rodný kraj nezanevřela. Jezdí na „návštěvy“, byť cesta trvá šest hodin. „Každý návrat domů je pro mě nezapomenutelný. A když jsem v Česku, relaxuju fotbálkem s učitelským týmem FC 1592,“ uzavírá Skupinová.

Německo není daleko

Kdyby někdo před dvaceti lety řekl mamince a jmenovkyni Zdeňky Skupinové, že její dcera bude jednou nejlepší fotbalovou střelkyní české ligy, určitě by jen se smíchem kroutila hlavou. Jenže malé holce kočárky příliš nevoněly a časem si vydupala kopačky, které jí změnily život.
Jak jste vnímala dceřiny fotbalové začátky?
Zdeňka byla odmalička jako kluk. Místo panenek šla hrát s kamarády za barák fotbal. Dlouho jsem to nemohla strávit, ale dnes už se na to dívám jinak.
Co pro vás znamenají její úspěchy?
Těší mě, když má dobré výsledky a dostává různá ocenění. Ale vždycky ve mně trne, když vidím, že se něco stane. Už jsem zažila i situaci, kdy ji odvážela záchranka. Člověk v sobě stále nosí strach.
Jak se díváte na přestup do Německa?
Je to nová zkušenost. Dvakrát jsme se tam za ní byli podívat a tréninky i zápasy má tvrdší. Do Německa to není tak daleko. Alespoň ne ve srovnání s Kyprem, kam měla nabídku předtím.
Jaká je Zdeňka dcera?
Hlavně nepořádná. (smích) Když přijede domů, je to u nás jako po výbuchu. Ale jinak je to moc hodná holka.
Čím vás kdy nejvíc nazlobila?
Ona mě zlobí i teď. Posledně přijela domů a pořád byla někde pryč a neměla čas. Tam ji čekali kamarádi, tam šla hrát fotbal. Takže když je tady, věčně není doma. (smích)

Přemýšlí a neběhá jen tak za míčem

K francouzskému útočníkovi Thierry Henrymu by Zdeňku Skupinovou přirovnal její nejlepší kamarád Richard Bukvald. Ten zná královnu kanonýrku již od narození a vzpomíná, jak při fotbale každého proškolila.
Skupinová mívala nejspíš už v postýlce u nohy kopačák, neboť i v raném dětství ji nikdo nechtěl mít za soupeře. „Chodívali jsme si ven kopat a vždycky si ze všech dělala srandu,“ dokládá Bukvald vrozený talent kamarádky. Ta podle něj nemá ve fotbalovém umu v ženách konkurenci. „Když hrála za Slovácko a já sledoval zápasy, byla jednoznačně nejlepší ze všech,“ nešetří chválou Bukvald. Podle něj se nejenže vyznačuje skvělou kopací technikou, ale také oplývá dobrým citem pro hru a vynikajícím mozkem. „Přemýšlí nad tím, co dělá, a jen tak neběhá za míčem. Na fotbal má prostě hlavu,“ přidává další poklonu.
I když se jeho oblíbený „film“ Skupinová na Slovácku již nepromítá, dlouholetý kamarád má z přestupu do Německa radost. „Za hranicemi má Zdeňka lepší finanční podmínky. Ty zdejší se s nimi nedají srovnat. Kariéru má před sebou,“ říká bez obalu Bukvald.

Má dobrý čich na góly

Zdeňka Skupinová byla dlouhá léta základním stavebním kamenem žen Slovácka. Její branky se staly důležitým faktorem úspěchu družstva, což může potvrdit trenérka Jitka Klimková.
„Zdeňka má neuvěřitelný „čich na góly“. Je to koncová hráčka, která se umí prosadit jedna na jednu a nebojí se střílet z každé pozice. Má obrovské sebevědomí a to jí pomáhá být úspěšnou střelkyní. Přeji jí, aby se jí v Lipsku dařilo minimálně tak jako ve Slovácku,“ říká Klimková.

autor: LENKA HORÁKOVÁ

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace