Tomáš Polách: Fotbal není počítačová hra

Foto: 1.FC Slovácko  /  Realizační tým 1.FC Slovácko doplnil jeho bývalý hráč Tomáš Polách.

Dobří holubi se vracejí a v případě Tomáše Polácha platí toto pořekadlo dvojnásob.

Do nejvyšší fotbalové soutěže vstoupil v den, kdy si na české vrcholné scéně odbyl premiéru 1.FC SYNOT. Psal se 27. červenec 2000 a po remíze s pražskou Slavií 1:1 přidal tento dirigent fotbalových orchestrů v dresu Slovácka dalších 144 ligových startů, více jak polovinu z celkových 268 zápasů, které dosbíral v brněnské Zbrojovce. Dva dny po Novém roce vstoupil znovu do prostor fotbalového stánku v Uherském Hradišti coby člen 1.FC Slovácko, tentokrát jako nový asistent hlavního kouče Ondřeje Smetany.

Tome, dnes udělám na své novinářské dráze poprvé výjimku a na stránkách našich novin ti budu tykat, protože se známe čtvrt století, mockrát jsme se bavili o tvém vztahu ke Slovácku i 1.FC SYNOT a tak trochu jsem doufal, že se jednou vrátíš.

Ten den nastal 3. ledna 2005. Co na tebe dýchlo, když jsi vstoupil do tribuny stadionu Miroslava Valenty, tedy prezidenta klubu, který vlastně stál na startu tvé fotbalové kariéry?

(dlouze přemýšlí) No, začínáš zostra… Nevím, co na mě dýchlo, ale vím naprosto přesně, s kým jsem se poprvé střetl hned za vstupem do tribuny… Byl to „Palec“, se kterým jsem nastupoval ta léta v Synotu i Slovácku v jednom týmu. Hlavou mně prolétlo všechno to dobré, ale i zlé, co klub tehdy provázelo. To mám stále hluboko v sobě a jsou to věci, na které se nezapomíná.

To dobré i zlé, co klub provázelo, má ještě řada fanoušků Slovácka v paměti stejně jako ty. Já tě ale musím vrátit do reality a splnit svoji novinářskou povinnost. Potkal ses za tím vstupem s Honzou Palínkem, nebo s Tomášem, jeho synem?

No vidíš, to máš pravdu, vždyť já budu v realizačním týmu už i s jeho synem!!! Ten čas strašně letí. (smutně) Ale jsem rád za oba dva (smích)… a potkal jsem se samozřejmě s Honzou.

Tvoje angažmá ve Slovácku se upeklo přes Vánoce. Byl to ten nejkrásnější dárek pod stromečkem?

Vánoce jsou rodinné svátky, takže dárky pod stromečkem jsou také rodinné, ale vím, jak to myslíš… Ti, kdo mě sledují, asi ví, že jsem po odchodu z lavičky Zbrojovky byl bez angažmá a fotbal mně samozřejmě brzy chyběl. Nebudu tajit, že jsem po konci v Brně byl v kontaktu s lidmi ze Slovácka a jednali jsme i o mém příchodu. Z různých důvodů to nevyšlo a pak přišel blesk z čistého nebe v podobě telefonátu Ondry Smetany po posledním zápase Slovácka na Baníku. A nebudu popírat, že mně udělal neskutečnou radost. V následujícím týdnu jsme si s Ondrou v Brně sedli a snad dvě hodiny spolu mluvili a poznali jsme, že fotbal vnímáme stejně a jsme také lidsky na stejné vlně. To je pro fungující spolupráci základní předpoklad. Pak už to byl spíše administrativní proces a já se celou dobu těšil a stále těším na společnou práci v klubu, který velmi dobře znám. Hned na úvod ale chci zdůraznit, že je to pro mě zároveň obrovská zodpovědnost nejen k Ondrovi, jako hlavnímu trenéru, ale všem lidem v klubu, kteří se vlastně nezměnili, prostředí, které se sice zmodernizovalo, ale pořád je v něm cítit ta fotbalová rodina Slovácka, a samozřejmě k fanouškům, kteří mně pamatují nebo které pamatuji já ze svých častých návštěv zápasů Slovácka v posledním období.

Pojďme od emocí ke každodenní práci. Měl jsem možnost vidět jeden trénink vedený Ondřejem Smetanou a z něj přímo tryskala energie. Jak budete mít rozdělené role, budeš podobným způsobem tlačit energii do hráčů, nebo budeš tím asistentem v nadhledu?

