Zdeněk Zemek: 1.FC Slovácko ještě není na vrcholu

Zdeněk Zemek: 1.FC Slovácko ještě není na vrcholu
Foto: Z - Group  /  Slovácký podnikatel a mecenáš Zdeněk Zemek je s uplynulou sezónou 1.FC Slovácko spokojen. Jako jeho vrchol ji však zatím nevidí.
Uherské Hradiště Sport 08 / 06 / 2021

1.FC Slovácko má za sebou historickou sezónu, ve které se mu podařilo projít velmi složitým obdobím. Koronavirová pandemie sáhla i na slovácký klub, ten ale přesto dosáhl řady dílčích i významných úspěchů. Slovácký podnikatel a mecenáš Zdeněk Zemek krajským derby se Zlínem uzavřel čtrnáctý rok řízení klubu v pozici předsedy představenstva 1.FC Slovácko a současně majitele klubu.

Čtrnáct let beru především jako příležitost k ohlédnutí. Když jsem Slovácko přebíral, bylo v hluboké depresi. Odcházeli z něj hráči, A-tým se pohyboval ve spodní části druholigové tabulky, akademie byla v troskách a klub dusil stomilionový dluh. Dnešní pohled je zcela opačný. Áčko si otevřelo cestu k evropským pohárům, ženy postoupily do Ligy mistryň, juniorky získaly mistrovský titul a v jeho obhájení jim zabránila jen koronavirová pandemie, akademie dokáže vychovat špičkové hráče a také je uplatnit v evropských klubech. Kvalitu a tradici její práce ohodnotil FAČR udělením licence Fotbalové akademie FAČR. Vzestup klubu je zřetelný, ale nesmí vést k sebeuspokojení. Myslím, že svůj vrchol má 1.FC Slovácko ještě před sebou.

Nejsou vyjmenované úspěchy ideálním okamžikem k investicím do klubu, které se mohou na evropském poli významně zhodnotit?

Na investice lze pohlížet z různých úhlů. Co určitě nezbytné je, je investice do městského fotbalového stadionu. Ani osmnáct let po jeho otevření není dokončen. Chybí především zázemí pro klub a také zázemí pro mládežnická mužstva. Máme vypracovaný seznam nezbytných investicí, které stadion vyžaduje. Řešení problémů stadionu je otázkou pro jeho majitele, kterým je město Uherské Hradiště. My jej udržujeme za naše nemalé prostředky v provozuschopném stavu. Nejde ale jen o investice do stadionu. Přestože mám divadlo nesmírně rád, jsem přesvědčený, že pokud město dokáže do Slováckého divadla posílat třicet milionů na provoz ročně, tak by klubu, který jej reprezentuje dnes už po celé Evropě, mohlo přispět řádově patnácti dvaceti miliony na jeho chod. Vytvořit rezervy a zdroje městský úřad dokáže.

Rychlou návratnost by mohly mít ale investice do hráčského kádru A-mužstva.

Rozumím vám, ale my budeme určitě zůstávat nohama na zemi. Nepustíme se do bezhlavého nákupu hráčů, který by mohl rozbít léta budovanou ekonomickou stabilitu a koneckonců také rodinnou atmosféru v klubu, která je dle mého názoru silnou zbraní Slovácka. Co považuji za důležitější, je udržení stávajícího kádru pohromadě a jeho citlivé doplnění.

 

Vlastní areál pro mládež

 

Hovořil jste také o klubové akademii, která musí stále brát za vděk pronájmy cizích hřišť. Nezasloužila by si vlastní areál a zázemí na patřičné úrovni?

Jednou z možností, o které jsme uvažovali, bylo rozšíření a dobudování sportovního areálu v Uh. Hradišti-Mařaticích, Na Vyhlídce. Jenže v mezidobí vystřelila cena pozemků v Uh. Hradišti do astronomických výšek a cena plochy, na které by mohlo vzniknout jen jediné hřiště, dosahuje padesáti milionů, a těch hřišť by bylo potřeba několik. To je samozřejmě z hlediska rentability investic nereálné. Řešení pro naši mládež však stále hledáme. Naše skupina disponuje stohektarovým pozemkem ve Vlčnově, nedaleko obchvatu Uh. Brodu, který jsme připravovali na golfový resort. Golf má svůj boom za sebou a navíc vlastníme i golfový areál Jezera v Ostrožské Nové Vsi. Jednou z myšlenek je využití vlčnovských pozemků na vybudování moderního sportovního komplexu, kde by mohly všechny týmy Slovácka najít potřebné zázemí. Samozřejmě nevýhodou této myšlenky je vzdálenost a časová dostupnost. Především pro děti je časově efektivnější využívat tréninkových ploch v areálu stadionu v Uh. Hradišti. Proto hledáme řešení na území Uh. Hradiště a Starého Města. Rozvíjíme velmi dobrou spolupráci se Střední zemědělskou školou a Gymnáziem ve Starém Městě, kde jsou i ubytovací kapacity, a hovoříme s vedením školy o možnosti vybudování další tréninkové plochy. Úpravy proběhnou i na tréninkových plochách v Sadech. O dobudování stadionu v Uh. Hradišti jsem už hovořil.

