Vlastimil Daníček zápas nedohrál, přestože měl na svém kontě vstřelenou branku a s jeho bojovností Slovácko mohlo myslet i na zisk tří bodů. V poločase však musel odstoupit ze hry.
Vaše branka vrátila Slovácko do hry. Na první pohled vypadala jednoduchá. Jaká byla ve skutečnosti?
Francis Kone dostal míč pod sebe a já si na něj křikl, ať mi míč posune na dva metry. Viděl jsem, že jsem volný, a snažil jsem si to umístit placírou na přední tyč, kde to má gólman těžší, protože se musí přesouvat na střed branky.
Pak jste trochu překvapivě zůstal v poločase v kabině a do druhé půle už nenastoupil. Co bylo příčinou střídání?
Zhruba ve dvacáté minutě jsem dostal loktem do hlavy a postupem času se to zhošovalo. Začínal jsem mít mžitky před očima a ve čtyřicáté třetí minutě jsem neviděl vlastně už vůbec nic. Ze hřiště jsem musel.
Odkud jste sledoval druhý poločas?
Šel jsem na střídačku a byly to snad větší nervy, než kdybych byl na hřišti.
Úvodní teplická branka vás hodně zmrazila. Byli jste pak ještě více nervózní?
Inkasovaná branka nás trochu do kolen dostala. Pak nás ale zase nakopla naše branka. Trochu jsme přitvrdili a od toho se odvíjela naše hra. Byl to spíše soubojový zápas.
Teplice jsou v posledních kolech výsledkově rozjeté. Bod je tedy z tohoto utkání dobrý?
Jedna věc je, že jsou Teplice rozjeté, druhá věc, že hrajeme doma a body rozdávat nesmíme. Teplice jsou ale v  laufu, věřily si na míči...