Vlastimil Daníček: Nechci své tělo dál trápit
Foto: DDK / Vlastimil Daníček zakončil svoji fotbalovou kariéru, kterou celou věnoval Slovácku.
Tak má odcházet legenda.
Klubová i ligová. Vlastimil Daníček vyslyšel hlas svého těla. Ligové počítadlo zastavil na 16 sezónách a 352 zápasech výhradně v modrobílém dresu Slovácka. Z ligového trávníku odešel středem, za potlesku sympaticky zaplněného stadionu a špalírem, který mu vytvořili hráči obou týmů. Navíc s výrazným podpisem pod úvodní branku, která přinesla definitivní uklidnění.
Hodnotit dnešní utkání je pro mě těžké. Hrozně rychle to uteklo od momentu prvního hvizdu po moment, který nebyl plánovaný, a sice, že půjdu po vedoucím gólu ze hřiště. Zdravotní stav byl bohužel byl takový, že to prostě jinak nešlo. Už jsem si pak zápas jen užíval na střídačce. Chtěl jsem závěrečný zápas kariéry vyhrát, rozloučit se, zatleskat si a zazpívat s fanoušky… A to se povedlo.
To zranění přišlo na rozcvičce před zápasem?
Já si myslím, že mně opět „prdnul“ sval. Opět. Už jsem to zažil párkrát, takže vím na 99 %, že to tak bylo. Já ale do toho zápasu prostě musel jít, i kdyby mně měla upadnout noha. S trenérem jsme na sebe kývli ještě za stavu 0:0, že půjdu dolů. Realizák už chystal Kosťu (Koscelník). Mohu děkovat jen pánubohu, že to takhle vyšlo a mohl jsem s klukama ještě oslavit gól a pak odejít.
Budete ten aktuální zdravotní stav nějak řešit?
Sám nevím, vím jen, že budu mít před manželkou na dovolené výmluvu, že nemůžu moc běhat za dětmi. (smích) Už ale vím, jak se ke svým svalům mám chovat. Protože moje profesionální kariéra končí, tak budu mít čas se uzdravit kompletně. Ono to nebylo jen o tom svalu.
Důvody vašeho konce jsou ryze zdravotní?
Je to stoprocentní osobní rozhodnutí. Poslechl jsem svoje tělo. Poslední dva roky se extrémně zdravotně trápím. Poslední kapkou byla jarní premiéra s Baníkem, kdy jsem si udělal „zaďák“ (zadní stehenní sval) a udělal jsem si v něm dvoucentimetrovou díru. Měl jsem pak čas, poskládat si v hlavě nějaké myšlenky a udělat rozhodnutí. Svému tělu můžu jen poděkovat, že jsem z něj mohl vyždímat maximum. Nechci jej dál trápit.
Přemlouval vás někdo z okolí, ať to rozhodnutí změníte?
Všichni. (úsměv) Za trenéry a Šumim (Veliče Šumulikoski, sportovní ředitel) jsem přišel někdy v březnu, dubnu, že po sezóně končím, tak to přijali, ale nějaké náznaky, ať pokračuji, byly. Vlastně i doma, když jsem to oznámil, tak se mě snad desetkrát ptali, jestli jsem si to fakt dobře rozmyslel.
Trenér mluvil o vašem zapojení v realizačním týmu. Šel byste do toho?
Kdyby ta příležitost byla, tak stoprocentně ano. O mé budoucnosti jsme se bavili s trenérem i Šumim. Teď je dovolená a nějak se to bude řešit po dovolené. Nabídka od trenéra ale přišla.