V prvních zápasech letošní sezóny se Stanislav Hofmann potýkal se svalovými problémy. Ty mu vystavily stopku i v průběhu utkání na Bohemians. To už měl ale na svém kontě vstřelenou branku, která se nakonec ukázala tříbodová.

Gól jsme vstřelili po standardní situaci a obránci jsou od toho, aby do zakončení při standardkách chodili a občas dali i gól. (úsměv) Byla to hezká, secvičená situace a naštěstí pro nás rozhodla zápas.

Gól jste nevstřelili 235 minut. Bylo to před utkáním téma v kabině?

V hlavách jsme to měli, protože šancí jsme si v každém zápase vypracovali hodně a chtělo to protrhnout. Věděli jsme, že šance přijdou znovu.

Za celé utkání jste vyrobili jen tři fauly. Je těžké právě na Bohemce nefaulovat a nepouštět ji ke standardním situacím?

Asi jsme byli připravení dobře takticky. Byli jsme vždycky včas tam, kde jsme měli být, abychom nemuseli faulovat. Samozřejmě víme, že Bohemka je ze standardek silná.

Co bylo důvodem, že jste musel v průběhu druhého poločasu vystřídat? Obnovilo se vám svalové zranění?

Od přípravy mám trochu svalové problémy. V těle mně něco chybí a budeme to muset doplnit, protože takhle se v utkání cítit nechci. 

V utkání to bylo poslední možné střídání Slovácka. Přitom běžela teprve 66. minuta. Běželo vám hlavou, že třeba ještě zkusíte chvíli vydržet?

Přemýšlel jsem nad tím už proto, že chvilku přede mnou chtěl vystřídat kvůli křečím Honza Kalabiška.  Já jsem si ale na trávník "sednul" dřív... (úsměv) Teď vážně. Já bych už týmu vzadu vůbec nepomohl. Hrát na rychlého Matouška s náběhem na křeče, to není nic dobrého pro tým. 

Klokani vás v loňské sezóně "vyautovali" z evropských pohárů. Měli jste o to větší motivaci v Ďolíčku vyhrát?

To úplně ne. Věděli jsme, že jsme s nimi měli minulou sezónu horší bilanci, ale nejvíc jsme si pamatovali poslední zápas, kdy jsme tam hráli 0:0 a v zápase jsme byli lepší. Na to jsme chtěli navázat a přidat k tomu gól, protože jsme tušili, že to bude o jedné brance.