V Hradišti mám perfektní podmínky

V Hradišti mám perfektní podmínky
Uherské Hradiště Sport 29 / 01 / 2011

Oštěpař Martin Sklenář utekl vrstevníkům o deset metrů

Mimořádně úspěšnou sezónu má za sebou osmnáctiletý atlet Slovácké Slavie Martin Sklenář. Dokázal již podruhé ve své krátké kariéře vybojovat titul juniorského mistra České republiky, stal se novým držitelem mužského klubového rekordu a na mistrovství České republiky, kde scházel z tuzemské špičky jen Petr Frydrych, vybojoval senzační šesté místo. Již dnes se o něm v zákulisí hovoří jako o možném nástupci legendárního trojnásobného olympijského vítěze Jana Železného.
„Měl jsem štěstí v tom, že se mi po celou sezónu vyhýbala jak onemocnění, tak i zranění. Mohl jsem se proto plně zaměřit na tréninkový proces a samotné závody,“ vysvětlil vytáhlý atlet, jehož zářný rok odstartovalo mistrovství České republiky juniorů v Táboře, kde nastupoval s velkým handicapem. Vůči všem svým hlavním soupeřům byl o rok mladší, a to je v oštěpu hodně znát.
„První mé dva hody nebyly nic moc. Až ve třetím pokusu se mi podařilo hodit kolem šedesáti jedna metrů, což jsem již považoval za slušný hod. Můj největší soupeř Marek Lukáš z Opavy do té doby taky nic moc nepředváděl, ale najednou mu to ve čtvrté sadě ulítlo na 63,80 m, což bylo o sedmdesát centimetrů víc, než byl můj dosavadní osobní rekord. To mne vyhecovalo. Dal jsem do toho vše a v další sadě jsem jej přehodil asi o deset centimetrů. Úplně nejvíc mi ovšem vyšel závěrečný pokus, kterým jsem dohodil až do vzdálenosti 65,95 metru,“ zavzpomínal nadějný oštěpař.
Sklenář si tak rázem výrazně zlepšil své osobní maximum a zároveň vytvořil nový rekord v kategorii mužů v mateřském klubu z Uherského Hradiště.
O čtrnáct dnů později startoval Martin v dresu České republiky na mezistátním čtyřutkání České republiky, Maďarska, Chorvatska a Slovinska a opět z toho byl vydařený závod. „V pátém pokusu jsem hodil do vzdálenosti 64,13 m a skončil na třetím místě. Trochu mi tam však kazilo radost to, že mi Marek vrátil porážku z juniorského šampionátu a přehodil mne o 7 centimetrů,“ doplnil Sklenář.
Forma vydržela Martinovi i na mistrovství České republiky v Třinci, kde za výkon 63,07 bral konečné šesté místo.
Pro letošní sezónu má atlet velké plány, nicméně jeho hlavní cíl se ponese v mimosportovním duchu. „Musím se přiznat, že jsem v uplynulém roce kvůli závodům občas zanedbával školu, a to bych teď chtěl napravit. V letošním roce mne čeká maturita a já si moc dobře uvědomuji, že je tato zkouška dospělosti důležitá. Prioritou proto pro mne bude připravit se na ni co nejlépe a poděkovat tím svým kantorům za všechnu tu podporu a pochopení, které pro mě v průběhu studia měli,“ uvedl nadějný oštěpař.
Velké cíle si ovšem Martin klade i v atletice, kde by si moc přál hodit kvalifikační limit na mistrovství Evropy juniorů, které se bude konat v estonském Tallinu. Druhým hlavním cílem bude obhajoba mistrovského juniorského titulu. „Tam si docela věřím, protože všichni moji největší soupeři byli o rok starší, a tak již na šampionátu startovat nemůžou, a mí vrstevníci hážou přibližně o deset metrů méně než já,“ ozřejmil situaci Martin.
Třetím atletickým vrcholem bude start mladého oštěpaře v družstvech juniorů a mužů Uherského Hradiště. „Podařilo se nám vytvořit výborný tým, a tak budeme v obou kategoriích bojovat o prvoligové body. V Hradišti se mi moc líbí, protože tady mám opravdu velmi dobré podmínky ke sportování. Na stadion to mám kousek a je tady posilovna i regenerace,“ doplnil mladý rekordman.
Přesto se dá očekávat, že od podzimu bude Martin Sklenář hájit barvy úplně jiného klubu, pražské Dukly. Do svého týmu oštěpařů, ve kterém jsou nyní například Barbora Špotáková, Petr Frydrych či Vítězslav Veselý, si jej totiž vybrala legenda českého oštěpu Jan Železný.
„Měl jsem možnost s nimi absolvovat soustředění v Nymburku a musím říci, že to bylo něco nezapomenutelného. Vše bylo naprosto profesionální a navíc se dalo se všemi normálně mluvit. Když jsem například mluvil s Frydrychem, tak jsem zjistil, že zvedám jen o pět až deset kilo méně než on a přitom on háže o dvacet metrů dál. Takže síla v oštěpu není tím nejdůležitějším faktorem,“ tvrdí po setkání s aktulně druhým nejlepším oštěpařem na světě Sklenář, který si moc cení toho, že má dostat příležitost trénovat po boku těchto světově proslulých atletů.

