Veliče Šumulikoski: Podmínky kulhají za výsledky

Veliče Šumulikoski: Podmínky kulhají za výsledky
Foto: Aleš Mazúrek  /  Veliče Šumulikoski je součástí slovácké, fotbalové rodiny
Uherské Hradiště Sport 06 / 10 / 2021

Slovácko svým fotbalem baví celý region. Po loňském nahlédnutí do kvalifikace evropských pohárů se tým Martina Svědíka drží na špici tabulky nejvyšší soutěže i v letošní sezóně. Podpis pod historickými sezónami má také Veliče Šumulikoski, který od zeleného trávníku přesedl za manažerský stůl.

Slovácku se daří na hřišti a vám také v osobním životě, kde jste zaznamenali další přírůstek do rodiny. Užíváte si radost a pohodu?

 Ano, narodila se nám holčička. Vedle Tobiase a Liliany máme Laru a všichni jsme moc šťastní. Jen Tobi si prvně přál brášku, ale teď je z malé Lary nadšený. (smích)

Pojďme ke Slovácku. Start do sezóny nebyl úplně šťastný. Na úvod přišlo zbytečné vyřazení s bulharským Plovdivem. Překvapilo vás, že mužstvo se s vyřazením docela vyrovnalo a začátek ligové soutěže zvládlo?

 Mužstvo je dlouho pohromadě a je velmi dobře připravené. Někteří hráči neměli dostatek zkušeností, ale teď nasbírají i čtyřicet zápasů za sezónu a takové množství utkání s sebou zkušenosti už přinese. Navíc téměř všichni jsou fotbaloví, tzn. chtějí hrát konstruktivní fotbal. Když si potom sednou všechny tyto aspekty, tak se můžeme dostat na příčky, které momentálně okupujeme.

 Je Slovácko momentálně na vrcholu svých možností, nebo může pomýšlet v ligové tabulce ještě výš?

Můžeme jít ještě výš. Poznáváme, že hrát dokážeme s každým, ať doma či venku. Navíc všichni drží pohromadě a vytváří výbornou partu. Někdy je ale potřeba k vrcholným výsledkům i štěstí, takže jsme v prognózách opatrní.

Parta v kabině je jedinečná

 Ve své kariéře jste zažil spoustu "kabin". Je ta slovácká výjimečná?

 Tady byla vždycky výjimečná parta, ale nevyhrávalo se tolik. No a samozřejmě, pokud se na hřišti daří, tak je nálada ještě lepší. Dobrá parta vám na hřišti udělá deset až dvacet procent výkonu. V cizině, kde jsem dlouho působil, pak taková atmosféra v kabině vůbec neexistuje. Tam hraje každý na sebe.

 Změnili jste cíle na tuto sezónu? Chcete se znovu pokusit o poháry?

To vůbec neřešíme. Už jste si možná i zvykli, že o konkrétních cílech nemluvíme. Jediné, co platí, je, že chceme vyhrát vždy ten nejbližší zápas. Výhry samozřejmě baví hráče, baví diváky a baví i nás, co pracujeme v klubu.

 Slovácko se usadilo mezi českou elitou. Daří se vám s výkonností zlepšovat i klubové podmínky?

Na rovinu musím říct, že tady máme velké rezervy. Teď ani nechci srovnávat podmínky se zahraničními kluby, kde jsem hrával, protože to nejde. Když ale začínáte šlapat na paty Spartě, Slavii, Plzni, Baníku, Olomouci a jiným, tak pak už srovnávat musíte, protože jste přímými konkurenty těchto klubů a ony se snaží vám přetahovat hráče. Na mysli mám hlavně ty nejperspektivnější.

 Co vám v zázemí nejvíce chybí?

 To by byl dlouhý seznam. Začnu možná jednoduchými šatnami pro mládež. Naše akademie vychová některého hráče a pak za námi přijdou jeho rodiče, kteří dostanou nabídku z klubů, kde mládežnické týmy mají svou "bázu", tedy tréninkové centrum... Materiální zázemí nemá koneckonců ani první mužstvo... My už s malými dětmi musíme cestovat po okolních vesnicích, trénovat na umělých plochách, které jsou svým stářím i životností daleko za hranou. V některých areálech se musíme dělit o zázemí, cítíme, že tam nejsme vítáni, a přitom provoz těch areálů hradíme. A to už vůbec nemluvím o zimním období, ve kterém nemáme střechu nad hlavou. 

Chybí hřiště i šatny

 Co by tedy klub pro své týmy potřeboval?

