Vlastimil Daníček: Po takovém zápase se slova hledají jen těžce

Foto: Martin Otto  /  Kapitán Slovácka Vlastimil Daníček těžce kouše jarní porážky.

Po karetním trestu se do základní sestavy vrátil kapitán Vlastimil Daníček, který po porážce svého celku v Teplicích jen těžko hledal slova.

Zápas se mně hodnotí těžce. Když už jsme přežili závary i složité situace, dostaneme v závěru gól. Opravdu těžko se mně hledají slova.

Kde jste v samém závěru na hřišti chybovali, že jste přece jen inkasovali gól?

 Těžko říct bez toho, abych se na tu situaci v klidu podíval. Asi jsme ale nechali moc volného prostoru na střelu a nikdo si Trubače nenabral, nenavázal se s ním. Z osmnácti dvaceti metrů střílel sám.

Gól jste dostali paradoxně ve druhé půli, i když v té první vypadal váš výkon mnohem hůř.

 Souhlasím. Ve druhé půli to bylo z naší strany přece jen lepší, ale pořád to bylo málo.

V čem vás Teplice na hřišti přetlačily? I trenér Smetana připustil, že vám dělaly velké problémy.

 Asi v soubojovosti, chtíči, v zisku druhých míčů. Nějaké to procento měly navíc, a proto branku daly.

Ze šesti zápasů na jaře máte jednu výhru. Co to s vámi dělá?

 Těžko se to kouše. Já jsem hodně naštvaný. Nic moc kloudného ze mě dnes nedostanete. (hořký úsměv) Popravdě hledám slova, jak bych naši situaci popsal. Je to těžké.

 Mluvíte o naštvanosti. Na co jste nejvíc naštvaný?

To je jednoduché. Protože pořád prohráváme. (úsměv) Úvod zápasu byl rozpačitý, pak jsme měnili po pár minutách rozestavení, ale pořád to bylo v prvním poločase málo. Na soupeřově polovině jsme byli minimálně. Zlepšení ve druhém poločase sice bylo, ale bylo malé. Na vítězství je to málo.

 Trenér říkal, že jste rozestavení měnili celkem třikrát. Proč jste ho museli tolikrát změnit?

Trenér to tak viděl a chtěl takovou změnu udělat. Viděl, jak si hráče nabíráme nebo nenabíráme, jak své úkoly stíháme. Po změně se nám kraje hřiště lépe napadaly.

Nakonec jste mohli jít do vedení i vaší zásluhou, když jste nastřelil míč na Krmenčíkovu teč, která šla jen do brankáře…

Já jsem se snažil jen narvat míč před bránu. Doufal jsem, že tam míč spadne nebo ho někdo tečuje. Více mě mrzí situace v prvním poločase, kdy jsem vteřinu prováhal a místo toho, abych vyzkoušel bodlem štěstí, tak mně obránce střelu zblokoval.