Zklamání v Prakšicích postupně vyprchává, klub i trenér dosáhli největšího úspěchu
Foto: František Blaha / Fotbalisté Prakšic byli pět minut od penaltové loterie. I tak dosáhli historického úspěchu.
Fotbalisté TJ Prakšice trofej pro vítěze Poháru hejtmana Zlínského kraje nad hlavu nezvedli, v jejich táboře zavládlo po finálové bitvě na ligovém stadionu ve Zlíně obrovské zklamání. I tak se ale parta kouče Vladimíra Poláka nesmazatelně zapsala do kroniky klubu, pohárové finále je historickým úspěchem!
„Zklamání asi ještě chvíli přetrvá, toužili jsme spanilou jízdu zakončit ziskem trofeje. Kluci však zaslouží absolutorium, jsem na ně hrdý. A za par týdnů pohárovou pouť určitě zhodnotíme pozitivně,“ svěřil se Vladimír Polák, kouč sedmiligových Prakšic, které na cestě do finále vyřadily Javořinu, Boršice, Nedachlebice, Nivnici a Morkovice. Poslední překážka už ale byla nad jejich síly. „Škoda, skončili jsme těsně pod vrcholem, když nás jen pár minut dělilo od penaltové loterie. Zápas jsme si ale užili, fanoušci obou táborů byli skvělí, povzbuzovali celý zápas. Ještě jsem nezažil, abych hráčům předával pokyny ,tichou poštou‘, protože můj hlas přehlušilo povzbuzování,“ neskrýval nadšení z finálové atmosféry Polák.
Zápas připomínal houpačku, každý chvilku tahal pilku. Štěstí se však nakonec přiklonilo na stranu Valachů, kteří v 85. minutě vsítili vítězný gól. Prakšičtí si nepohlídali náběh útočníka Vašuta za obranu a bylo zle. „Soupeř byl lepší na míči, měl svou kvalitu. Dvakrát jsem jej viděl naživo, nic nezměnil, hrál svou hru. Dokonce nám dal gól po nacvičeném signálu, na který jsem kluky upozorňoval. Zahráli to ale dobře, nabíhající hráč strhl dva naše obránce a střílející borec měl volnou cestu,“ posteskl si lodivod, který už pomalu přemýšlel o penaltových exekutorech…
Klíčovému okamžiku už přihlížel pouze z lavičky Matěj Helísek, který se zranil a do druhého poločasu už nenaskočil. Lví měrou se přitom podílel na obou gólech v první půli. „Citelně nám chyběl. Když pak ještě nuceně střídal středopolař Matěj Řezníček, bylo to těžké. Kluci navíc bojovali s velkým hřištěm, čtyři pět hráčů v jeden okamžik dostávalo křeče, to jsem ještě nezažil. Kdybychom hráli u nás, máme větší šanci,“ hledal příčiny finálového nezdaru Polák. Soupeři podle něj nahrálo také do karet, že jeho víkendový souboj s Viganticemi odložil nezpůsobilý terén. „Horní Bečvu táhne Jan Kuběna, odchovanec Baníku Ostrava, který hrál i třetí ligu. Tvoří hru, rozdává balony, je rozdílovým hráčem,“ smekl trenér, který litoval neuznaného gólu na 3:3. „Dynka už hlavičkoval do opuštěné brány, ale Kočica neubrzdil pohyb a dorazil míč do prázdné. Sudí mu však odmával ofsajd,“ připomněl smolný okamžik.
S odstupem času v Prakšicích pohárové finále určitě docení, vždyť jde o největší úspěch v devadesátileté historii klubu. „Cestou na Letnou jsme vyřadili tři týmy hrající o dvě třídy výš a pokaždé vstřelili minimálně tři branky. I ve finále Horní Bečvě, která v sezoně doposud inkasovala jen devětkrát. Účastí ve finále jsme splnili cíl, chybí nám jen pomyslná třešnička na dortu,“ podotkl Polák, který rovněž dosáhl největšího úspěchu v trenérské kariéře. „V Prakšicích jsem osm let, předtím jsem nikde netrénoval. Nedokážu si představit, že finále něco přebije. To ani postup do šesté ligy,“ má jasno.
PRAKŠICE – Horní Bečva 3:4
Branky: 9. Řezníček z pen., 19. Jankůj, 72. Kočica – 6. a 85. Vašut, 31. Lejska, 50. Kuběna. Poločas 2:2, 1310 diváků.
PRAKŠICE: Lako – D. Řezníček (82. Fijalík), Dynka, Sukup, Dedík – Šůstek, Slavíček (61. Slavíček), Helísek (46. Vlček), Jankůj, M. Řezníček (61. Gajdušek) – Kočica (89. Jahoda).