 Ideálně centrum, ve kterém by bylo pět, možná sedm travnatých hřišť, velká hala s moderním umělým povrchem, kam bychom se mohli s dětmi schovat před sněhem a mrazem. Zázemí šaten s možností stravování a ubytování, protože jak máte vychovávat hráče, kterého dobře potrénujete, on pak jde do fastfoodu nebo si dá někde smažák a hranolky, a ve finále těžko můžete kontrolovat, co dělá po večerech. Dnes jsou už samozřejmostí i vyhřívané tréninkové plochy, které jen u áčka ušetří prostředky za zahraniční soustředění v zimním období. Když jsme se pustili do tohoto tématu, tak musím vzpomenout i zázemí pro vedení klubu. Jak máme racionálně řídit klub, když kanceláře máme rozházené na několika místech? Někteří sedíme v kabinách rozhodčích, které musíme vyklidit na každý zápas, apod. Spoustu energie při řešení nějakého problému vyplýtváme už jen tím, že se v těch kabinách, "kancelářích" naháníme. 

 Co chybí k tomu, abyste začali tyto nedostatky řešit?

 Samostatnou kapitolou jsou finanční prostředky, ale možná ještě důležitější je poskytnutí pozemků a podpory. Když reprezentujete některé město, kraj..., bavíte fotbalem jeho obyvatele, tak potřebujete součinnost s místním zastupitelskými orgány, jejich podporu. Někdy mám pocit, že jsme jak Hradišti, tak i Starému Městu, Kunovicím i celému kraji spíše na obtíž. Samozřejmě, když jsou výsledky, fanoušci jsou spokojení, tak k nám na stadion proudí jeden politik za druhým o sky boxy, VIP sedadla, volné permanentky je velký zájem. Když ale přijdeme na radnice či úřad my s nějakým plánem, kalkulací, tak se před námi obrazně řečeno dveře zavírají. To mě moc mrzí. A to už nemluvím o běžném provozu klubu. Ale ten díky panu Zemkovi nějak zvládáme, i když s podporou komerčních firem je to mnohdy podobné jako s těmi zastupiteli.

Současný stav popisujete jako černý začarovaný kruh. Vidíte z něj cestu ven?

 Doufám, že tu cestu najdeme. Z města přišla informace, že v příštím roce by konečně měly přijít na řadu šatny pro mládež v jižní tribuně, což je samozřejmě skvělé, ale už asi nepřijde na řadu zázemí vedení klubu, které je součástí projektu mládežnických šaten. Je to sice projekt, který měl být realizován už v souvislosti s EURO U21 v roce 2015, ale snad je to pro nás světýlko na konci tunelu. 

Vysokou laťku držíme

 Hlavní náplní vaší práce je ale sportovní úsek klubu.

 To máte pravdu, ale osobně se už cítím součástí slováckého regionu, kde jsem našel domov a rodinu. Se svými zkušenostmi ze zahraničí vím, že tento region má velký potenciál a přijde mně velká škoda nevyužít jej. Proto mně nedávají spát i věci týkající se zázemí klubu. Navíc jsme malý klub, ve kterém panuje rodinná atmosféra, a snažíme se pomáhat si navzájem při řešení všech problémů. Od trenérů až po ředitele klubu.

 Ligový tým je výkladní skříní klubu a je logické, že jsme mu věnovali největší pozornost. Ve vaší kompetenci jsou ale i další týmy a kategorie. Drží tam 1.FC Slovácko vysoko nastavenou laťku?

Dá se říct, že ano. Když vezmu na pomoc jako měřítko pro mládež počet nominací do národních týmů všech věkových kategorií, tak jsme do českých reprezentací dodali třináct hráčů, což je slušný počet. V ligovém áčku je momentálně obrovská konkurence, a přesto se v něm prosazují Michal Kohút a taky Filip Vecheta. Záložní tým s mladými kluky se stabilizoval v MSFL, což je pro nás měřítko adaptace při přechodu z mládežnické kopané mezi dospělé. Jen je škoda, že nás administrativní pravidlo připravilo o start B-týmu ve druhé lize. To by rozvoji mladých ještě více pomohlo. No a nesmím zapomenout ani na ženy, které v lize ještě neztratily bod. Zdá se, že svoji „tradiční“ třetí příčku hned za pražskými S obhájí. Objevují se náznaky, že by třetí tým z české ligy mohl opět nakouknout do Ligy mistryň, což by pro ně byla další obrovská zkušenost a šance na výkonnostní posun. Navíc ženský fotbal získává v Evropě stále větší a větší prestiž.

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace