Velkým snem je olympiáda

Velkým snem je olympiáda
Foto: sal
Uherské Hradiště Sport 12 / 02 / 2011

Squashista Ondřej Uherka je v mužském žebříčku už na pátém místě

Potřetí v řadě vynesly výkony squashistu Ondřeje Uherku do desítky sportovců, kteří bojují o titul toho nejlepšího. I pro Ondru byl uplynulý rok tím posledním v juniorské kategorii. Od podzimu už zápolí jenom v mužské kategorii. Jak jinak se rozloučit s juniory než pořádnými úspěchy. „Snažil jsem se objet co nejvíce zahraničních juniorských turnajů. Každý turnaj má nějaký statut, buď je to Junior open, Grand Prix nebo Supersérie, za kterou je mimochodem více bodů do celkového žebříčku,“ objasňuje Ondra systém některých evropských závodů. „Nejlepších výsledků dosáhl zástupce Slovácka právě na turnajích Supersérie v Německu, kde skončil desátý, a v Holandsku, tam obsadil třinácté místo. „V konkurenci naprosté světové juniorské špičky, která se těchto turnajů zúčastnila, považuji své umístění za úspěch,“ říká Uherka.
Domácím vrcholem bylo pro Ondru mistrovství republiky v Brně. Na to se velmi dobře připravil s tím, že by dokonce mohl vybojovat titul. „Jedna věc je si myslet, že mám na první místo, a druhá je neprohrát v semifinále,“ směje se svému plánu, do kterého se vloudila malá chyba. „Prohrál jsem po velkém boji v pátém setu těsně 11:9 s pozdějším celkovým vítězem. Zápas o třetí místo už byl z mé strany jednoznačný. Zklamání? Nevím, celou sezonu jsme se čtyři kluci mezi sebou bili o to, kdo je nejlepší. Prostě jsem si věřil, a nakonec jsem byl od úplného úspěchu jenom krůček. Ale byl jsem na bedně a to se počítá,“ dodává spokojeně Ondra.
Následně po republikovém šampionátu se Ondra kvalifikoval na mistrovství Evropy do Vídně, kde reprezentoval jak v kategorii týmů, tak i jednotlivců. „V jednotlivcích jsem se probojoval do osmifinále, kde jsem prohrál s nasazenou dvojkou. Poté následovala jen skupina o 9. až 16. místo.  Díky dalším dvěma prohrám a jednomu vítězství jsem nakonec obsadil celkové čtrnácté místo,“ líčí své vídeňské výsledky, se kterými je ale velmi spokojený. Co se nepovedlo v jednotlivcích, si vynahradil v týmové soutěži, kde nastupoval jako česká dvojka. „Naši skupinu, kde jsme hráli proti Švýcarsku, Irsku a Rakousku, se nám podařilo vyhrát. Ve čtvrtfinále jsme si trochu překvapivě poradili s Německem. V semifinále nám los nadělil nasazenou jedničku Anglii, která na mistrovství Evropy neprohrála již několik let. V souboji o třetí místo jsme se podle plánu měli střetnout s Walesem, ale taktická chyba Francouzů v nasazení svých hráčů je připravila o vítězství. A tak jsme po velkém boji, kde už Francouzi neponechali nic náhodě, obsadili čtvrté místo. To je zatím v historii squashe nejlepší umístění České republiky na evropském šampionátu. Škoda, že to nevyšlo na medaili,“ je i přesto Ondra velmi spokojen.
Vrcholem loňské sezony mělo být mistrovství světa v Ekvádoru. Opravdu ale jen mělo. „Squashová asociace nesehnala dostatek peněz, proto jsme výsledky sledovali jenom přes internet. Myslím si, že v týmech mělo Česko na první osmičku. Škoda,“ posteskne si. V domácí extralize už třetím rokem hraje za brněnský Sportprofit. „Loni jsme skončili pátí, těsně před branami play-off. Letos to vypadá o moc lépe, držíme průběžnou třetí příčku,“ doplňuje Ondřej, který už opustil juniorskou kategorii a válčí mezi muži. Tam mu aktuálně v českém žebříčku patří průběžná pátá příčka. „Na konci roku 2009 jsem byl dvanáctý, po dobrých a několika překvapivých výsledcích v letošní sezoně jsem se nyní vyhoupl na 5.místo, které bude s blížícím se mistrovstvím republiky velmi těžké obhajovat. Nicméně cíl je jasný, a to čtvrtfinále na republice a medaile z extraligy,“ dodává Uherka, kterého čeká nejen maturita, ale i zakoupení profilicence, která mu umožní startovat v profesionální světové soutěži mužů. „Mým tajným snem je reprezentovat na olympiádě. V Londýně 2012 squash nebude, na dalších hrách v roce 2016 prohrál squash s golfem a šestkovým ragby. A co bude v roce 2020, je ve hvězdách. Tento termín by pro mě byl ideální, protože bych měl být na vrcholu,“ říká s úsměvem, „o motivaci mám na příštích deset let postaráno. Sportovní vrchol mezi squashisty je právě kolem 28 let,“ upřesňuje a zároveň doufá ve svůj sportovní cíl dnes devatenáctiletý Ondřej Uherka.