Mezi fanoušky se spekuluje o jménech významných regionálních i zahraničních společností, které mohly či dokonce chtěly vstoupit do klubu. Jak vůbec reagují partneři na současné úspěchy klubu?

Za poslední dva roky jsem v tomto směru aktivní a absolvoval jsem desítky jednání s různými partnery a musím říci, že Slovácko vnímají všichni velmi pozitivně. V pondělí jsem například jednal s brněnskou společností, která má u nás na Slovácku své zázemí. Někteří postupně navyšují své příspěvky a s některými jednám i o jejich případném majetkovém vstupu do klubu. Nechci uvádět konkrétní jména firem, i když jednání některých úspěšných, regionálních, významných společností mě mrzí. Současně s jednáním o významných partnerech usilujeme také o získání dominantního partnera, který by byl ochoten a schopen přispět třeba dvaceti miliony korun. Je nám jasné, že takového partnera je třeba hledat mezi zahraničními bankami, či pojišťovnami, pro které může mít spojení s fotbalem u nás marketingový efekt. Na první pohled se to zdá možná troufalé, ale z vlastní zkušenosti vím, jaký potenciál fotbal v sobě má. Dnes už mě obchodní partneři nespojují s hutěmi, ale právě s fotbalem a 1.FC Slovácko. Prostor a potenciál vidím také v samosprávách. O Uh. Hradišti jsem už hovořil, ale podílet se na chodu klubu menšími částkami by mohly i okolní obce a města. Řada občanů z těchto obcí navštěvuje utkání našeho klubu a o řadu dětí z těchto obcí a měst se staráme v naší fotbalové akademii.    

 

Zvládli jsme i těžké chvíle

 

Čtrnáct let vlastnictví klubu je hodně dlouhá doba, která může vyčerpávat psychicky i ekonomicky. Byly za tu dobu chvíle, kdy jste chtěl Slovácko opustit, prodat?

Samozřejmě jsem za tak dlouhé období zažil několik turbulencí. Pamatuji si třeba, jak mně po dvou letech vlastnictví klubu řekla jedna kolegyně na fotbale: Jen abys jednou nelitoval a měl na klub peníze… V té době zažíval hutnický obor konjunkturu a jen chomutovské železárny generovaly ročně stovky milionů korun zisku. Proto jsem jí suverénně odpověděl: Klub musíme utáhnout vždycky! Za dva roky tento obor zasáhla krize a naše hutě bojovaly o přežití. Postupně pak přišly další ekonomické propady i v jiných oborech. Přesto jsme všechny problémy zvládli. V těžkých chvílích jsme se všichni semkli na jednu palubu a naše společnosti si pomáhaly navzájem. A pokud přišly neřešitelné problémy, tak se jejich důsledky nesměly dotknout nikoho jiného. V podnikání se mi vždycky osvědčila konzervativnost, sázka na stabilitu a důvěra v lidi. Dokáži pochopit a tolerovat třeba i hrubou, neúmyslnou chybu kohokoliv z našich pracovníků. Jediné co ale odpustit nedokáži, je podraz.

Jsem rád, když klíčoví lidé v našich společnostech pracují řadu let. Ředitel 1.FC Slovácko Petr Pojezný pracuje v klubu už dvacet let, z toho patnáct let u mě. Generální sekretář Josef Kolář je v našem holdingu dokonce od roku 1995 a dnes se u nás úspěšně realizuje i jeho syn.

Trenér Svědík má ve Slovácku platnou smlouvu, ale v poslední době se objevily spekulace o jeho možném odchodu, uplatnění výstupní klauzule. Povede Slovácko i v následující sezóně?

Ano, trenér Svědík má platnou smlouvu a je v ní i výstupní klauzule. Je ale uplatnitelná až od určitého termínu a ten ještě nenastal. Přesto si myslím, že Martin Svědík může s mužstvem dokázat ještě víc. Výhodou týmu je, že drží dlouhou dobu pohromadě, vytvořila se v něm velmi pozitivní a konstruktivní atmosféra. Celý tým má určitě před sebou dobrou perspektivu. V tomto duchu jsem také s trenérem hovořil.  

Zdravotní stav vám neumožňoval sledovat utkání na stadionu. Užíval jste si vítězství alespoň u televizní obrazovky?

Je pravda, že uplynulý rok byl náročný i pro mě osobně a utkání jsem nemohl sledovat na stadionu. Zdravotní problémy mě pronásledovaly a nakonec jsem musel podstoupit složitou a náročnou operaci ve Vídni, která naštěstí dopadla dobře. Máte pravdu, že rekonvalescence i  covidová doba posadila k televizní obrazovce také mě a zápasy Slovácka jsem sledoval spolu se čtyřletým synem, který Slovácku také fandí. V jeden moment mě dokázal i pobavit. Po zápase Slovácka jsme si přepnuli program a tam hrál Manchester United. Malý Mateo se mě ptal: Tati a ten Manchester je také tvůj? Tomu jsem se upřímně zasmál. V televizi jsem se ale rád podíval i na další sporty. Především ve svém mládí jsem jich hodně provozoval aktivně.

autor: Aleš Mazúrek

Tagy článku

TOPlist

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace