I v krajském derby prokázal Tomáš Zajíc, že je hráčem do pokutového území. Vítěznou trefou si připsal dvacátou ligovou branku, což ve dvaadvaceti letech není vůbec špatná vizitka.
Přihrávku či střelu Reinberka jste si našel ve vyložené pozici. Je to vaše intuice, anebo šlo o secvičenou akci z tréninku?
Už když Rambo (Reinberk) napřahoval, tak jsem se rozbíhal. Míč přiletěl ke mně, v běhu jsem si jej zpracoval a napálil jej pod břevno. Střely se snažím dobíhat vždycky.
Ve druhé půli jste měl další obrovskou šanci, která mohla zápas uklidnit. Vyčítáte si její neproměnění?
Já měl tři velké šance. Ještě hlavičku. Při ní mě obránce postrčil zezadu, což jsem nečekal. Mohl jsem dát dnes tři góly, ale na tři body stačil i ten jeden. Zlínu jsem gól ještě nedal a o to je radost ještě větší.
Je to druhý zápas v sezóně, na jejímž startu vás trápilo zranění. Už se cítíte na hřišti lépe?
Je to samozřejmě lepší, ale pořád to není ono. Stále mě ještě pobolívá kotník. Věřím, že za týden to bude ještě lepší.
V průběhu týdne jste se dokázali dostat z vysoké porážky v Jablonci. Byl to náročný týden?
První dva dny byly hodně náročné, ale pak jsme se už soustředili na Zlín a řekli si, že musíme na hřišti nechat srdce. Myslím, že jsme jej tam nechali o trochu víc jak Zlíňáci, a proto jsme vyhráli i zaslouženě.