Triumf jedenáctého ročníku memoriálu Stanislava Dýnky, který se těšil velké divácké návštěvnosti, ukořistili fotbalisté Velkých Karlovic-Karolínky. Na domácí borce, kteří loni jubilejní ročník vyhráli, zbylo třetí místo. Chleba se přitom lámal vždy v nastaveném čase.
V konkurenci pěti týmů si nejlépe vedli Velkokarlovičtí. Ti si poradili s Jalubím, Traplicemi i obhájcem z Jankovic, který se spojil s Košíky. Ve finále porážkou vyprovodili i zahraničního souseda ze slovenského Papradna a prvnímu místu nestálo již nic v cestě.
Domácí borci si přitom s oběma finalisty počínali velmi dobře. Jak s Karlovicemi, tak i se Slováky drželi krok až do konce normální hrací doby. Poté však jako mávnutím kouzelného proutku v nastaveném čase lovili míč z branky, což je odsoudilo na konečnou třetí příčku.
„Je to škoda, protože s družstvy, která skončila před námi, jsme odvedli dobrý výkon. Zákonem schválnosti bylo, že v utkání s Velkými Karlovicemi jsme inkasovali od hráče, který je původem od nás,“ říká Milan Sentl, místopředseda oddílu a organizátor turnaje v jedné osobě. „Přesto jsme spokojeni. Divácká kulisa byla skvělá. Turnaj probíhal v duchu fair-play, za což patří velký dík nestranným rozhodčím Antonínu Melichárkovi a Milanu Katrňákovi,“ pochvaluje si Sentl. Kuriozitou turnaje byla účast šestašedesátiletého Milana Kucaje, který hájil branku Papradna.