V Mladé Boleslavi dva, s Teplicemi jeden, v deseti zápasech celkem pět zásahů do černého. To je letošní střelecká bilance Václava Jurečky, který svými gólovými trefami pomalu, ale jistě dává zapomenout na loňskou formu Jana Klimenta.

Začátek nám dnes vůbec nevyšel. Naše kombinace byla pomalá a nechali jsme si dát z jednoho brejku gól, což nás probralo. Pomohl nám gól na 1:1, nicméně v poločase jsme si řekli, že musíme vytrvat a zápas zlomit, protože Teplice dnes hrály hodně soubojový, důrazný fotbal. Jsem rád, že jsme rychle odskočili na 3:1, ale na druhou stranu je škoda, že jsme nechali zápas dojít až do takových nervů. 

Sám jste mohl hned vzápětí po druhé brance přidat gólovou pojistku. Vyčítáte si, že jste ve vyložené šanci selhal?

Samozřejmě, že mě to mrzí, protože jsem mohl mít znovu dvougólový zápas a situace v utkání mohla být jiná. Pro mě je to další zkušenost, že se musím soustředit i bezprostředně po vstřelené brance. Naštěstí nás ta moje neproměněná šance nemrzela.

Při své gólové trefě jste ani moc nemířil, že? Jen stačilo prostřelit gólmana.

Chtěl jsem jen trefit bránu, což se mně povedlo. Že míč prošel gólmanovi mezi nohama, byl jen bonus.

Přestože jste v zápase prohrávali, tak se zdálo, že na hřišti nepanikaříte. Už jste vyspělejším týmem?

Mužstvo je už dlouho spolu a určité automatismy jsou už zažité. Proto se snažíme stále hrát svůj fotbal.

Pět branek za deset zápasů. Když to tak půjde dál, tak to vypadá na patnáct tref za sezónu. To by nebylo špatné číslo. Stále se hledal nástupce Jana Klimenta a zdá se, že ho Slovácko má ve vás.

Byl bych za to samozřejmě rád. (úsměv) Soutěž je ale dlouhá a v první řadě bude rozhodující, jak mně bude držet zdraví. Pochopitelně jsem ale rád, že mně trenéři dávají důvěru. Za to jim musím poděkovat. 

Dnešní gól byl pro vás typický? Zakončení uvnitř šestnáctky...

Mým úkolem je zavírat první tyč, což se mně u té vstřelené branky podařilo. Jen je škoda, že tu šanci vzápětí jsem neproměnil. Mít ve statistice šest branek by bylo lepší. (úsměv)

Vypadá to, že se trefujete spíše ze složitějších pozic než z vyložených šancí. Nemáte ten pocit?

Vidíte, to Je docela možné. Nevím, jak to vysvětlit.

Dnes se na gólech hodně podíleli krajní obránci. Je velká výhoda, že dokáží hrát tak ofenzívně?

To je velká výhoda, protože krajní beci vlastně dnes rozhodují zápasy. Jeden krajní bek dnes na góly centroval, druhý dva góly dal. To je velká pomoc.

Teplice se vás snažily překvapit nasazením devětatřicetiletého Jana Rezka. Podařilo se jim to?

To nám bylo docela jedno. Soustředili jsme se na svoji hru. Doma musíme bodovat naplno pokaždé. Samozřejmě jsme věděli, koho Teplice v sestavě mají, ale určitě jsme to nijak zvlášť neřešili.

Byl závěr utkání z vaší strany hodně nervózní? Báli jste se o výhru?

V první řadě jsme soupeře pustili úplně zbytečně do nějakého závěrečného tlaku. Nervy to tak byly, ale podařilo se nám výhru udržet.

Po závěrečném hvizdu skončila většina vašich spoluhráčů vleže na hrací ploše. Byli jste hodně vyčerpaní?

Bylo to skutečně náročné. Už jsme vzpomínal, že Teplice hrály soubojový fotbal, hodně agresivní a my jsme se jim v tom museli vyrovnat.

V prvním poločase jste se příliš nedostal k míči a zakončení. Cítil jste se v útoku osamocen?

Pramenilo to z naší pomalé kombinace a v křídelních prostorech drželi míč až příliš dlouho. Centry přicházely až příliš pozdě a nebylo moc prostoru k prosazení.

V hrotu útoku podstupujete řadu soubojů. Nebral byste k sobě nějakého parťáka?

Hrajeme na jednoho útočníka, ale myslím, že ať už s Míšou Kohútem nebo Milanem Petrželou se dobře doplňujeme.