Syn ode mne nemá žádné úlevy
Poněkud specifický nádech mají pro Martina Sklenáře jeho tréninky jak v posilovně, tak i na atletickém stadionu Slovácké Slavie. Koučem je totiž jeho táta Robert, který vidí, že v synovi dřímá obrovský talent, a rozhodně mu proto nedělá žádné úlevy.
„Někdo by si možná mohl myslet, že když je Martin můj syn, že to bude mít na trénincích snazší, ale to je velký omyl. Je tomu přesně naopak. Po Martinovi vždy žádám maximální koncentraci a nasazení, protože jinudy cesta k úspěchu nevede,“ je přesvědčen otec a trenér v jedné osobě.
Výhodu v této kombinaci spatřuje spíš pro sebe. „Martin se mi nemůže pod nějakou záminkou vymluvit z tréninku, a tak musí pravidelně chodit. Naštěstí synovi oštěp přirostl tak k srdci, že on nic takového ani nezkouší a na tréninky se těší. To je pro mne jako pro trenéra klíčové, že závodník chce sám a dokonce snad ještě víc než jeho kouč,“ vysvětlil Robert Sklenář.
Martin má podle jeho trenéra hodně nazvedáno v posilovně a také dobře pracuje na své technice. Jediný handicap spatřuje v jeho tělesné váze. „Podle mne by Martin potřeboval nabrat nějaká kila. Ideální by bylo aby měl při své výšce 102 kilogramů. Na druhou stranu, když jsme se o tom bavili s Janem Železným, tak ten to vnímá pozitivně. Říká, že se mu s Martinem bude určitě lépe pracovat, než kdyby to byl postavou takříkajíc medvěd, ze kterého již nikdo nic moc nedokáže vydolovat,“ uvedl otec.

Mamka: Tréninkové dávky znám
Martin pochází z oštěpařské rodiny. Jeho táta Robert, bývalý dlouholetý závodník, mu zároveň dělá i trenéra a o oštěpu hodně ví i jeho maminka Martina, která se této atletické disciplíně věnovala závodně také hodně let. Moc dobře proto ví, že každý výpadek v tréninku se na výsledcích výrazně projeví.
„Oštěp prakticky provází celý náš rodinný život. Začalo to již před lety, když jsem jako studentka začala dojíždět ze Slavkova do Brna na tréninky brněnské Zbrojovky, kde jsem se začala věnovat oštěpu. Tam jsem se seznámila s Robertem, se kterým jsem si jako s oštěpařem mohla předávat získané zkušenosti,“ zavzpomínala usměvavá maminka.
Oba rodiče absolvovali společně spoustu závodů a Martina se oštěpu věnovala i po narození syna Martina. „Bylo to tak, že byl již od kočárku s námi na stadionu, ať se již jednalo o závod nebo o trénink. Takže jeho pozdější specializace na oštěp tak nějak vyplynula ze situace,“ vysvětlila Sklenářová.
Maminka, která drží klubový rekord uherskohradišťské atletiky výkonem 47,10 metru, házela ještě před pár lety. „Házet oštěpem by mne bavilo pořád, ale měla jsem problém se zády a už to nešlo. Pokud člověk chce dosáhnout nějakých hodnotných výsledků, musí na sobě pracovat neustále. Výsledky jsou totiž ukazatelem dlouhodobé píle v tréninku,“ je přesvědčena tato bývalá oštěpařka.
Oštěpu nedala dnes již bývalá závodnice úplně vale. „Když má Martin nějaké závody, tak si to samozřejmě nemůžu nechat ujít. Dřív býval na našich závodech on jako divák a tak jsme si jen role  prohodili,“ smála se Martina.

Martin je perfektní sparingpartner, tvrdí Lenka Brázdilová
Kamarády a kamarádky Martina Sklenáře lze najít jak ve škole, tak i na atletickém stadionu, kde tráví prakticky veškerý svůj volný čas. Úplně nejblíže k němu patrně má sprinterka Lenka Brázdilová, která s ním absolvuje velkou část tréninků.
„Každý děláme úplně jinou disciplínu. Já sprinty a dálku a Martin oštěp. Přesto spolu velmi často trénujeme jak v posilovně, tak i na dráze a jsem přesvědčena, že si mnohokrát navzájem dokážeme pomoci,“ tvrdí sympatická běžkyně.
„Martin mi dává pořádně zabrat v posilovně, kde po sobě hážeme medicinbaly, a můžu říct, že chytat ty jeho šupy je docela náročné. Já mu to pak vracím na atletické dráze, kde spolu trénujeme spurty,“ doplnila Brázdilová.
Nadějný oštěpař je podle sprinterky perfektním sparingpartnerem, který není zahleděn do sebe, ale když je potřeba rád poradí a také sám si nechá poradit, od jiných. „Je opravdu perfektní kamarád, který na tréninku dře, co mu síly stačí, a ačkoliv se to možná nezdá, dokáže v posilovně uzvednout pořádně těžké činky. Jsem přesvědčena, že Martin hodí oštěpem hodně daleko, a já bych mu to moc přála,“ doplnila Brázdilová.

autor: HYNEK ZDENĚK

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace