Valašský silák závodící za Hluk

Valašský silák závodící za Hluk
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 11 / 02 / 2012

První mistrovství republiky v páce v Praze na Brumlovce na začátku devadesátých let bylo zároveň i prvním závodem, kterého se Jaroslav Štůsek zúčastnil. Když s tímto na tu dobu neobvyklým sportem začínal, měl čtyřicet let a hlavním důvodem byla zvědavost. „Předtím jsem dělal dvacet let dřevorubce v lese, takže předpoklady jsem měl. Přírodní trénink je mnohdy lepší než posilování s činkami v posilovně. Chtěl jsem si jenom dokázat, jestli už jsem starý nebo ne a jestli na takový sport ještě mám. Nakonec se mi podařilo vybojovat třetí místo v kategorii mužů na levou ruku,“ říká valašský silák Jaroslav Štůsek ke svým pákařským začátkům.
Úspěch na republikovém šampionátu mu vlil novou krev do žil a armwrestlingu se začal věnovat s ještě větší vervou. „S kamarády jsem si začal vyměňovat zkušenosti s tréninky, jak správně posilovat. Musel jsem si nastavit určitý rytmus. Postupem času jsem dosahoval docela dobrých výsledků. Asi tak před deseti lety jsem se poznal s Dušanem Tesaříkem, který mi nabídl, abych začal závodit za Hluk,“ vysvětluje, jak z Malé Bystřice u Vsetína přešel závodně do Hluku. „Sice i u nás na Valašsku máme kluby, které se tomuto sportu věnují, ale já jsem už do začátku spíše věřil klubu v Hluku, který měl v republice dobré jméno,“ doplňuje Štůsek.
V roce 2011 se pákař Jaroslav Štůsek zúčastnil jak mistrovství Evropy, tak i světa. A z obou velkých akcí vždy odjel s medailí. Z Evropy se dvěma zlatými, ze světa se stříbrnou a bronzovou. „Někdy evropský šampionát bývá těžší, protože je na něm více závodníků jak z Ruska, tak z jeho bývalých zemí. Na svět zase jezdí Američani a Kanaďané, ale ti nedosahují takových kvalit jako právě závodníci z Ruska,“ říká dvojnásobný evropský šampion z turecké Antalye. „Toto mistrovství patřilo asi k nejlepším, co jsem zatím zažil. Tak jak bylo o nás postaráno, klobouk dolů,“ smekl poklonu pořadatelům. „V každé kategorii je kolem šestnácti závodníků. Ve finále na pravou ruku s ruským závodníkem, kterého jsem ještě nikdy neporazil, jsem si myslel, že ho zase neudělám. On je totiž zároveň trenérem ruské reprezentace. A řeknu vám, že to byla opravdová dřina,“ vzpomíná na finálový boj s Alexanderem Pozdnyakovem v kategorii GrandMasters do 90 kg. O něco lehčeji se probojoval i k titulu na svou oblíbenou levou ruku, kde drtil jednoho soupeře za druhým. „Ve finále jsem si poradil i s německým šampionem, o kterém jsem si myslel, že mi dá větší práci,“ směje se k zisku zlaté evropské medaile.
Ke konci roku pak odletěl do Kazachstánu na mistrovství světa, ze kterého se nechtěl vracet s prázdnou. V kategorii GrandMasters do 90 kg opět nenašel v cestě do finále na levou ruku přemožitele. „Opět se mi do cesty postavil ruský závodník, tentokrát Oktay Mamedov, se kterým jsem dvakrát prohrál, a bral stříbrnou medaili. V bojích na pravou ruku jsem postupně vyřadil Američany a Rusy. Pak jsem ale narazil v semifinále na domácího borce, se kterým jsem bohužel padnul. Ale i třetí místo je krásné,“ je spokojený Štůsek se svým vystoupením na mezinárodní scéně.
Před samotným mistrovstvím, nebo respektive před každými velkými závody je potřeba upravit váhu. „Čtrnáct dní až tři týdny před závody musím shodit pět až šest kilo. A jelikož jsem valašský člověk a mám rád vepřo knedlo zelo a všechno, co se pašíka týče, je opravdu vždy co shazovat. Oproti jiným závodníkům mám ale pořád tu výhodu, že na Valašsku se opravdu dělá rukama, takže není problém si váhu upravit. Stačí kamarádům pomáhat se dřevem a máte v sobě tolik síly, že ti, co posilují ve městech, na takový výkon nikdy nedosáhnou,“ nedá dopustit na pořádnou práci v lese. I přesto, že už Jaroslav Štůsek pracuje v Praze, na víkendy se jezdí zapotit na rodné Valašsko. „Můj zaměstnavatel Metrostav mi platí posilovnu a zároveň sponzoruje i závody. Bez této podpory bych se mimo republiku ani nepodíval,“ je rád, že má v zádech jednoho ze dvou sponzorů. „Tím druhým je Nadace Děti-kultura-sport, která ovšem kvůli novému loterijnímu zákonu už naši činnost asi podporovat nebude. Tím pádem jsou ohroženy i mé plány na obhajoby loňských výsledků,“ naopak posmutněl Štůsek.
„I po padesátce by člověk měl nějaký sport dělat, podle mě je to určitý smysl života. Sice i já mám chvilky, kdy se musím přinutit. Ale ten pocit, když si pořádně zatrénuji, nebo když vyhraji závod, se nedá popsat. Na druhou stranu neříkám, že nemám rád slivovici. A jestli si ji vozím i na závody? Takovou otázku bych ani nepokládal. To je samozřejmé. I v našem sportu jsou kontroly, ale třeba kapky proti kašli jsou zakázané, na rozdíl právě od štamprle dobré valašské. Pokud zrovna nebudíte veřejné pohoršení, tak alkohol zakázaný není,“ směje se na závěr, s jakým dopingem se může na závody.

