Zdeněk postříbřil štafetu

Zdeněk postříbřil štafetu
Foto: archiv Zdeňka Stromšíka
Uherské Hradiště Sport 20 / 02 / 2016

Člen Vlčí smečky Zdeněk Stromšík si odbyl i premiéru na halovém mistrovství Evropy

Slovácký rychlík s valašskými kořeny Zdeněk Stromšík zraje jako víno. Člen tréninkové skupiny Vlčí smečka Jaroslava Vlčka v loňském roce opět překonal několik milníků. Startoval na halovém mistrovství Evropy v Praze, jako první atlet Slovácké Slavie přivezl do Uherského Hradiště evropskou medaili. Tu stříbrné hodnoty vybojoval na mistrovství Evropy do 22 let ve štafetě na 4x 100 metrů. V domácích podmínkách pak potřetí v řadě získal titul na 100 metrů v kategorii do 22 let. Jen kvůli spornému výroku rozhodčích tu samou medaili, zlatou, nezískal i v kategorii dospělých.
Zdeněk bojuje ještě na jedné frontě, a to školní - coby student druhého ročníku aplikované informatiky na Palackého univerzitě v Olomouci. A vede si tam v podstatě stejně dobře jako na závodní dráze. „Závodit věčně nebudu a určité vzdělání je potřeba. Zatím školu a sport dokážu skloubit,“ říká jeden z nejrychlejších Čechů současnosti.
Svými výkony se dokázal probojovat na březnové halové mistrovství Evropy, které se konalo v Praze. V závodě na 60 metrů se v konkurenci daleko zkušenějších a ostřílenějších borců neztratil, možná jenom zaplatil nováčkovskou daň, když se mu nepodařilo z rozběhu postoupit do další fáze závodu. „K postupu mi chyběla jedna setina sekundy, sice jsem udělal vše, jak mám, jenom už dnes vím, že jsem se měl jít rozcvičit o něco později, než jsem zvyklý. U velkých akcí je to trochu jinak. Na startu už jsem pak nebyl v optimálním rozpoložení. K postupu do semifinále bylo potřeba zaběhnout čas 6.73, já běžel za 6.74. Prostě rozhoduje každý milimetr,“ povzdechne si Stromšík, který se představil před vyprodanou O2 arénou. „Atmosféra byla parádní, když u vašeho jména při představování začnou všichni fandit, máte doslova husí kůži.“
K loňským vrcholům sezony jistě patřilo mistrovství Evropy do 22 let, které se konalo v estonském Tallinu. V polovině prázdnin se česká štafeta ve složení Marcel Kadlec, Michal Desenský, Jan Jirka a Zdeněk Stromšík postarala o velké překvapení v podobě stříbrné medaile. Od zlaté je dělily jen dvě setiny sekundy. I přesto, že na posledním úseku běžel Zdeněk přímo fantasticky a chvílemi se mohlo zdát, že svého soupeře z Francie poráží, pořadí v cíli hovořilo neúprosně. „Hlavním cílem štafety bylo postoupit do finále. A jelikož jsme z rozběhu postoupili s Francouzi na dělené první pozici, řekli jsme si, že se pokusíme vybojovat co nejlepší umístění, protože cíl jsme splnili. V samotném finále jsem běžel na posledním úseku. Přebíral jako první, zhruba s půlmetrovým náskokem před Francouzem. Do finiše jsem dal všechno, o zlatu rozhodl půlkrok,“ popisuje závěr parádního závodu Stromšík.
„ Jedna chyba pokazí radost všem. Hlavně na posledním úseku, když už ten kolík doběhl až tam,“ pousměje se sprinter, který jinak působí flegmaticky a málokdo by v něm hledal takovou rychlost. „Nebyli jsme favorité, ale závod nám doslova sednul, dokázali jsme vyladit formu v pravou chvíli,“ dodává Zdeněk, který v cíli věděl, že byl Francouz o něco rychlejší. „To jenom Michal  si pořád myslel, že jsme vyhráli. Chvíli tam blbnul a až po chvíli mu řekli, že jsme druzí. Ale radost jsme měli všichni obrovskou. Ale už si to moc nepamatuji. Jenom vím, že jsme pak všichni šli na pivo.“ V individuální stovce předvedl Zdeněk také parádní výkon, v semifinále zaběhl celkově sedmý nejlepší čas, ale od postupu osmičlenného finále ho nakonec dělila pouhá setina sekundy.(sal)

Pohled z klubu

Se Zdeňkem se známe asi šest let, vlastně od té doby, co tady trénuji. Je to docela obyčejný kluk, který i přes úspěchy, co má, je skromný. Právě proto si ho tolik vážím. Ještě na něm obdivuji i to, že dokáže skloubit sport se studiem vysoké školy, protože ví, že sport není všechno a jednou se bude muset něčím živit. Jak občas říká trenér, je to takový drsný Valach. Zdeněk je ale velký flegmatik, který málo projevuje emoce. Když ale dovezl stříbrnou medaili, bylo na něm vidět, že má obrovskou radost. Jeho úspěchem jsme žili všichni v tréninkové skupině. Dokonce proběhla i oslava. Doufám, že letos opět nějakou velkou medaili přiveze. Jeho úspěchy nás totiž motivují k lepším výkonům.
Simona Sedláčková, atletka a kamarádka

Zabojuje i o olympiádu
Loňský rok byl pro Zdeňka úspěšný. Dokázal vybojovat stříbro na ME do 22 let ve štafetě, reprezentoval Česko na ME družstev v Heraklionu, potřetí za sebou vyhrál na MČR do 22 let. Od postupu do finále na ME do 22 let v Tallinu v individuální disciplíně 100 m jej dělila nicotná setina sekundy, to zamrzelo. Ale tak už to ve sprintu bývá, sebemenší chybička se trestá.
Když se podíváte, v jaké společnosti se Zdeněk pohybuje, je jasné, že konkurence mezi sprintery je obrovská. Konkurovat ve světě sprinterům z oblasti Karibiku, USA, nebo všeobecně sprinterům tmavé pleti, s mnohem lepšími genetickými předpoklady, se zdá téměř nemožné. Ale Zdeněk dokáže z minima vytěžit maximum. A to je dobře vidět také na případu úspěšné reprezentační štafety.  Ve sprintu rozhodují setiny, nesmíte prostě udělat jedinou chybu. A to musím Zdeňka pochválit, že ještě při tom všem tréninkovém a závodním vytížení dokáže studovat vysokou školu. Toho si na něm cením nejvíc. Jeho osobní rekordy na šedesátce 6.69 a stovce 10.32 s jsou parádní, ale vím, že je  schopný tyto časy ještě překonávat. Hlavní cíl pro letní sezónu je vybojovat účast na ME v Amsterdamu v individuální disciplíně i ve štafetě. A třeba se podaří vybojovat i účast na olympiádě v Riu. Limit 10,16 s. je nejpřísnější v historii, ale nic není nemožné.
Jaroslav Vlček, trenér

Zdeněk Stromšík
atlet
největší úspěchy 2015
2. místo ME do 22 let ve štafetě 4x100, 1. MČR do 22 let na 100 m, účastník halového ME v Praze

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace