Švancarovy góly znamenají body

Švancarovy góly znamenají body
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 14 / 01 / 2011

Fotbalový kanonýr Petr Švancara se fotbalem stále baví

Opora prvoligových fotbalistů 1.FC Slovácko Petr Švancara je v anketě o nejlepšího sportovce okresu nováčkem. Fotbalový kanonýr, který v loňském roce zatížil konta soupeřů sedmi góly, se do podobné ankety probojoval poprvé. „Většinou jsem byl nominován do fotbalových anket o gól roku. V podobné jsem poprvé, ale těší mě, že jsem tam společně s Mírou Filipkem a ke všemu ještě s celým týmem. Je vidět, že naše výkony v loňském roce byly dobré. Klíčovým momentem loňského roku byla určitě záchrana. K tomu, abychom spadli, jsme nebyli daleko. Během podzimu jsme opět ukázali sílu celého týmu. To, že jsme devátí, sice nic neznamená, ale můžeme ostatním týmům utéct hned v úvodních kolech, kdy dvakrát hrajeme doma. Tohle budu považovat za klíčový moment pro celé jaro,“ říká hned na úvod Švancara.
Fotbalový hračička Petr Švancara, který si z obrany protivníků dělá trhací kalendář, přestoupil do Slovácka v létě 2009. Nešel ale do úplně neznámého prostředí. V Uherském Hradišti i v sousedním Starém Městě už působil na začátku své fotbalové kariéry. „Každopádně jsem věděl, do jakého prostředí jdu. Lidé tady mají fotbal rádi. Byl jsem rád, že se po dvanácti letech můžu vrátit, ale na druhou stranu jsem šel do Slovácka už s nějakým jménem, ale bylo potřeba si vytvořit dobrou pozici, abych mohl hrávat v základní sestavě,“ vzpomíná na druhý příchod do klubu Švancara. Hned od začátku bylo jasné, že Petr bude svými výkony velmi platným hráčem, a rázem se stal i miláčkem publika. Jeho rozjezd ve Slovácku ale zastavil na podzim 2009 disciplinární trest. „Už se nemá cenu k tomu vracet, ale určitě mně to hodně znepříjemnilo život. Vždycky se snažím být co nejvíce platným pro celý tým a jestli pak přijdou individuální ocenění, jako je nominace do nejlepší desítky sportovců, je vždycky něco navíc. Ale bez spoluhráčů bych žádného individuálního úspěchu nedosáhl,“ je si vědom Švancara.
Gól, kterého si za loňský rok nejvíce Petr váží, je asi ten podzimní z Mladé Boleslavi, kdy vyškolil domácího obránce, udělal kličku, zaseknul míč a vstřelil druhou branku Slovácka. „Potěšil asi nejvíc, když dáte druhou branku na hřišti soupeře, víte, že jste ve hře. Vedete o dvě branky a nakonec zvítězíte a připíšete si důležité tři body. Góly, které přinesly body, mě těší nejvíc a těch gólů bylo na podzim pět,“ těší Petra Švancaru. Co ho ovšem už tolik netěší, je neproměněná penalta proti Liberci, kdy za stavu 0:1 vzal v 85. minutě veškerou odpovědnost na sebe. „Jednoznačně nejhorší moment a ještě neproměněná šance v Hradci. Kdybych tohle dal, tak jsme mohli mít ještě veselejší a klidnější zimu. Teď už si můžeme říct, nevadí. Ale takový já nejsem, mně to prostě vadí. Jsem na hřišti od toho, abych dával góly. Zápasy prostě musím rozhodovat. Proti Liberci jsem po devíti letech neproměnil pokutový kop. Dodnes mi to vadí. Nedokážu to jen tak hodit za hlavu, docela to se mnou zacloumalo. Doufám, že v přípravném zápase nějaká penalta bude, abych to trochu nacvičil a v lize jsem v tom pak mohl pokračovat,“ věří si i po nezdaru exekutor pokutových kopů, který ve Slovácku většinu penalt kopal v začátcích utkání. „Tím nechci nic omlouvat, jen chci říct, že jsem se měl asi víc soustředit.
Na Slovácku jsem moc spokojený a spousta hráčů mi i závidí, že hraji ve fotbalovém prostředí. Nesmírně si toho vážím a věřím, že svými výkony si řeknu o prodloužení smlouvy. Ve fotbale jsem se naučil dvě věci. Nic nepodcenit, viz penalta s Libercem, a nic neplánovat. A těmi se já řídím a snažím se je dodržovat. Teď se hlavně soustředím, abych dobře zvládl přípravu a pak abych zvládl každý zápas v lize, protože to taky může být můj poslední půlrok ve Slovácku,“ říká Švancara, který s fotbalem začínal v Brně jako šestiletý kluk a poprvé nastoupil k ligovému utkání v jedenadvaceti letech. „Bylo to i díky tomu, že jsem předtím hrál tady. Někteří fanoušci si ještě vzpomenou, jak jsme zachraňovali druhou ligu. Na tato léta mám stále nejkrásnější vzpomínky,“ uzavírá Petr Švancara, kterého fanoušci milují i díky jeho „srandičkám“ při utkání. „Vždycky se jedná o spontánní věc, ale jenom při oslavě gólu, nebo při dobrém výsledku. Dopředu si nikdy nic nechystám. Už teď se ale těším, až dá Vít Valenta gól, a já doufám, že mu na něj přihraju!“