S Ondrou jsme stejné typy trenérů, kteří jsou zvyklí vydávat na trénincích i v zápasech ze sebe všechno. Vím, jak Ondra pracuje, a myslím, že tým potřebuje pumpovat energii ze svého okolí. Na druhou stranu bude určitě i pro hlavního trenéra lepší, když se bude moci v některých chvílích podívat na hráče a jejich práci při tréninku s odstupem a některé věci si vyhodnotit. V ten moment jsem připraven převzít na tréninkových jednotkách jeho dominantní roli. Nesmíš ale zapomínat, že realizační tým netvoříme jen my dva. Jsou v něm další členové a jsem rád, že realizák a vůbec podmínky na Slovácku jsou na výborné úrovni. O to víc se na práci těším.

Léto, ale i podzim naznačily, že tým prochází přestavbou, která bude pokračovat i v zimě. Roli zkušených borců, kteří táhli Slovácko k historickým úspěchům, pomalu přebírají nástupci. Čeká na Slovácko další vlna omlazování a na co se zaměřujete při jednání o odchodech a příchodech hráčů?

Jedna věc je věk hráčů, který není rozhodující. Druhá věc jsou potřeby týmu, jeho hry, které mu mladí či „staří“ hráči mohou poskytnout. My jako realizační tým, ale i vedení klubu máme představu, jak by Slovácko mělo vypadat. Víme také, jaké hráče do této představy potřebujeme a jaké v tuto chvíli máme, a ti svoji nespornou kvalitu mají. Samozřejmě ale také víme, na které hráče dosáhnout můžeme a na které ne. Říkat v tuto chvíli jména i posty by bylo ode mě nezodpovědné, proto to ze mě netahej. Co ale říct mohu, je to, že budeme vyžadovat od všech hráčů, ať už v týmu jsou nebo do něj přijdou, aby dali do přípravy a samotných zápasů srdce a veškerou energii, kterou v sobě mají. Nejen kvůli nám trenérům a své pověsti, kariéře, ale především kvůli fanouškům. Ti jsou zvyklí na Slovácko, které je bojovné, poctivé, houževnaté, urputné, kousavé a pro každého soupeře, ať je to Sparta, Slavia, Plzeň, Baník či Budějovice, „nechutným“ protivníkem.

Fanoušci Slovácka si za poslední roky ale zvykli, že Slovácko bylo nejen nechutné, ale bylo i dominující a hlavně vítězící. Budete sázet na urputnou defenzívu, nebo na drtivou ofenzívu? Jinými slovy máme čekat „upocená“ vítězství 1:0, nebo „festivalové“ výhry 5:4?

To už jdeme na tenký led trenérského řemesla. Já nechci nikomu mazat med kolem pusy a slibovat, že chceme vyhrávat 5:4 nebo nejlépe 5:0. Každý soupeř má své a na každého platí něco jiného. Všechno má ale vždy základ v pevné defenzívě. Co snad naznačit mohu, že nebudeme chtít zakládat naši hru na hlubokém bloku, budeme chtít hrát agresivní, přímočarý, kombinačně propracovaný, rychlý přechod do finální třetiny hřiště, do šestnáctky a v ní budeme chtít být efektivní. To jsem ti ale popsal fotbalové perpetum mobile, které by si přál každý trenér a každý fanoušek.. (smích) Máme před sebou zimní přípravu, necelý měsíc na to, abychom základní prvky naší představy do hry týmu vtiskli, a po startu ligového jara si můžeme říct, kam jsme se na naší cestě posunuli a pak nás můžeš „grilovat“ otázkami.

Z toho co říkáš, cítím, že začnete sázet spíše na dravost mládí. Koneckonců, ty jsi získával první trenérské zkušenosti u brněnské mládeže. Budete se snažit zapracovávat do týmu více mladých hráčů?

Máš pravdu, že z pětiletého působení jako trenér U19 i jako šéftrenér mládeže Zbrojovky mám s výchovou a individuálním rozvojem mladých hráčů zkušenosti, ale znovu říkám, že v ligovém fotbale dnes nerozhoduje věk, ale to, co dokážeš týmu i fotbalu dát. Fotbal i tým ti to pak vrátí, ale také ti vrátí to, když fotbal i tým šidíš.

Dnešní fotbal někdy začínají ovládat data, statistiky, údaje… Jaký máš vztah k těmto moderním trendům?

V mládeži Zbrojovky i potom u áčka jsem s nimi žil každý den, takže s nimi nemám žádný problém, naopak. Jsou skvělými pomocníky. Fotbal ale zaplaťpánbůh nebude nikdy počítačovou hrou a rozhodovat jej budou vždycky individualita, originalita, ale samozřejmě podložená dovednostmi, schopnostmi, kondicí, které ti data dokáží pohlídat. Na nás trenérech je připravit hráče tak, aby zvládli data, ale abychom zároveň objevili v hráčích tu originalitu, jedinečnost, která dokáže rozhodovat klíčové momenty i zápasy.