Ondra se naučil  uspořádat si čas
Ačkoliv spolu chodili do stejné základní školy, spolužáky se stali až na gymnáziu. Řeč je o kamarádce a spolužačce Kláře Májíčkové. „Už na základní škole jsem věděla, že Ondra hraje squash, ale nic víc mi to neříkalo. Až na gymnáziu jsem poznala, co tento sport pro Ondru znamená. Studuje podle individuálního plánu, když není na turnajích, tak má neustále tréninky. Právě to na něm obdivuji, jak dokáže skloubit sport se školou, a přitom mít výborné výsledky na obou frontách. Naučil se uspořádat si čas, což je dnes velmi vzácné,“ sklání se před Ondrou spolužačka Klára. A právě historky z jeho cest po turnajích vždy poslouchá celá třída. „Je to přesně tak. Rádi si poslechneme jeho vyprávění, co kde zažil, hlavně z jeho cest za trenérem do Anglie. Je s ním prostě zábava,“ doplňuje Klára.
Kromě sportovních aktivit Ondra rád zajde se spolužáky i za zábavou. „Pokud nemá zrovna nějaký turnaj, tak si určitě s námi vyrazí třeba na diskotéku. Nedávno jsme pařili na karaoke, je rád v centru dění,“ pochvaluje si Ondrovu společenskost. „Nebo taky se spolužáky pořádají malý squashový turnaj, ve kterém Ondra hraje levou rukou, aby i ostatní měli šanci si zahrát. Na druhou stranu už také trénuje dvě nadané děti, které mu začínají dělat radost. I tady je vidět jeho všestrannost,“ uzavírá Klára Májíčková.

To nejlepší ho teprve čeká
Ondru jsem přitáhl ke squashi od fotbalu. Kdysi jsem docela slušně hrál stolní tenis, tak jsem si říkal, že snad bude k raketovým sportům inklinovat. A povedlo se. Nejdřív jsem byl táta pro všechno. Hrál jsem s ním, snažil se ho sám trénovat, vozil ho na turnaje. Někdy jsem se vztekal, když ztratil motivaci, protože z počátku jeho výkony nebyly takové, jaké jsme si, ale hlavně já, představovali. Později jsem pochopil, že na technický trénink musí mít jiného trenéra, což se povedlo, a ještě později jsem mu navíc zprostředkoval na české poměry špičkového trenéra v Brně. Sám jsem se pasoval do role kondičního trenéra a jako bývalý aktivní atlet jsem mu ordinoval fyzickou zátěž. Dostavily se první větší úspěchy, ale někdy i rozdílný pohled na metodiku tréninku. Ondra se v juniorské reprezentaci seznámil s fenomenálním anglickým koučem Johnem Miltonem, převzal jeho tréninkový systém, a dnes je již pojí i přátelství. Na mě již tedy zbyla více funkce manažerská. Podařilo se mi získat významného sponzora materiálního sportovního vybavení, firmu Wilson, a vyjednat i menší regionální sponzory. Ondrovi sestavuji plán turnajů, podporuji ho v jeho plánu studia na londýnské univerzitě Hertfordshire i vizi profesionálního hráče squashe, což se však moc nezamlouvá ženské části naší rodiny …
Obdivuji jeho houževnatost, zaujetí, snahu stále se zlepšovat. Dnes už jej k tréninku nemusím motivovat, spíše se mu snažím říct, že to nejlepší má teprve před sebou.
Miroslav Uherka, otec a manažer

autor: RADEK SALAQUARDA

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace