Václav Ondřejka se vrátil do základní sestavy a jeho výkon byl vlastně jediným nebezpečím pro branku soupeře.
Václave, dostal jste se do dvou vyložených šancí. Začněme tou první. Co jí chybělo?
Krásně jsem to dostal od Urbiho. V poslední moment jsem si to špatně pokopl a zůstalo mi to pod nohama. Už jsem to musel střílet, protože by mě obránci dostihli, a zakončil jsem to jako školák.
Za pět minut jste se v malém vápně ocitl snad ještě ve větší šanci. Tam stačilo jen netrefit obránce.
Byla stoprocentní a možná ještě větší. Chybělo mně štěstí. Podobně jako na Slavii jsem trefil hráče. Kluci na mě spoléhali, že branku dám já, ale zase jsem ji nedal. Jsem z toho strašně smutný. Kluci na mě mohou být oprávněně naštvaní, že kvůli mně nemáme tři body.
Asi jste měl smůlu, že jste hrál na Nevese, který je možná nejlepším hráčem Baníku.
Určitě. Věděl jsem, že na něj budu hrát. Snažil jsem se na něj připravit. Pokud chci dát góla, tak se musím dokázat prosadit proti každému. Na hřišti už neberu ohled, kdo tam je. Určitě se mi ale bude hrát lépe na někoho jiného než na Nevese.