Na Hradiště nedám dopustit

Tak jako každá maminka, i Ladislava Švancarová je na svého syna pyšná. „Petr je tak trochu exhibicionista, kterého fanoušci milují, a to mamince vždy udělá dobře. To ale neznamená, že někdy nemám chuť ho přehnout přes koleno. Jako každý chlap, i Petr mě dokáže pořádně vytočit,“ směje se paní Švancarová.
Petr začínal s fotbalem v šesti letech v brněnském Zetoru. „Manžel s ním od mala kopal balonem, takže bylo jen otázkou času, kdy mu propadne úplně. A to se také stalo. Petr se sice vyučil elektrikářem, ale když měl jít na nástavbu s maturitou, tak u něho naplno zvítězil fotbal. Trochu mě to mrzelo, ale doufám, že si školu jednou dodělá,“ říká Petrova maminka, která spolu s manželem, dcerou a vnučkami pravidelně jezdí do Uherského Hradiště na zápasy. „Hradiště má pro nás zvláštní kouzlo. Petr tam začínal se svojí fotbalovou kariérou. A i když jsme jezdívali na utkání, kde dříve hrával, nejlepší fanoušci a prostředí jsou jednoznačně tady,“ nedá dopustit na Uherské Hradiště.
Pokud by někoho zajímal Petrův fotbalový život, není problém. „Manžel už od školky vede Petrovu fotbalovou kroniku. Jeho dosavadní kariéra už vydala na tři docela objemné knížky, což už je docela zajímavé počtení,“ uzavírá Ladislava Švancarová.

Petr je hodný a čestný kluk
Z normálního tankování na benzince se před čtrnácti lety zrodilo přátelství, které přetrvává dodnes. „U nás na Moravě jsme všichni družní, Petr jezdil ke mně na benzinku tankovat, dal kafe a prohodil pár slov. Já mu říkám, podívej, Švanci, tu šanci, cos zahodil, měls řešit úplně jinak. A on, máte pravdu, měl. Tak nějak postupně vznikalo naše přátelství. Petr je čestný a hodný kluk,“ říká na úvod Jiří Hunkes, Petrův brněnský kamarád, ač věkově by mohl být i jeho otcem. „Ode mě kritiku bere, ale ne, že bych ho kritizoval moc často. Naposledy jsem mu říkal, proč nekopal penaltu doma proti Spartě. On že se necítil. Tak já mu říkám, že to není možné, aby hráč takových kvalit přenechal tak důležitý moment jiným. Nakonec mi přiznal, že ji opravdu měl kopat. A takto nějak my probíráme jeho fotbalový život. On mě bere jako svého druhého otce,“ dodává hrdě Hunkes.
Kromě probírání fotbalových věcí na benzinové pumpě, kterou Jiří Hunkes provozuje, chodí spolu s Petrem na brněnskou Kometu. V létě na koupaliště, rodiny spolu trávily silvestra. „Postupem času přerostla obyčejná známost v přátelství. Petr chodí ke mně konzultovat fotbalové věci, měl třeba nabídku na přestup, ale chtěl jenom potvrdit svůj názor, že by chtěl v Hradišti dohrát. Moc se mu tam líbí, lidé ho mají rádi. Jenom mu musím pořád opakovat, že kdyby víc na sobě makal v tréninku, byl by už dávno v Realu a minimálně hrál za nároďák. Říkám mu, dojdi s míčem po šestnáctku, zavři oči a naper to přímo do brány. Kličky jsou sice hezké, ale moc branek takto nedáš,“ radí Švancimu jeho kamarád Jiří Hunkes, který na závěr dodává: „Na jeho čestnosti a slušnosti se dá opravdu stavět. Láska k rodině a k dětem je u něho na prvním místě.“

Má nejlepší statistiku ze všech
Když jsme hodnotili podzimní část, tak Petr z toho jako hráč vychází nejlépe. Dával góly ze hry, měl asistence, proměňoval pokutové kopy. Pokud se na to podívám systémem kanadského bodování, určitě má nejlepší statistiku ze všech útočníků, kteří zasáhli do hry. Nejenom že góly střílel, ale připravoval je i spoluhráčům a v tom je jeho největší síla. Abychom mohli být naprosto spokojení s jeho výkonem, měl by přidat více vlastních gólů ze hry. Pokud se nepletu, tak dal jenom dva a to je na útočníka, který pravidelně nastupuje, docela málo. Jeho kladem je i to, že u soupeřů budí respekt, a v neposlední řadě vnáší hodně pozitivní element do kabiny, což je důležité. Pokud Petr zapracuje na věcech, o kterých ví, že by měl, tak bude ještě lepším hráčem.Miroslav Soukup, trenér 1.FC Slovácko

autor: RADEK SALAQUARDA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace