Stanislav Hofmann: Po vyrovnání jsme chytili druhý dech

Foto: Martin Otto  /  Svůj jubilejní dvoustý ligový zápas rozhodl Stanislav Hofmann vítěznou trefou

Před týdnem ze sebe soukal horko těžko slova, kterými by popsal porážku na Baníku. Tentokrát se domácí zápas hodnotil Stanislavu Hofmannovi docela jinak. Trefou v nastaveném čase dokonal obrat v důležitém domácím zápase s Teplicemi.

Taková vítězství jsou nejhezčí. V týdnu jsme sice vyhráli v poháru 6:0 a taková výhra stojí méně sil, než nás tři body stály dnes. Museli jsme si sáhnout na dno a odbojovat to, ale naštěstí jsme to zvládli.

V rozhodující akci jste se objevil mezi teplickými stopery. Poslal vás tam trenér?

Po vyrovnání na 1:1 jsme měli chvilku u lavičky, když opět ležel teplický hráč na zemi. Stihli jsme si říci, jak ten závěr sehrajeme. S Míšou Tomičem jsme mohli pravou stranu přečíslovat a Máru Havlíka jsme trochu zatáhli, aby nám rozdával míče. Marovi jsem říkal, že tam většinou bývám sám, tak ať mně míč pošle, a Marek mně to takhle nádherně nachystal.

Váš tlak byl drtivý, ale dlouho jste jej nedokázal zužitkovat. Trefovali jste tyče, břevna, míjeli odkrytou bránu... Nepřepadávala vás už bezmoc?

Už jsem se skutečně trochu bál, aby to nebyl zápas, ve kterém spálíme všechno a prohrajeme hloupým gólem.

Ve druhé půli se hrálo vlastně jen na jednu bránu. Jste spokojen s herním projevem mužstva?

První poločas z naší strany nebyl vyloženě špatný. Teplice byly jednou u brány a daly z toho branku. Chyběl nám ale větší tlak. Víc se o výsledek rvát. Ve druhé půli jsme se ale zlepšili a trochu jsme chytli i diváky, vypracovávali jsme si tlak, šance a nakonec jsme za to byli odměněni.

Vaše klíčové zakončení nebylo úplně jednoduché. Střela přímo z voleje...

Míč dlouho padal a letěl mně přes celé tělo, takže jsem se soustředil, abych míč trefil placírkou na bránu. Navíc jsem si stihl po očku všimnout i gólmana Grygara, kde stojí, a dával si pozor, abych míč poslal kolem něj. Pak už je to jen loterie.

I po vyrovnání z vás byla cítit snaha výsledek úplně otočit. Věřili jste si opravdu?

Už v poločase jsem si říkal, že takový zápas nemůžeme ani remizovat. Že jej musíme otočit za každou cenu. Po vyrovnání jsme chytili ještě druhý dech.