Soupeřům dává na frak

Soupeřům dává na frak
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 22 / 02 / 2016

Martin Kadlečík nemá kde trénovat, přesto patří mezi mládežnickou autokrosovou špičku

Jedenáctiletý Martin Kadlečík ze Zlámance provozuje na Slovácku téměř neznámý sport - autokros. Ovšem patří k jedněm z nejlepších závodníků ve své kategorii. Svědčí o tom i počet pohárů, které získal za svá medailová umístění. Jeho dětský pokojík aktuálně zdobí jedenadevadesát různých pohárů, ať už velkých, či malých. Samozřejmě nejvíce se vyjímají ty za prvenství v seriálu mistrovství republiky. Takové má na svém kontě celkem čtyři.
Do závodního stroje poprvé usedl v pěti letech. První oficiální závod pak absolvoval o rok později. „Jednou mě taťka vzal do Přerova na autokrosové závody, které se nám oběma moc líbily. Pak mi řekl, že jednou takovou buginu dostanu na Vánoce. A opravdu jsem ji dostal. První rok jsem jezdil jenom po louce za domem a učil jsem se,“ popisuje své začátky Martin. O tom, že pro tento sport má talent, se všichni přesvědčili hned při jeho prvních oficiálních závodech v Přibicích v roce 2010, kde vyhrál. Jeho první bugina měla obsah 160 ccm. V letošním roce už bude závodit s motorem o obsahu 600 ccm.  
V roce 2015 Martin závodil v kategorii RB (Racer Bugy) 250, ve které obhajoval titul z předešlého roku. A samozřejmě, že obhájil. I když na začátku sezony to vypadalo všelijak, jen ne na úspěch. „Chybělo mi asi štěstí. Během jednoho závodu se pokazil motor, na dalším pak praskla nábojka na kolo,“ vypočítává trable z úvodu sezony. Celý seriál mistrovství republiky se jel na sedm závodů, přičemž nejhorší výsledek se mazal.
Startovní pole v Martinově kategorii tak bylo pořádně vyrovnané. O celkový titul mohli bojovat hned tři závodníci. Takže až do posledního závodu bylo vše otevřené. „Byl jsem sice na průběžné první příčce, ale s minimálním bodovým náskokem. Stačila jedna chyba a titul byl ve hvězdách. Nejhorší je první zatáčka, do které jedou všechna auta naráz. Tady se většinou rozhoduje o osudu celého závodu,“ doplňuje Martin.
Samotný závod se většinou jeden na sedm, nebo osm kol, to podle toho, jak je trať dlouhá, a maximálně by měl měřit sedm kilometrů. „Před samotným startem si my jezdci celou závodní trať projdeme pěšky, abychom věděli, co na nás čeká. Jaký je povrch, kde jsou jaké výmoly, prostě si ji musím uložit do hlavy. První je na řadě měřený trénink, nebo vlastně taková kvalifikace, podle které se určí pořadí na startovním roštu. Tento jakože trénink se jede většinou na tři kola,“ popisuje, co všechno musí absolvovat před samotným ostrým startem.
Poslední závod loňské sezony ale Martin zvládl na výbornou. V obávané první zatáčce nezaváhal a postupně se blížil k obhajobě titulu. „Starty měli sice moji soupeři lepší, ale já jsem zase silnější v jízdě. Vyhrát jsem nutně nemusel. Ale ten pocit, když víte, že jste vyhrál, je opravdu krásný. Obhajoba ale nebyla vůbec lehká. Všichni byli na mě docela namotivovaní, protože je pravidelně porážím, a to nemám úplně nejlepší auto,“ pousměje se čtyřnásobný mistr republiky, který se ještě věnuje i tenisu a ani tady si nevede špatně.
Největším paradoxem je ovšem ten fakt, že Martin nemá téměř žádnou možnost trénovat. „Teoreticky bych mohl trénovat na dráze v Přerově, ale samotný pronájem dráhy je moc drahý. Mezi jednotlivými závody prostě netrénuji,“ pokrčí rameny mladý závodník, který má už dokonce i svůj vlastní fanklub, který ho jezdí podporovat na závody. Po loňské obhajobě titulu dostal i speciální dres, na kterém je fotka auta a počet titulů.


Martin má obrovský talent. Na jeho stylu jízdy je vidět, že přemýšlí, nikam se zbytečně necpe a dopředu ví, co udělá. Právě toto stojí za jeho dosavadními úspěchy. Mojí starostí je připravit auto na závody a dělat mu veškerý servis. Byl jsem to vlastně já, kdo ho k tomuto sportu dovedl. Už ve třech letech dostal dětský elektromobil, ve kterém pořád jezdil, a docela mu to šlo. Časem bylo vidět, že už mu to nestačí. Bylo potřeba vymyslet něco většího a lepšího. A protože mám autoservis, mám k autům docela blízko. První myšlenka mi přišla na motokáru, ale říkal jsem si, že tady nebude mít kde jezdit. Pak jsem objevil firmu, která vyrábí dětské buginy. Jednou o víkendu jsme se jeli podívat na jejich závody a bylo to. První rok jezdil jenom po louce za barákem a bylo na něm vidět, že to prostě umí. A když hned ve svém prvním závodě vyhrál, nikdo z ostatních jezdců a jejich rodičů nechápal. Měli jsme tenkrát úplně to nejobyčejnější auto.
Jaromír Kadlečík, otec a servisní technik

Strach? Ten mám
Když jsem se dozvěděla, co manžel pro Martina chystá, a viděla jsem ty závody, moje odpověď byla jasná. Tento sport nikdy! Asi za rok se pod stromečkem objevila bugina a můj názor nebyl dvakrát brán v potaz. Chlapi se tak prostě rozhodli. Teď to možná vypadá, že ho nepodporuji, ale opak je pravdou. Mají moji plnou podporu, jezdím s nimi na každé závody, ale strach mám pořád. Každá maminka má o své děti strach, ať už hrají fotbal, házenou, nebo jezdí v bugině. Když vidím tu rychlost, jakou se jezdí, a ty souboje v zatáčkách, moc dobře se mi na to nedívá. Všechno to vyvažují jeho úspěchy, za které jsem na něho hrdá. Když dojede do cíle, zaslouží si odměnu a to už je moje parketa. Klukům se starám o jídlo. Nejčastějším jídlem je kuře s rýží, protože v obytném přívěsu moc prostoru na přípravu složitějších jídel není. Po konci sezony pak ale úspěchy oslavíme i s jeho fanoušky.
Leona Kadlečíková, maminka

Martin Kadlečík
 autokros
 největší úspěchy 2015
1. místo seriál MČR Racer Bugy 250 ccm

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace