Exkluzivní rozhovor s gólmanem Michalem Daňkem

Michal Daněk patří k nejzkušenějším gólmanům v lize. Mezi třemi tyčemi kroutí jubilejní desátou sezónu a na svém kontě má sto třiašedesát startů. Přesto stál dlouhou dobu tak trochu stranou a až před třemi lety, po odchodu Dušana Melichárka, se vrátil na ligovou scénu. Při zranění Milana Heči se mezi třemi tyčemi usadil na delší dobu a hned se stal oporou našeho celku.

Michale, máš na svém kontě mistrovský titul, zisk českého poháru i Superpoháru, byť krátké, ale přesto angažmá v anglickém fotbalu při hostování ve West Bromwich Albion… Jak se hledá motivace vrátit se do branky v našem Slovácku?
Určitě jsem ve fotbale nedokázal všechno, co jsem chtěl a jako malý kluk si i vysnil. Třeba to zahraniční angažmá bylo skutečně jen velmi krátké, ale teď jsem s tím už smířený. Motivaci ke každodennímu tréninku ale vůbec nehledám složitě. Fotbal mám stále hrozně rád a baví mě jej dělat na profesionální úrovni. Navíc ve Slovácku jsem do něj získal novou chuť a s ní přišla i ta motivace.
Před příchodem na Slovácko jsi dva roky ligu nechytal, přestože jsi byl možná v optimálním brankářském věku a s bohatými zkušenostmi. Co se tenkrát vlastně stalo?
My jsme tenkrát spadli s Budějovicemi do druhé ligy a Budějovice se pak zbavovaly nejdražších hráčů. Proto se zbavily i mě. Domluvili jsme se proto na ukončení spolupráce a já šel na poslední chvíli aspoň na hostování do střížkovské Bohemky, která tehdy taky hrála druhou ligu. Podmínky tam sice nebyly úplně ideální, ale prostě jsem chytal a to bylo to hlavní. Zase ale nemůžu říci na tehdejší Bohemku jedno křivé slovo.
Celkově to pro mě byla další zkušenost do života. I kdybych tenkrát trval na dodržení smlouvy v Budějovicích a zůstal tam, tak nevím, jak by se moje kariéra dále vyvíjela. Určitě bych chodil jen někam běhat, ale brankář potřebuje chytat.
Ve Slovácku budeš už třetím rokem, ale nejdelší období v jednom klubu jsi strávil v Plzni. Jak na to působení vzpomínáš? Tehdy to byla asi jiná Plzeň, než je v současnosti…
V Plzni jsem strávil bez hostování čtyři roky a tehdy se Plzeň skutečně jen pomalu rozbíhala. Byl jsem tam v době, kdy jsme vyhráli Český pohár a Plzeň poprvé postoupila do evropských pohárů. U těch jsem už ale nebyl.
V té době jsi už měl za sebou hostování v anglickém West Bromwich Albion. Přestože sis v Premier League nezachytal, muselo být setkání s anglickým fotbalem zkušeností k nezaplacení.
Samozřejmě. Byl jsem tam v období, kdy jsme do Premier League postoupili. Je pravda, že kromě přáteláků jsem tam za áčko nechytal ani minutu, ale dostali jsme se do finále poháru s rezervou, za kterou jsem chytal pravidelně, ale určitě to byla největší zkušenost v životě. Jiná mentalita lidí, fotbal pochopitelně na úplně jiné úrovni… To se samozřejmě nedá vůbec srovnávat.
Anglický půlrok byl zatím jediným zahraničním angažmá. Nelituješ toho, že zůstalo jen u poloviny sezóny?
Když se na to dívám s odstupem času, tak to pochopitelně líto je, ale já v Anglii zůstat mohl. Hlavním důvodem bylo, že jsme s přítelkyní čekali rodinu, já jsem spíše rodinný typ a nechtěl jsem být v zahraničí sám.
Po hostování v Anglii už žádná možnost jít do zahraničí, třeba do nějaké exotičtější ligy, nebyla?
Nějaké možnosti byly, třeba jsem mohl jít na Kypr, ale jak jsem říkal, já jsem opravdu rodinný typ a letět tam bez rodiny a nemít to vyvážené penězi, to jsem nechtěl. Letět přes půl světa a mít z toho třeba i příjemnou dovolenou, ale bez rodiny, to opravdu ne.
Ve fotbalových kruzích máš přezdívku „Koza“. Jak jsi k ní přišel a používá se stále?
Ale ano, používá se. Spousta lidí z fotbalového prostředí mně neřekne jinak než Koza nebo Dáňo. Tu přezdívku mi přišil, už když jsem byl malý kluk, kamarád, který už bohužel není mezi námi. Ten mi říkával: Michal, kozy píchal, a to mi zůstalo. (smích)
V úvodu rozhovoru jsi řekl, že jsi ve Slovácku našel novou chuť do práce. Čím to je? Je to tím, že za rodinou dojíždíš domů?
Máte pravdu. Je to kousek, nedojíždím sice každý den, ale dvakrát, třikrát v týdnu ano. Chuť mi dala i mentalita lidí na Slovácku. Jsou velmi přátelští, klub je celkově na českou ligu na velmi dobré úrovni. Nemůžu říci na top špičkové úrovni, to je maximálně Sparta, Slavia, Plzeň a možná dva tři další kluby, ale na to, co jsem v české lize prošel, můžeme být rádi, co na Slovácku máme a v jakém stavu to máme. Možná je to také mým věkem, kdy si chci fotbal maximálně užívat. Proto mi nevadí připravovat se a třeba i čekat na šanci. Proto nekřičím jen: Chci chytat, chci chytat!, nemám v plánu být uražený a dělat problémy. Z toho jsem už vyrostl, i když neříkám, že jsem nikdy takový nebyl.
Jak je to vůbec s tvojí budoucností ve Slovácku?
Smlouvu mám od léta ještě na rok, a co bude potom, to uvidíme. Já bych se určitě nebránil tomu ještě zůstat. Jsem na Slovácku spokojený a navíc jsem tady i rád. Jestli se spolupráce prodlouží, záleží na spoustě okolností.
Pojďme mezi tři tyče. Teď prodlužuješ sérii zápasů, které chytáš v řadě, a jsou mezi nimi i tvoje další nuly. Už cítíš zápasovou jistotu?
Samozřejmě že je lepší, když chytáte více zápasů za sebou, než když naskočíte na jeden dva zápasy. To je člověk více nervózní, že udělá chybu a hned to klukům zkazí. Pochopitelně, že mám lepší pocit, když můžu klukům pomoci svým výkonem na hřišti. Proto jsem rád, že hned ty první zápasy skončily s nulou.
Vezměme poslední zápas v Hradci. Jak jsi jej viděl z pohledu brankáře, který má celé hřiště před sebou?
Prohra byla pro nás obrovským zklamáním. Jeli jsme tam s cílem určitě neprohrát a vítězstvím se posunout v tabulce nahoru. Dívat se spíše pod nás je úplný nesmysl. Zvláště když se nám teď herně daří a předvádíme dobré výkony. V Hradci nám to ale nevyšlo. Rychle jsme inkasovali, z penalty, o které ani nechci mluvit, protože český fotbal prostě takový je. No a rychle jsme inkasovali i ve chvíli, kdy jsme vyrovnali. Pokud bychom ten nerozhodný výsledek udrželi déle a neudělali ty hrubky před druhým gólem, tak jsme zápas mohli přivést i do vítězného konce.
V kádru patříš k těm nejzkušenějším hráčům. Co říkáš na schválený model ligy, podle kterého se od sezóny 2018/19 přidá po třiceti kolech nadstavbová část, kdy budou týmy rozděleny do tří skupin?
Přibydou nějaké zápasy a to je pro nás hráče vždycky lepší. Nebudeme jen trénovat, možná budeme hrát i rytmus středa-sobota. To je pro hráče vždycky lepší, protože může i v případě porážky na ni rychleji zapomenout a soustředit se na další zápas. Lepší bude, že i zápasy v závěru základní části budou mít svůj náboj. Bude se hrát o něco do posledního kola, ať už budete kolem desátého, nebo šestého místa. Zápasy budou mít určitě větší náboj.
Před námi je závěr ligy a snad poprvé v ligové historii Slovácka budou oba zápasy na domácím hřišti, a to proti atraktivním soupeřům. Budete si chtít ty poslední dva zápasy hlavně užít?
Určitě si je chceme užít. Když je člověk zachráněný, tak si v utkání může dovolit daleko více věcí, než když je pod psychickým tlakem. My jsme rádi, že jsme se tak brzo zachránili, a poslední dva zápasy chceme zvládnout co nejlépe už kvůli tomu, abychom se skutečně posunuli v tabulce o nějaký stupeň výše. Určitě je lepší skončit sedmí osmí než dvanáctí či třináctí. Hlavně ale chceme předvádět hru, kterou jsme předváděli v posledních zápasech, a co je pro nás nejdůležitější - chceme hrát tak, abychom potěšili naše fanoušky.