Dvacetiletý kanonýr Tomáš Martiš se stal nesmrtelným za poločas

Řádil jako černá ruka! Dvacetiletý Tomáš Martiš rychlými dvěma góly nasměroval zálohu hluckého Spartaku k vítězství ve finále Poháru OFS a rozpoutal na březích potoka Okluky bujaré oslavy.
„Čeká nás asi pořádná divočina. Když jsme před třemi lety vyhráli I. A třídu, jezdili jsme na střeše hasičského auta po Hluku. A teď jsou s námi hasiči zase, takže si to asi zopakujeme. Každopádně se chystá ohňostroj,“ smál se Martiš, který v prvním poločase vyčníval nad všemi zbylými aktéry finálové bitvy. Kdyby gólově explodoval čtyřikrát, nikdo neřekne ani popel…
„Škoda, dvakrát jsem šel sám na brankáře, ale ani jednou míč nedostal do sítě. Už jsem trošku vymýšlel,“ sypal si popel na hlavu kanonýr, který se do listiny střelců zapsal v 10. a 18. minutě. „Po dvou rychlých gólech jsme se uklidnili, hráli jsme uvolněněji a nepřipustili žádné komplikace,“ všiml si Martiš, který si ještě připsal druhou asistenci při třetím gólu a v poločase přenechal místo Dohnalovi. V nohách už měl totiž vítězný duel „áčka“ Hluku proti Koryčanům (3:2). „Za tropického vedra mi rychle docházely síly, na regeneraci jsem měl jen třicet minut. Ale chtěl jsem nastoupit za každou cenu, finále nehrajeme každý den,“ vysvětlil mladík, který litoval soupeře. „Porážka je pro něj krutá. Babice mě překvapily, neuchýlily se k nakopávání, ale hrály fotbal, což je super,“ smekl Martiš.