Porazil velkou konkurenci
Pákař Jaroslav Štůsek závodící za Armwrestling klub Hluk během loňského roku absolvoval evropský i světový šampionát. Jak z Turecka, tak z Kazachstánu přivezl medaile. Dvě zlaté, stříbrnou a bronzovou. „Loňský rok byl asi jeho nejúspěšnějším. Podařilo se mu vybojovat dva evropské tituly a druhé a třetí místo na mistrovství světa. Oba ty šampionáty probíhaly u pákařských velmocí a oba byly nabité hlavně borci z východního bloku, což jsou vždycky nepříjemní soupeři. Určitě mu daly závody pořádně zabrat,“ shrnuje parádní rok v podání Jaroslava Štůska trenér hluckých pákařů Dušan Tesařík, který borce z Valašska přivedl pod hluckou tvrz. „Po zániku klubu, za který Jarda na Vsetínsku závodil, jsem ho oslovil, jestli nechce přestoupit do Hluku i se svým synovcem Alešem Studénkou. Oba v té době byli totiž jedinými aktivními členy zaniklého klubu a protože jsme se už nějakou dobu znali, moc jsem ho přemlouvat nemusel,“ doplňuje Tesařík.
„První, co se mi u Jardy vybaví, je naše první setkání. V době, kdy jsem s pákou začínal, on už byl zkušeným závodníkem. V Podivíně na mých třetích závodech v kariéře jsem na něho narazil. Moc šancí na úspěch jsem ale proti němu neměl. I když mě porazil, naše přátelství od té doby trvá,“ uzavírá Tesařík.

Těžko ho přetlačit
Zvědavost a zároveň možnost si něco dokázat. To byly hlavní důvody, proč se Aleš Studénka začal věnovat armwrestlingu, stejně jako jeho strýc Jaroslav Štůsek. „Hlavně ze začátku jsem se od strýce hodně učil. Čím víc jsme spolu trénovali, tím jsem tomu sportu více propadal. Nakonec jsem s ním odešel závodit do Hluku, protože u nás klub svou činnost ukončil,“ říká Studénka, který v loňském roce obdivoval, jakých úspěchů jeho rodinný příslušník dosáhl. „Určitě se jedná o krásné úspěchy, které si za to, co tomu sportu dává, zasloužil. Jednak se přes týden snaží i během práce posilovat a k tomu ještě má výhodu, že dělal dlouhé roky v lese se dřevem a i teď občas, když někdo potřebuje, rád přidá svou pevnou ruku k dílu. Tím pádem se neustále udržuje v kondici,“ popisuje všestrannou přípravu svého strýce.
Zatímco Jaroslav Štůsek využívá síly, kterou získal prací v lese, u Aleše Studénky je to trochu jinak. „Já v lese nepracuji, v tom se od strýce liším. Spoléhám na posilovnu. Pokud si během tréninku dáme páku mezi sebou, jsou naše šance půl na půl. Ale jinak každý závodíme v jiné kategorii. I přesto je těžké ho přetlačit,“ říká Aleš Studénka, který na mistrovství republiky vybojoval v loňském roce druhé místo na pravou ruku v kategorii do 100 kg.

Jaroslasv Štůsek  
Armwrestling Hluk

Největší úspěchy v roce 2011
1. místo ME v kategorii Grandmasters do 90 kg na pravou i levou ruku
2. místo na MS v kategorii Grandmasters do 90 kg na levou ruku
3. místo na MS v kategorii Grandmasters do 90 na pravou ruku

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace