„Těžko úspěchy lovit, když řádí covid,“ říká šampion a poeta Karel Matuš
Foto: iDobryDen.cz
Motocyklový závodník Karel Matuš z Uherského Hradiště se po dvou letech vrátil na trůn, ve třídě Klasik do 750 ccm vybojoval ve stínu pandemie koronaviru titul mistra republiky na přírodních okruzích CAMS (Českomoravská asociace motocyklového sportu)! Triumf si zajistil po šesti závodech, závěrečné dva podniky už kvůli závadě na stroji i epidemiologické situaci neodjel.
„I když to byla zvláštní sezona, ve které se jelo málo závodů, tak jsem samozřejmě spokojený. Titul republikového šampiona se nikdy neomrzí, navíc jsem se po loňském stříbru vrátil na vrchol,“ usmívá se Matuš, který do zkrácené sezony vstoupil ve velkém stylu.
Na Jarní ceně Brna, která se na autodromu jela až v červnu s dvouměsíčním zpožděním, si připsal body za 1. a 2. místo. Když pak umístění zopakoval i v brněnské Letní ceně, stal se hlavním favoritem na titul. Pátý díl seriálu se konal na letišti v Trenčíně, kde Matuš skončil dvakrát těsně pod stupni vítězů. „Závody jsem bohužel odjel na náhradní motorce, protože na hlavní mi odešel motor. I dvě čtvrtá místa mi však zajistila dostatečný bodový náskok, který mi stačil na celkové prvenství. Vynechal jsem tak závody na Dymokurském okruhu ve Dvoře Králové nad Labem i na Slovensku, kam bych stejně už kvůli covidu nejel,“ uvedl Matuš, kterého nejvíc mrzí, že z kalendáře kvůli koronaviru vypadl Slovácký okruh o cenu Bohumila Kováře ve Starém Městě. A je otázkou, jestli ještě ožije. „Každým rokem řešíme větší a větší problémy, pořadatelské i finanční. Uvidíme, zatím ale zůstávám optimistou,“ říká závodník, který už léta řádí ve třídě Klasik do 750 ccm na motorce Suzuki GS 750.
Vůně motorů jej lákala od dětství, pionýra proháněl už na základní škole. „Motorky, to byla vždycky moje vášeň. Když to někde zaburácelo, byl jsem tam. Začínal jsem jako mechanik u bratrů Málkových, kteří jezdili motokros,“ vzpomíná. Když se po vojně oženil do Uherského Hradiště, měl to štěstí, že jeho švagr Milan Vrtal jezdil silniční závody tzv. katalogů (upravené cestovní motocykly - pozn. autora). „A tak jsem se ocitl mezi silničáři, dělal jsem hlavního pořadatele Kněžpolského trojúhelníku a stále taky mechanika. Závodní kariéru jsem odstartoval až ve třiatřiceti letech, kdy Svazarm na můj popud koupil motorku Čz 350. Slíbil jsem, že pak začnu jezdit, a vydržel do dneška,“ usmívá se osmašedesátiletý Matuš.
I když získal do sbírky další mistrovskou trofej, v jednom okamžiku mu bylo do pláče. Smutek v jeho srdci zavládl, když z kalendáře Moto GP zmizela kvůli nedostatku finančních prostředků Velká cena Brna. „Na Masarykův okruh nedám dopustit, od malička jsem tam jezdíval a sledoval Agostiniho, Redmena a další borce. S mnohými jsem se pak poznal osobně. Co se teď v Brně děje, mě moc mrzí. Jak vůbec může primátorka prohlásit, že město Velkou cenu nepotřebuje? Vždyť po deset dní v Brně žije dalších dvě stě tisíc lidí, kteří utratí obrovský balík peněz. A nepomůže ani vláda, která rozhazuje miliardy a nemá sto milionů na rekonstrukci autodromu,“ neskrývá rozhořčení Matuš, jehož jméno a fotografie je i v Síni slávy Masarykova okruhu. „Zajel jsem na něm historicky první měřený čas, to prvenství mi už nikdo nevezme,“ připomíná s tím, že stál na startovním roštu i při prvním zkušebním závodě v roce 1987, který se jel jako krajský přebor Moravy. Ve stopětasedmdesátkách skončil třetí.
A jak vidí letošní motocyklovou sezonu? „Poeta by řekl: Těžko úspěchy lovit, když tu řádí covid…, ale snad se na start postavím a zabojuju o obhajobu titulu,“ přeje si nestárnoucí jezdec, který se ještě ani zdaleka nechystá do závodního důchodu. „Kdepak. Dokud vydržím na motorce, budu závodit,“ prohlásil Matuš.